Je právě

pondělí 5. května 2014

Na tebe, Veroune aneb už nejen jedničky a nuly!

Když vám řádí na blogu někdo nepovolaný, zablokujete ho! A když sám nemá blog, dáte mu prostě svoje telefonní číslo! Nepovolaný totiž není proto, že na netu nevlastní své malé místečko, ale proto, že píše nenávistně a mimo téma! Ale naše Verča veroun je jiný případ!

Když tak málem zapomenete, komu jste své telefonní číslo dali, on se ozve sám, nad ránem:) Vesele, až vám to trhá uši! Když zdánlivě nejevím zájem, milou Verču to akorát tak povzbudí a vyzraje na mě příště s plánem!
A tak mě dostihla! Řekla mi o výletě do Prahy předem a straší mi v hlavě! A nejen to, ona je to diktátorka k pohledání! Jednou z ní bude dobrej trenér! Kéž mi nevnutí nějaký nevděčnný post ve svém družstvu! V

V rámci "žertování" mi popisuje, jak může přijít dva dny, ne jeden, že se těší na štrůdl a jaký si představuje, jak budu vysávat, protože ví, že to já tuze nerada, ale její psice je holt chlupatá! Ještě jí musím slibovat články na blogu! Nakonec mám mindrák, že pro ni nebudu mít dobrou kávu! Ale aspon půjdem někam ven:)))
Zapomněla jsem na rozinky, štrůdl bude nudně jablečný. No co, když bude ohrnovat nosánek, sníme ho slastně s tygrem!

Včera jsem nakupovala na netu - vodu, jabka, těsto, fidorky a další užitečnosti ne zrovna k jídlu! A ráno zase zvonil mobil. Já z obavy, že je to Verča ztišila zvuk a jala se spát! Milý mobil zvonil usilovně znovu - byl to houževnatý řidič s nákupem! Vstala jsem sotva napůl, tělo mě neneslo, jen jsem mu otevřela a ani nešla dolů pro krabici! Takhle mimo jsem nebyla dlouho! A najednou mi blesklo myslí, kvůli komu že mě to vzbudili! Věřte nebo ne, musela jsem se usmát! Byla by potěšená, potvora!


Po telefonu jsme spolu cvičily větu - ona měla říkat těším se a já na tebe! Moc nám to nešlo, pořád jsme řešily správná slova, výslovnost i smysl! Takže tyhle dětinské rozepře jistě rozřešíme tento týden, kdy se potkáme!
A veroune, jestli to byl fór, tak si mě vážně nepřej!!! Nebo tě někam zavedu a už nás nikdy nikdo nenajde! A Já mám stejně dobrý orientační nesmysl jako ty, zkus mi radši věřit!

Takže - na tebe, na tebe, na tebe! Dodej si něco vlídného, a tuž na začátek či na konec!
Ps: Žádné mindráky - jestli chceš něco extra, radši si to dovez a předejdeš zklamání!
PPs: chudák tygr, praskne nám z něj - teda co to plácám - mu z nás hlava nebo si nadělá z pruhů copánky!
Další pska si dopiš sama, seš v tom mistr!


Nastal obávaný, plánovaný den D a já jsem doufala, že tu potvůrku Verču uvidím! Vždycky je to trošku dobrodružství - co z koho asi vyzařuje naživo! Víte, v komentářích na blogu se jevila rozumně, ale jeden nikdy neví, jestli nezaspí, nepojede opačným směrem nebo jestli mě chtěla svým příjezdem jen postrašit a potěšit se tím! Je to taková veselá kopa, nevyspitatelná!

Od půl osmé ráno jsem jí volala třikrát marně! Přetrhnout jsem ji nemohla, vzdát jsem se nechtěla! Napočtvrté vychrlila něco o nestíhání, což znamenalo, že je vzhůru a den tím začal nadějně! Plácej si, co chceš, děvče, hlavně vstávej!
Domlouvaly jsme se zhruba na 3 odpoledne, s možnou hodinovou odchylkou! Není od věci trochu si přidat, přesto to nestačilo - no nic:)

V metru na perónu, ve předu! Zní to jasně, no ne?:)
U předních vagónů nikdo - tygr zkonstatoval, že v Opavě asi nevědí, kde je vepředu:)
Později jsem se dočkala vysvětlení:)
"No, však jsme byli ve předu, ale vy ne, tak jsme šli zpátky a ptali se lidí!
"Jako to máme čekat od tří do čtvrt na pět ve předu na perónu, abychom se laskavě trefili? Nebo kdy jsme tam s vaším "zhruba ve tři ve čtyři" měli být?":)
Verča snad do komentáře napíše tu historku, jak se po nás ptali, já to tak vesele neumím!

