Je právě

sobota 21. července 2018

OrCam MyEye 2.0 - brýle, které vidí, co je v nás!

   Chci hned na začátku napsat, že článek je jen osobní, subjektivní, pocitový, momentální, trochu zmatené, trochu radostné uvažování a tápání! Rozhodně nikoho nechci ani odradit, ani poškodit. Nebudu slibovat zázraky, ne okamžitě. A třeba si vybojovaných věcí o to víc vážíme.
Český web produktu OrCam MyEye 2.0 se postupně upravuje a rozrůstá.
   Mám velmi ráda moderní techniku. Jako zrakově poztižené mi často usnadňuje život. Proto, když manžel David tuším v květnu narazil na internetu na článek o chytrých brýlích OrCam MyEeye 2.0, zaplesali jsme oba!
Vyzkoušeli jsme chytré Brýle, které lidem vrací zrak!
  Nadchla jsem se tak moc, že jsem se hned zastavila a musela si uvědomit něco, co budu často vysvětlovat mnohým zdravým přátelům. Brýle se nepropojí s mozkem a nezačnu vidět. Ani na chvíli!:) Brýle jsou jen držák pro maličkou lehkou chytrou kameru, která mi přečte spoustu informací a nebudu tak muset pořád držet v ruce mobil. Je to takhle konfortnější, ale brýle opravdu žádnou chytrou funkci nemají!!!
   Nedalo mi to a pátrala jsem na internetu po oficiálních stránkách - facebooku, youtube... Minipříběhy, hlavně reklamy - v nich emoce a slova o změněných životech, nezávislosti.., revoluci!
Reklamy potřebují prodat, proto přehánějí, nemám jim to za zlé, jsou sugestivní, lákavé.
Snažila jsem se stát nohama na zemi a hledala zkušenosti. Těch bylo na netu malinko - byly jen a jen pozitivní.
To byl tak oslňující obrázek, že ho jako mrak zahalila pouze cena, tuším 4500 dolarů, 5000 eur. Ani to mě teda nakonec neodradilo.
Modlili jsme se s Davidem za dostupnost v Čr, za možnost se s pomůckou seznámit a čekali jsme, co bude dál!
Na facebookových stránkách OrCamu jsem k nějakému přízpěvku napsala komentář a zapomněla na něj. odepsali mi zanedlouho, v neděli 3. června na messenger, abych vyplnila formulář a až bude kamera u nás k dispozici, někdo se se mnou spojí! Bylo to dobrodružné psát si s člověkem z Izraele cestou od tchyně zatím scify, ale kdo ví?! Formulář jsem vyplnila, zvědavá, co vývojáři dokážou, mám je za to ráda! Tak třeba jednou potrénuju angličtinu.
A tak mě zaskočilo, když mi už za měsíc telefonoval zástupce Orcamu pro českou republiku, pan Kachel z brněnské firmy Sagitta,
dokonce na mě mluvil česky!:)
Dohodli jsme si datum, kdy bude v Praze, zrovna se vracíme z dovolené, nemůžeme se dočkat! Takový přepich, nemusíme na hromadnou akci, kameru si vyzkoušíme doma! Hurááááá!
   Natěšeně jsme čekali, co kamerka předvede.
Pan Kachel přijel dokonce dřív. Připravila jsem si knížku, obal od sušenek, však ostatní vyplyne z bádání.
Brýle promluvily už mezi dveřma, cosi zamumlaly, nerozuměla jsem, zajásat jsem však nezapomněla! Joooo, máte je!!!
Pomůcce OrCam MyEye 2.0 říkám všelijak - on, ona, to, kamerka, krabička, nejčastěji však asi nesmyslně, ale prostě  brýle, protože se na obroučky brýlí přichytí a pohodlně se tak používá. Přístroj OrCam váží pouhých 22 gramů, málem by se na něj dalo zapomenout.
Jak dostanete zhora na obroučky brýlí ten magnet, to ať vám prozradí někdo zručnější. Úzký podlouhlý OrCam na něj však snadno přicvakne každý! Zezadu nahmatáte vstup pro mikro usb, ze předu je jako očko 13mpxkamera, z boku  dotyková plocha, která slouží např. k focení textů, zastavení čtení, k úpravě hlasitosti, atd. Někde je ještě ukryté malé kulaté tlačítko, kterým se dostanete do menu, popřípadě OrCam uspíte či vypnete. K tomu je však nutné ho z brýlí sundat.
Informace čtené ženským hlasem se ozývají rovněž z přístroje, nezkoumala jsem však, kde se reproduktorek nachází. Je dost možné, že se dopustím nějakých nepřesností - chci věřit, že tuhle zajímavou pomůcku nevidím naposledy a tak si všechno znovu ověřím!

