Moje nejhokejovější kamarádka mě několikrát naváděla, ať vyzkouším průvodcovskou a načitatelskou službu, nebudu prý pořád tak závislá, není to drahé – uurčitě se mi to zalíbí:)
No… to nepochybně… Jako by nebylo jedno, kdo mě kam vede! Je fakt, že občas jdu něco vyřídit jindy, než bych měla náladu, semtam nemůžem s tygrem něco najít, to ale neznamená, že mi zrovna „tahle“ závislost vadí Naopak – jsem zvyklá jen na toho svého tygra a věřím mu…
Vyvstala nutnost zajít na městský úřad prodloužit platnost jednoho průkazu – zrovna tam je to celkem bludiště, kdo ví, kam mě všude pošlou, co budou chtít vyplnit – vzala jsem to jako impuls a zavolala na jedno tel. Číslo:
Ozvala se velice milá paní, zeptala se na pár podrobností – jméno, rok narození, kam se má průvodkyně dostavit a co přibližně po ní budu chtít…
Byl to takový jednoduchý, nezáludný rozhovor, žádné vyzvídání nepotřebných detailů, to mě uklidnilo...
V pondělí – což je úřední den – jsem byla přecejen nervózní… Nesmysl, nejdu k zubaři, ani na zkoušky.
Tygr tomu dal korunu, když prohlásil:
„A to tě mám půjčit nějakým cizounům? V poledne tě kdyžtak půjdu hledat“:)
Průvodkyně mě překvapila nahoře, přímo u dveří bytu, 4 patra, to prý nic není… Podaly jsme si ruce, pro jednou jsem oželela batoh, nechala ho válet na chodbě a šly jsme ven…
“Zkuste mi trošku nastínit, co se teď bude dít! Co budem dělat, kam půjdeme!“
To mě dost zarazilo – všechno jsem už říkala předem koordinátorce „zkušených asistentů" a snad abych vymýšlela trasu…
Nakonec vyplynulo z rozhovoru, že průvodkyně ví, na jaký úřad mám namířeno, jen prý nezná naše končiny a čímteda a kudy máme jet?
Ztratím se klidně kdekoli, ale linku busu jsem znala, organizování tedy bylo na mně. Snad se to časem naučím:)
Nehodlám popisovat každý krok, mise byla úspěšná, na úřadě málo lidí, pohodička, všechno klaplo…
Strávily jsme spolu s asistentkou 80 minut za 80 korun a vůbec mě ta miniinvestice nemrzela…
Chvílemi jsem si připadala jako v kině na komentovaném filmu pro zrakově poztižené –
malý schůdek, přijde větší, na zemi leží sandál a ponožka – před váma je okýnko, můžete mluvit… Pán kouká do obrazovky a zpracovává údaje… Do autobusu přistupuje listonoška…
Prý, jestli mě takové informace zajímají?
Ale jistě, je to obohacující zpestření:)
Na úřad jsme odjely ze vzdálenější zastávky od našeho žlutého paneláku, zpět jsme přijely na tu bližší. Kdo jiný, než můj tygr mi jednou smskou lehce napsal, kudy domů… Nechám si ji schovanou pro příště!
Venku jsem podepsala předvyplněný doklad o provedení služby a provinile jsem se ptala, jestli průvodkyně nepůjde na kafe či čaj.
„Ale ne, pokud už ode mě nic nepotřebujete, půjdu dál.“
…Ach aha, je to služba, já zapomněla… Mám si tak použít člověka k doprovodu, zaplatit mu a potom se rozloučit, kdekoli to určím já…
Proč mě to nikdy nezaráželo u taxikářů? Je normálnívysázet požadovanou taxu, vystoupit a jít si po svém… Je snad tenhle doprovod o tolik osobnější? Pravda, vnímám mnohem víc podrobností.
Je příjemné využít ochotu a oči někoho bez ohledu na jeho momentální rozpoložení. Kamarádi nebo rodiče mi semtam samozřejmě něco popíšou nebo přečtou, ale není to pro ně automatická činnost.
Musím nad tím popřemýšlet a uspořádat si papíry a různé kartičky, ve kterých mám prostě bordel…
Stejně tak se musím naučit plánovat některé „akce“ pár dnů dopředu, neřešit, jestli se mně či asistentovi chce,:), spoléhat na někoho docela cizího… Nebýt ostýchavá – na poprvé toho bylo dost:)
Službu chválím a doporučuju, asistentka byla vyškolená, zdvořilá, nevtíravá, přitom vstřícná. Určitě do pražského tyflocentra brzo zase zavolám, jen, co se po prázdninách trošku usadím doma:)
Pravidla průvodcovské a předčitatelské služby jsou ke stažení zde:)
http://praha.tyflocentrum.cz/img/ckfinder/files/PPS/Pravidla%20%20PPS.doc
Žádné komentáře:
Okomentovat