Zaslechli jsme s tygrem rolničku a ona to vodící fenka, hurá! Nazdaaar, hafane! Verča se trochu domáhala pozornosti, tak jsem musela nechat pejska pejskem, že to doženeme později!

Jo a to si přijela s kámošem, představte si, něco na mě! Cizí nečekaný člověk, co je to?:) Bude s náma celou dobu nebo si Verču vyzvedne, až se večer někde sejdou?
Hned jsem se ho chudáka zeptala, jestli je jen doprovod nebo taky návštěva a mezitím jsem se srovnávala s jeho přítomností a doufala, že Verča ví, co dělá:) Už si přesně nevzpomínám, co odpověděl, snad, že je tak nějak obojí:)
Trochu zvláštní představování:) Nepůsobil děsivě, přesto to byl pro mě vetřelec!
Poděkovala jsem Bohu, že je blízko a že nás chrání! Tak jsem zahnala svůj zmatek a přestala to řešit! Nerozezněl se ve mně žádný radar, jen jsem byla překvapená. Trvalo mi pár vteřin přechroupat toho "nezasvěcence"!

V jedné kavárně měli plno, tak jsme šli do jiné - na kafíčko, vodu a fresh! Ebi se vydala na krátký průzkum, než si toho někdo všiml:)
Začali jsme prostě kecat - ostražitost pominula, věty plynuly jako známá řeka. Zase to vyšlo, ono to funguje, probleskovalo mi v mysli. Podobná krev, žádné třenice, nové zajímavosti a vtipy. V proudu řeči jsme se přesunuli k nám a mezitím venčili Ebinku!
Jedli jsme štrůdl, pili vodu, hýřili černým humorem a k tomu jsem se válela s Ebi po zemi a krmila ji piškotama! Mimochodem prej jí chutnaj i plyšáci, takže jsme museli dva pokoje zavřít a když jsem Verče ukazovala bílého plyšového tygra, držela jsem psa celkem pevně! Přežili to oba:)

Nevím proč, najednou bylo deset večer. Čas jsem nehlídala a on to věděl! Tak boty, hafana, postroj a ven! Nebylo to tak jednoduché, protože Verčin kamarád nám vysvětlil, proč že si pozná svoje boty a bylo třeba to prozkoumat! Háčkované tkaničky nemá jen tak někdo!
Na zastávce jsme se loučili několikrát. Poprvé proto, aby to bylo včas. Podruhé, neboť jel autobus a potřetí doopravdy, předchozí autobus totiž nebyl ten pravý!

A od té doby o sobě nevíme... Veroun se neozval a já taky ne. Prostě předpokládám, že je všechno v pořádku. Další blogový srazík za náma - zas vím o něco víc o sobě i těch druhých!
Ebi vášnivě tluče ocasem a stejně vášnivě pelichá, olizuje a dává packy. Kouše jen jako, to se odpouští!
Někdo by právem mohl říct, že jsem mírně nevšímavá, Verča to však bere sportovně, jako více životního prostoru! Jinak je to tajnůstkářka a doufám, že někdy přespí!
Verčin tajený vetřelec bude asi pohodář a neztratí se s ním!
Tygřík snesl další návštěvu, ač jsem kdysi tvrdila, že žádné kamarády už asi nemám a nepotřebuju! Nějak se to změnilo, trochu:)
A já - těším se až do finále, potom začnu být nejistá a nakonec se těším z toho, co bylo! Nebo bude... Nebo jak vlastně...:) Já to prostě všechno snáším, abych o tom mohla psát:)

Ps: Že se Verounek neozývá, to dávno není pravda! Dokonce – věc nevídaná – má konečně svůj blog! Nadchlo mě to moc, ráda si tam chodím číst!

Žádné komentáře:

Okomentovat