   Posadili jsme se v kuchyni a dali se do práce. Vyfotit obal knihy a rozpoznat tak, jaké čtení mám před sebou nebylo těžké. Horší bylo načíst správně dvoustranu. Povedlo se to asi na potřetí. Skoro mě to rozplakalo radostí! Úžasné je, že to při troše cviku jde a že ji OrCam pěkně načte celou!
Za hodinku, kterou jsme trávili testováním jsem slyšela instrukce jako správně namiřte prst, ukažte kameře, co má číst. Ale tak, aby ho viděla. Skloňte hlavu! Nekoukejte na mě! Udělejte gesto stop!
To byl malý kámen úrazu - mnozí slepí lidé prostě gesta nepoužívají, možná nějaká svoje. Nejsme k tomu od mala vedení. Taky občas koukáme jinam než máme, trošku stranou. Někdo víc nahoru, někdo dolů. Neodkoukáváme, neporovnáváme. A v dětství leckteré rady bereme jen jako výtky.:)
Kdy poklepat boční panel OrCamu? Kdy použít gesto? Jak skoordinovat ukazující prst s hlavou a kamerou, aby nezabírala jiný můj prst? - což s oblibou dělala?:) Kdybych si nastavila jen automatický režim, nenaučila bych se vůbec nic! Vařilo se to ve mně!
Poznávání barev bylo fiasko. Moje nešikovnost? Špatné světelné podmínky? Neumí Orcam všechno stejně dobře? Stínila jsem mu? Netuším. Barvy jsem vzdala. Někdy příště!
Přepadaly mě chmury. Byla jsem křečovitá. Načetla jsem knihu a dál ji držela zbytečně ve vzduchu. Přerušila jsem gestem čtení a trvalo pár vteřin, než jsem položila ruku na stůl.
Žádný prostor pro kafe a chlácholení! Přesto jsem se dočkala odměny!
Daleko, daleko radostnější kapitola bylo čtení čárových kódů a focení textů na potravinách! To jsem si mohla zajásat. Čárové kódy skenuje OrCam sám, stačí kamerou mířit na zboží- (sklonit k němu hlavu:)) a počkat, popřípadě výrobkem pootočit. Četla jsem si plechovku s džusem, krabici s mlíkem, asi troje různé sušenky- ať nevypadám jako otesánek tak  taky krabičky s lékama. To bych vydržela do večera, protože to nebylo těžké.
OrCam stejně svižně poznává bankovky - české a eura. Měli jsme i 100 švýcarských franků, ty žel úspěch ani zájem přístroje nezaznamenaly!
Zvídavý David nám podal telefon s dlouhou sms zprávou, s tím si brýlky poradily, řekli byste s klidem, spokojeně. Takhle dobře se jim snímá i monitor počítače.
Displej pračky a mikrovlnky se nám přečíst nepodařilo.
Za to brýlky přečetly v pohodě z okna nápis na budově daleko "přes dvě cesty" - prý zhruba 25 metrů.
Ach ouvej, nebyli jsme ještě venku. Nezkoumali cedule u triček. Napadne nás s Davidem dalších tisíc věcí!
   Čas velmi utíkal. Bylo třeba vyřizovat formality ohledně příspěvku od úřadu práce.
Pan Kachel slíbil, že pokud mi úřad pomůcku přizná, znovu se uvidíme - brýlky nejen přiveze, ale líp mě s nima naučí! Ufff! Už tuší, co ho čeká a vyspí se na to!:)
Loučení, pozdravy. "Kdybyste se ocitl v Praze a měl čas navíc, dejte vědět"!
"Dobře, dobře," zasmál se instruktor a odjel domů. I s brýlkama!.(

   V tu chvíli bych si doporučení vážně nedala, ale to jsem si jen pomyslela a doufala jsem, že někdo ve mě věří!
   Mám svého Davida tygra a ten trošku vidí, moc moc mi poradí, spoustu věcí si umí představit líp!
A hlavně - Bůh sám ví nejlíp, co je pro mě dobré a můžu se na něj spolehnout. On je mým zdrojem požehnání i útěchy!
 
