Je právě

sobota 10. května 2014

Křest knihy Edith Holé - Cesta k mým matkám - září 2012

Tentokrát donošeňátko aneb křest CKMM
Čím začít, když mi až na křtu pozvolna docházelo, o co všechno nejen v knize šlo? Asi pořád vidím jen část, příběh jednotlivce, nedovedu uvažovat o problematice pěstounství a adopcí jako celku... Nepobírám pořádně ani dosah knihy jako takové. Existují tituly, které se dají číst několikrát.
 Narodila se 22. 8. Přes 8 měsíců po křtu Pohádek pro kulíšky tedy tentokrát donošeňátko, dá se říct! Děťátko plánované a s mocí léčivou, jak vyplývalo z několika výpovědí!


 Netrpělivě jsem klikala na stránkách Joty, pár hodin marně, než se dala přidat do nákupního košíku... Doufala jsem, že vyjde s papírovým vydáním i e-book, ale Bohužel. Chtěla jsem si číst, ne čekat!
Kniha dorazila brzy, ale stávkoval počítač. Tři výtisky ležely přede mnou, ale ani písmenko nadosah...
Trvalo ještě pár dnů, než i kamarádce kniha přišla a naskenovala ji!
Prosím, pošli mi to hned, opravím text. Chci si číst, ne čekat:) Nepůjdu na sraz jako "nevzdělanec"! Potřebovala jsem porovnávat změny oproti blogovým kapitolám, zjistit, co si pamatuju a co se vytratilo z mysli.
Pletla mě jiná jména, chyb v textu bylo naštěstí pramálo, přesto jsem dělala pauzy ve čtení a některé situace a zážitky jsem si zkoušela představit.

Na den sekretářkou:)
Edith mě varovala, že je v knížce několik úseků psacím písmem - pár dopisů a deníkové záznamy. No jo, až pojedu k našim, nechám si to dočíst, povídala jsem si. Nevěřte mi! Nevydržela jsem to! Našel se ochotný človíček, který mi sám nabídl pomoc a dopisy mi přečetl!
Otminko, děkuju, že ses nechala nahrát, přestože spojení po skype nebylo nic moc!
Bylo to jako odezírání, tipování a porovnávání. Dopisy jsem dokonce měla z „blogového vydání“, přesto potřebovaly poupravit, pozměnit. Deníkové záznamy jsem rovnou opisovala, jako diktát a bylo to určitě rychlejší. Taky zvuk i text jasnější, protože jsme po chvíli raději zvolily hovor po mobilu:)
Nemusela bych to tu rozvádět, v podstatě šlo jen o informaci, co v dopisech je, ale já chtěla knížku správně, komplet a taky získáte představu, jak jsem luštila ty rukou psané záhady:)
Místo tří papírových výtisků mám 4, neboť se na křtu daly dokoupit, ve všech vepsaná věnování. Konečně mám i ucelenou knížku v počítači a to mě těší! Mám tedy dárky, mám si co odnést - zhruba tisíc stran už něco váží:) Ale klid, tak rychle se křtem hotová nejsem, to bych nebyla já!
Mrzí mě, že mě nenapadla žádná zajímavá otázka, když nastala příležitost ji položit:(

 Cestou do kavárny
Cestou do kavárny jsem 4krát telefonovala.
Nejprve Neriah, aby popojela o zastávku dál, neboť stojíme jinde, než jsme se dohodli. Vzala to sportovně:)
Potom Monice Otmili a Malkielovi, mají-li tušení, kam máme zamířit, jenomže oba opozdilci "nezafungovali":)
Nic nevadilo, samotná autorka Edith si nás přiběhla zachránit!
Jdeme si tak, pár schůdků a zase jdeme:
"Je tady i Standa Rulc, ozvalo se udiveně!
"Hmmm, no jooo, voní! vypadlo ze mě:) Přitom to mohl být kdokoli:)
Ono takových přihlouplých Punerankovin bude víc!

 Vítání a prohlídky!
Opět jsme po čase pohromadě - každý se svou porcí všelijakých přiznání, co kdo rád a co mu hrozně vadí. Nebyl čas na to vzpomínat. Zcela spontánně jsme se objímali nebo si podávali ruce. S tygrem a Neriah jsme vyfasovali malinký stolek, ale náš. Byla to výhoda, dost lidí totiž muselo sedět na sklápěcích sedátkách kolem...
Brzo přiběhla i MOnča s hláškou "tady mě máš" a se záplavou vlasů přes obličej:) Časem mi ukázala všechnu svou výzbroj - brýle na hlavě, náušnice s dalšími "šperky" na krku, samozřejmě malinkatý cimbál, prstýnky, děravé silonky oblečené na těch pevných celých, no dost bylo prozrazování, najděte si ji někde na fotkách. Momentální barvu vlasů jsem zapomněla, ono na tom vůbec nezáleží. To je její hra! Mně se líbí, jaká je povahově a tyhle módní výstřelky jsou pro mě zajímavým doplňkem, zpestřením, když jinak nevnímám, co nosí lidi okolo na sobě:)

Za další minutku nastoupila Signoraa, její hlas jsem poznala už z dálky, i když Monča poctivě referovala, koho poznává:)
Při objednávce první várky pití nám číšník prozradil i jméno! Chtěla jsem totiž, aby chodil často a tak nám dovolil, že na něj můžeme klidně zavolat!

