Kniha Nebeský muž je silně dramatický příběh, který popisuje, jak Bůh uchopil mladého, hladovějícího chlapce z chudé vesnice v provincii Henan a použil si jej nadpřirozeným způsobem pro kázání evangelia v podmínkách kruté opozice.
Tuhle knížku - životní příběh plný zkoušek
jsem četla po dávkách, často jsem cítila, jak slzy hřejí a těžknou... V anotaci
se píše o hlubokém povzbuzení i drsném procitnutí a ano, taková houpačka to je
- ponižování vyvažuje zpěv, mučení střídá pomoc, přízeň, naděje...
... "Příštího rána mě dozorci vyvedli z cely a zkoušeli na mém těle bojová umění. Kopali mě a bili pěstmi, dokud mě nepovalili na zem a dalším vězňům pak přikázali, aby mi šlapali na hruď a na slabiny. Z úst mi proudem tekla krev. Točila se mi hlava a tělo mě velmi bolelo. Byl jsem si jist, že umírám. Až do tohoto okamžiku jsme s bratrem Ženem předstírali, že se neznáme, ačkoli jsme sdíleli společnou celu. Kdyby se totiž vedoucí věznice doslechli, že se dva křesťané navzájem povzbuzují, rozzlobili by se. Když ovšem Žen spatřil, co se mi na dvoře přihodilo, přispěchal ke mně, objal mé tělo a naříkal: Nebeský muži, můj drahý bratře!" Rukávy mi pak utřel krev vytékající z nosu a úst."
Jistě to není první osud, který mě oslovil, ohromil, zaujal... - jenže dříve šlo většinou o historické postavy, nadpřirozené momenty zněly jako pohádka o zázracích... Nejspíš jsem to vnímala tak nějak vzdáleně. Jsem ráda, že jsem knihu otevřela až teď a neodmítla ji jako přehnanou, popsané události jako nemožné. Těmihle recenzemi se učím nahlížet, ne soudit!
Otřásla mnou současnost, skutečnost těch
slov, pokora a víra bratra Yuna, odevzdání, odhodlání, koncentrace toho všeho,
- Yunova víra, uznání - není to fanatismus, ale pochopení a důvěra až do morku
kostí.
"Nejsme povoláni, abychom žili podle lidského chápání. Jediné, na čem záleží, je podřídit se Božímu slovu a jeho vedení v našem životě. Nacházíme-li se v centru jeho vůle, jsme na tom nejbezpečnějším místě na světě."
Jistě, Yun je jen člověk a dělá chyby, popisuje to třeba takhle:
" Služba pro mě byla modlou. Lásku k Bohu nahradila práce pro Boha. Před těmi, kdo se za mě modlili, jsem svůj stav skrýval a ve vlastní síle jsem kráčel dál do okamžiku, než se Bůh ve své lásce a milosrdenství rozhodl zasáhnout. Kvůli své neposlušnosti a neúctě k Pánu, manželce a spolupracovníkům jsem se podruhé ocitl ve vězení. Pán viděl, že jsem díky službě vyčerpaný, a tak mi milostivě dovolil, abych si za mřížemi nějaký čas odpočinul a naučil se pár nových věcí pokud jde o vnitřní duchovní život."
Tady je jedno malé srovnání:
"Zástupy členů církve na Západě jsou
spokojeny s tím, že Bohu dávají své minimum, nikoli maximum. Sledoval jsem muže
a ženy během sbírek. Otevírají své nadité peněženky a pátrají po tom nejmenším
možném obnosu, který by darovali. Tento postoj nás nikdy k cíli nedovede! Ježíš
pro nás obětoval celý život a my Bohu dáváme to nejmenší z našeho života, času
a peněz, co můžeme dát. Jaká hanba! Kajte se! Zní to možná podivně, ale občas
se mi stýská po sbírkách, které jsme dělávali svého času v Číně. Při mnoha
příležitostech vedoucí shromáždění oznámil: Máme zde nového pracovníka, který
zítra odjíždí sloužit Pánu." Každý z přítomných okamžitě vyprázdnil své
kapsy a daroval vše, co měl. Za ty peníze si pak dotyčný koupil jízdenku na
vlak nebo na autobus a druhého dne odjel.
Bratr Yun v současnosti žije s manželkou Deling v Německu. nedávno navštívil i Českou republiku. V archivu mého milého rádia7 jsem našla pořad, kterého byl hostem:
poslouchala jsem pozorně a nepřeskočila ani
jeho zpěv:) Ne, že by zpíval skvěle, ale cítila jsem, že jestli můžu udělat jen
tak malinko, jako poslouchat ho, udělám
to ráda!
Oprava knížky mi dala hrozně zabrat, málem jsem ji při skenování zničila a i tak tam byla hromada chyb. Přesto se s bratrem Yunem loučím jenpomalu a často si na něj vzpomínám.
"Možná mě
jednoho dne zabijí kvůli evangeliu v nějaké islámské nebo buddhistické zemi. Až
se tu zprávu dozvíte, netruchlete pro mě prosím. Truchlete však pro miliony
drahých duší, které jsou zotročeny Satanem a které nemají nikoho, kdo by jim
kázal evangelium.
Pokud uslyšíte, že jsem byl povolán domů, do
nebes, uchopte prosím evangelium a pokračujte, kde jsem skončil, kažte a čiňte
z lidí všech národností učedníky, dokud Ježíš znovu nepřijde. Můj Pán Ježíš je
tím nejnádhernějším přítelem, kterého kdy můžeme mít."
Žádné komentáře:
Okomentovat