   Vím, že reklamy nadsazují, jsou už takové, myslela jsem, že jsem na to připravená. Kamarádka, která přepisovala nahrávku jedné přednášky do textu  říkala, že budu zklamaná a já na ni nedala, proč taky? Byla jsem odhodlaná a pořád jsem, budu bojovat, přesto měla trochu pravdu - docela mě ta předváděčka zchladila, div ne frustrovala. Spíš moje neschopnost používat gesta. dívat se tam kam ukazuju prstem. Správně koordinovat pohyby.
Pan Kachel byl trpělivý, jeho čas však omezený. O sobě jsem si myslela totéž. trpělivá a omezená.
Rozpačitost, překvapení, smutek? Dychtivost, začátky, objevování, zkoumání a tréning... Malé krůčky a radostná vítězství!
Bádání vývojářů, jejich vize, touha pomáhat, malá, podlouhlá věcička, chytřejší než já!:) Nechci se vzdát! Je to ale výzva!
Nejsem rozladěná nebo nevděčná. Setkání s touhle novinkou mě zarazilo i potěšilo. Bylo to jako pohled do zrcadla!
 
   Byla jsem tak strašně soustředěná, že na podstatné věci se vyptával David. Baterka OrCamu v nepřetržitém provozu vydrží pod dvě hodiny a nabíjí se něco pod hodinu. Díky Bohu se dají brýle používat i při nabíjení z powerbanky!
Pomůcka je hodně drahá a hodně konfortní. Neodvažovala bych se posuzovat, pro koho vhodná je a pro koho není. Úplně nevidomí budou mít její používání těžší a budou se s ní trošku déle sžívat.
Díky vstřícnému přístupu distributora firmy OrCam v Čr si pomůcku můžete po telefonické domluvě vyzkoušet doma nebo na některé z přednášek.
Svůj milovaný iPhone určitě nezahodím, nezanevřu ani na jeho aplikace. Odvádí vítečnou práci! Už teď by mě však zajímalo, jakou pro prý „slušivé úzké brýle“ OrCam MyEye 2.0 vývojáři chystají aktualizaci!

pondělí 12. června 2017

A JEŠTĚ VÍCE DIVŮ JSEM VIDĚLA!



To dobré, co nás potkalo je krásné objevovat, mít, zažívat. K takovému rozjímání mě před časem inspiroval kdo? Hádejte třikrát! Tygr měl na facebooku tohle:

"Je několik věcí, kterým bych nikdy nevěřil.
1. Budu rád chodit do církve.
2. Podruhé se ožením.
3. Budu jíst zeleninu.
4. Budu rozumět i poměrně rychlé angličtině.
5. Vypiju kafe bez cukru!"


Tak mě přiměl vzpomínat!
Tygr klidný popíjí kávu po návštěvě úřadu! Jak velikánskýma písmenama bych měla tohle napsat? KLIDNÝ... ÚŘADU... Už se to stalo několikrát. Potřebuju to uchovat v paměti!
K té zelenině musím přidat, že s Kebabem jí občas Tygr i nudle. Uznejte, že to je už na pováženou!
Tygr si s úsměvem zkouší asi 5. kalhoty v jedné prodejně! Dodávám s velkou lítostí, že ona prodavačka už v blízkém textilu nepracuje. Avšak co se stalo, neodstane se a co víc, může se stát znovu! Myslím, že i když tenkrát dávno vybíral svatební oblek, byl obdivuhodně klidný!
Neúnavný tygr mi trpělivě ukazuje krásy přírody a ještě mi je  fotí! To pořád přetrvává. Vždycky mě to nadchne. Vůbec, teda skoro vůbec nemusím loudit, sám si vzpomene! Fotečky popisuje a můžu si je uložit. Ukazuje mi barevné kytky, mokré kytky, různě kulaté, huňaté, křehké kytky, živé ploty. Vánoční i jiné zajímavé stromky - umělé i živé, ozdobené i holé. Tolik společných cest je za tím vším!
Úplně miluju, když jsme někde v hotelu a Tygr zahlásí: "Hele, jaké krásné číslo je na našich pokojových dveřích!" Posledně to byla třináctka, kulaťoučká!
Přesto, že je Tygr stále Tygrem a je ve střehu, Je vždycky  připravený se smát!