Křest
Při besedě s Edith Holou a pozvanými hosty jsem musela dost napínat uši, abych slyšela, nicméně diskuse byla zajímavá, smutná i veselá. Při vzpomínkách, jak v horku, s malým dítětem přesvědčovala matrikářku o tom, co ona měla dávno znát se nedalo nesmát:)
Když na knihu při křtu crčelo Šampaňské, bylo mi úzko. Avšak obálka vypadala pevně!


Filípek
"Hele, číšník na nás asi zapomněl! Signorko, kdybys ho viděla, zamávej na něj!"
"Já pro něj skočím," odpověděla ta neposeda a byla pryč!
"Vždyť jsem ji tam neposílala," podivila jsem se!
"No co by nešla, však je z nás nejstarší," zazdil to můj tygr!
Následně padlo ještě tisíc dalších hlášek, jen je ve své makovici nemůžu najít!
Signora vyprávěla, že když s kámošem řešili, kdy se viděli naposled, bylo to prý "před 30i kily!"
Zdálo se mi to hodně vtipný, dokud mi někdo neprozradil, že ta hláška je z filmu:( Nemůžu znát všechno:)
Přišel Filip, vyslechnout naše všetečné nápady i narážky. Na to, jak se snažil být milý, dávali jsme mu docela sodu!
Po tygrově ujištění, že bratránek má Filipa jezevčíka už asi přijal cokoli. Od té doby kdykoli šel kolem, ohlásil se mi: "Tady Filip, jezevčík!" a položil mi při tom ruku na hlavu.

"Jakto, že nemáte jídlo? Hrnky jsou maličké akorát pro mimina! Máte dělat kafe do sklenek na džusy, ty jsou větší!"
Bylo jen přirozeným důsledkem, že nás ta familiérnost trochu přerostla...
Malkiel se tuším chystal vybafnout, ale někdo ho dřív stačil prozradit! Náš oblíbený "disčasik" se přecejen dostavil, k všeobecné radosti! Zaplul k Signoře a bylo to jako tenkrát, na křtu kulíškovských pohádek. Cítila jsem se jako doma!

Já a neriah jsme se držely pevně za ruce pod stolem, trochu zaražené, trochu drzé, moc se nám chtělo smát...
Filip popíjel a vyptával se, kde bydlíme, co posloucháme, kdo s ním půjde na pivo - už toho bylo trochu moc, ale všichni jsme to nějak zvládli.
Kafe, džus, minerálka, posunutá zavíračka na později, přišla pokecat i Nelly, s Neriah si padly do oka:) Když jsem Nelly objasnila, že ji mám sice v oblíbených záložkách, akorát docela nevím proč, ani si od nás neodsedla:)
 Po kavárně běhal hafan. No, co udělá „malá“ Punerank? Zavolá ho! Zavolala a pes přišel. Hladkosrstý, hodný, s velkým čumákem. Jmenoval se Žemla a rasu netuším:) Signorka povídala, že hezky koukal!

 Tygří večírek
Opět ožilo pár postav, tygr měl s kým kouřit, Edith nám napsala do knihy tygří věnování - však jich tam bylo požehnaně, 4 Edithini a jeden vedle mě:)
Večer byl prostě moc fajn!

 Cesta domů
Cesta domů byla kombinovaná - procházka k autu a jízda s Malkielem. Píšu o ní hlavně proto, že je mi líto se loučit...
Bylo překvapivě teplo, Malkiel mi nesl tašku, protože jsme o ni oba zakopávali, ať šel Malkiel, kudy chtěl:)
Jízda utekla, nebo snad ujela, jak to už jízdy dělávají... Vozila bych se v autech do nekonečna, kór, když se s někým nebojím:)
Těším se na další příležitost ke srazu, on se nějaký ten důvod vymyslí!

 Nakonec ještě knížky!
Až při dopisování článku mě napadlo, kde vlastně byly nějaké kupy knížek, když jsme byli v kavárně a knihkupectví?
Tygr říkal, že byly na policích kolem nás. Ještě, že jsem to nevěděla a nesahala na ně:)
3 knížky rozešleme, jedna nám zůstane na památku. Potom už vážně bude konec srazu!
 Děkuju všem zůčastněným za prima zábavu! Jak psal tygr někam do komentáře, pište všichni knihu, ať se máme zase proč sejít:)



Závěrem
dám odkazy na reportáže o křtu, o kterých vím!
Teda Neriah se přemohla a dohání resty!
 Za poslední poznámku u tebe dostaneš za ušiska!
Mimochodem, Neriah, kdo ti dělává copan? Mě by bolely ruce!
Článků je najednou jako hub po dešti, mňam!
Co se stane, když se zhnotní myšlenka i lidé ví můj Tygr!

Žádné komentáře:

Okomentovat