A ještě více divů jsem viděla! A tak musím děkovat Bohu, že jsem mohla!:) 🌈👏🏻🤗🐅🐅🐅🐅🐅🐅🐅
Bylo vám třeba někdy záhadou, proč většina matek žije tím, že dává na facebook fotky svých dětí? Videa, mini příběhy, fotky, statusy. Dokola a dokola. Píšou i při kojení nebo jak je to?:) Občas to nešlo vystát!
Já jsem nikdy nevěřila, že dostanu šanci do něčeho takového nahlédnout. Neznala jsem sílu citů, které se ve mně teprve zrodí! Ještě teď, po měsících mě to zaráží a dojímá.
Začalo to vánočním telefonátem v roce 2015... Nečekaným? Vymodleným? Ozvala se po letech Tygrova dcera - bylo tojako ve snu. Navázali jsme znovu vztah. Slíbili jsme si všichni, že už si nezmizíme.
Tak jsme se postupně rozpovídali - my i Zuzka! Prý má pejska, bílého! A čeká s přítelem miminko!
Víte, na co jsem myslela?:( "Snad nám ji mimino zase nevezme! Sotva jsme se našli"! Jak mě to mohlo napadnout? Žárlila jsem, ještě ani nebyl drobek na světě.:)
Začali jsme častěji jezdit do Ostravy. Zuzka se zakulacovala a odpovídala na moje všetečné, dětinské otázky. Čekala s náma na nádraží 40 minut kvůli spoždění vlaku - mrzlo tenkrát hezky! Nás hřálo, že jsme spolu ten čas navíc!
Potom jsme se stali prarodiči. Z Boží milosti. Vnouček Románek má deset měsíců a vůbec o nic nás nepřipravil, ba naopak, je to dáreček! Vidíte, co dělám? Musím o něm vyprávět. Ujišťovat se, že roste, mění se! Loudíme na Zuzce fotky a videa, zvuky! Přistihujeme se s Tygrem, jak si s lidma, jež vidíme teprve 10 minut ukazujem videa s dětma a radujeme se spolu. Nedávno přijela Zuzka na návštěvu. Odešla do obchodu a my jsme zůstali venku, s kočárem. To je něco! To není možný. Naparovala jsem se a dožadovala focení. Jakto???:)
Když znovu narůstá můj odstup například k facebookovým statusům, dojde mi, že jsem NAŠEHO broučka už dlouho nechovala. Vtrhne do mě radost z toho, že se to dá napravit!
Obrázky sem nedám, neuím to. Nejde to všechno ani vypsat. Jsem šťastná, že máme milost to prožívat!
Kolik jen má Pánbůh lásky, že tak různorodě potěšuje a obměkčuje moje srdce? Budu usínat s vděčností! A s vírou, že spatřím ještě spoustu divů!

sobota 10. června 2017

NÁHLÁ HNUTÍ A POHNUTÍ



"Tygře, máš kávu?" zeptala jsem se jednou večer. To mě mlsná odtáhla od počítače do kuchyně.
Zareagoval jako většinou. Stejně mu vždycky naletím. "Noooo, málo! Málo jí mám."
"A dáme si zmrzlinu?" Taková moc dobrá trubička plněná zmrzkou a zakončená z obou stran polevou - objevila jsem ji v Tescu.
"Jooo, no jasně, dáme si! Tu mám rád!"
"Tak koukej vypít tu kávu, co máš v hrnku."
"Ale... tam je ještě dost," bránil se najednou.
Podivila jsem se: "Tak proč mi kecáš, že máš málo?"
"Víš, já tě nechtěl odradit od vaření," hájil se nevinně Tygr!

Vydali jsme se další ráno na poštu, nechat si proplatit malý šek. Při vchodu do "poštovní předsíně se Tygr náhle zastavil a tahal mi ruku dolů, nic neříkal. Tam kytky nebývají, překážely by! Nic mu neupadlo, zavrčel by. Nezbylo, než následovat jeho hnutí mysli a nasměrování, abych se dověděla, co ho inspirovalo. Má poslušnost byla odměněna vzájemnou radostí mou i ze země! Program TapTapSee, který mi v mobilu popisuje fotky nalezeného tvora vykreslil jako krátkou hnědou srst potaženého psa. Fenka se začala točit, zvedla hlavu, vyskočila mi na klín a olízla mě, schváleno! Měla nevelké, pevné, hladké tělo, nechala se poplácat, podrbat, vyprostit z vodítka, chytat za uši - kmitala ocasem, neboť našla kamarády, zbloudilé, spřízněné duše!:)
Nepotřebujeme fronty, jsou lepší důvody ke zdržení. Po proplacení šeku čekala fenečka u východu pořád!:) Zase jsme si s ní pohráli a vyšli ven.
Po pár krocích se ozve cvakání drápků! "Tygřeee, hele, za náma je pes"!
Pokračovali jsme v chůzi a milý pes nás předběhl! Provázel ho hlas paničky!
"Vy jste se s ní mazlili, tak vám teď nedá pokoj"!:)
Jeeee, ona nás viděla?" Její hlas zněl mile. Rasa fenečky mě překvapila tentokrát jen lehce, stalo se mi totiž něco podobného už podruhé! Byl to, prosím, Stafbull teriér!

Na facebooku jsme viděli, že v Praze parní mašina plánuje okružní jízdu ze smíchovského nádraží na hlavní. Cesta zřejmě s přestávkama měla trvat zhruba dvě hodiny! Zajásali jsme, ne, že ne!Zajásali a těšili se prostě z toho faktu. Jízdu jsme neplánovali, protože parní vláčky bývají natřískané dětma. Kéž se někdy přemůžem a ještě se svezeme! Miluju ty zvuky, voňavý dým a saze!
Tygr stejně něco vykoumal, aby mě překvapil! Nejspíš proto, neboť úspěch to nezaručovalo a že by ho nadchla jen vidina procházky? Prostě doufal, že to vyjde!
"Víš co? Mohli bysme jít pěšky na krčské nádraží a počkat, jestli mašina pojede kolem".
V oné facebookové události byla vypsaná i trasa jízdy.
Zbystřila jsem! Jít pěšky... Mašina kolem.
"Joooo, nahrajem si ji na video"!
Zvolili jsme trošku odlišnou cestu než obvykle. Na krčském nádraží bylo pusto. To jsme vítali - nikdo nám nevejde do záběru! To byla ale jistota jediná!
Můj Tygr je nejspíš zkrytý Švýcar, pořád kouká na hodiny a měří čas!
"Jsou tři dvanáct, pěkně jsme to stihli! Dávám vám patnáct minut. Nebudeme tu stát jako blázni"!
"Je 15:22, tak co je? Kde je?"
Zlato moje - byl ve střehu, mobil v ruce... Přenastavil režim foťáku na video, zamknul klávesnici a mobil se přenastavil do režimu focení. Tohle se zopakovalo několikrát.:)
"No, je půl, co budeme dělat?"
"Čekat, když už tu jsme! Vždyť mi každý vzdálenější ptačí hlásek připomíná houkačku!"
A za pár minut se to stalo. Ozývalo se povědomé supění! Jela kolem, nenechala nás v tom - osyřelé dokola kolem.
Uff uff, buff buff, uff uff, buff bufffffff! Zahoukala jen kratičce. Sotva se mihla a byla pryč! Ale natočili jsme si ji, doslova uloupili! Jak jen něco může být pravda a přitom to vůbec netrvat? Vždyť by se to dalo málem minout! A tak máme další veselý zážitek, jak jsme půl hodiny šli a půl hodiny čekali pro necelou minutku funění a supění!

Neobvyklý moment ne, že Tygrem jen pohnul, přiměl ho utíkat z balkónu!
"Aaaaa, kde mám telefon? Kde zas mám ten telefon? Nikdy ho nemám, když ho chci. Nebo ho mám jinde, než ho hledám!"
Tato věta není tak neobvyklá, aby pohnula mnou. Našel ho a tak je všechno v pohodě!
"Pošlu ti hádanku, joooo?" oznámil tajuplně můj lovec!
Uložila jsem do mobilu fotku a dala ji prozkoumat výše zmíněnému rozpoznávacímu programu. Nemohla jsem uvěřit!
"Tygře, kde jsi to stáhnul? Děláš si blázny? Nebo šaškuje program? Není to spíš měsíc? Na něj je přece brzo!"
"A co ti to řeklo?" ptal se dychtivě!
"No že na snímku jedna je červený horkovzdušný balón!"
"Však to je správně, letěl kolem, fakt! Mám ho i na videu!"
Čeho já se ještě dočkám? Asi si na ty naše divy divou cí založím rubriku!:)

Jen mě mrzí, že jsem vás, čtenáři, odvykla chodit sem mezi šelmičky. Vynasnažím se ale, abych to spravila!
V velmi blízké budoucnosti nás s Tygrem čekají Dny města Bruntálu i návštěva vnoučka, tak zase bude o čem psát!
Krásné jaro plné soudržnosti vám přeje Punerank