To vás tak napadne něco jednoduchého - jako je vybrat si v pátek peníze na nájem!
Jeden bankomat vrátí pouze kartu, druhý i lístek, že platnost karty vypršela! Novou nemám - takže posvatební bonbónek kvůli změně jména. Pro Raiffeisenbank je i měsíc málo.
Ve snaze zachránit situaci jsme šli na pobočku urgovat kartu a vybrat hotovost na přepážku.
"U nás už máte nové příjmení, kartu však poslali na staré - požádám o její zaslání k nám na pobočku."
Příjmení na kartě se ukáže až potom, snad mi ji dají! Proč se zabývat malichernostma, že?
U pokladny měla paní jiný názor:
"Vy jste si změnila jméno? Ahaaa?"
Nicméně občanka nestačila, ještě klientské číslo a kód na mobil. Potřebný mobil ležel doma. Používám ho jen na posílání z banky a dárcovské smsky pro zvířátka ze Zoo. Netahám ho nikam s sebou!
Blbej bankomat, blbá banka, naštvanej tygr, pršelo, všechny nemožný možnosti zpitoměly, šli jsme domů.
Zavolala jsem majiteli bytu a ejhle, temná zlostná clona se poodhrnula. Nájem mu stačí zaplatit v pondělí nebo úterý. Pořádně mě překvapilo, jak je v pohodě. To vám povím, ulevilo se mi!
Přestože se těšívám na nedělní Bohoslužby do "našeho" kostelíku na Chodově, není úplná samozřejmost, že se mi tam vždycky nakonec chce. Proto jsou občas fajn taháky, jako vědět, kdo bude kázat nebo něco plánovaného k jídlu!
Tentokrát to měl být fazolový guláš! Voněl, vážně!
Jenže ty fronty, neptejte se Tygra! Mně by nevadily asi tolik, jako hluk a pobíhající děti:(
Když jsme chtěli odejít poprvé, zastavil nás pastor Tomáš a modlil se za nás, povídali jsme si. Bylo to, jako by nám nahlížel do nitra:) Toma máme moc rádi, takže moje rozmrzelost poodstoupila a dala nachvíli pokoj.
Potom se vrátila vůně i zvědavost, jestli se fronta nezmenšila. Ale kde že!
Není to jen tak, vykopat se někdy z domu:)
"Není to jen tak, jak se to v duchu zdá - dát si jídlo nebo kafe, poklábosit při tom s někým u stolu.
Není to jen tak, být vytrvalý.
Není to jen tak - vzdát se.
Není to jen tak, ujet domů!
"Kdy už ti já, dobrý Bože, uvěřím, že jsi ten, kdo má řešení?"
Žádná lačnost, chutě, vzdor, lpění, ani prchnout domů nás nenecháš, když nechceš! Zato sdílení, vztahy, vyprávění, naslouchání, to máš rád, viď? Jedno, jestli hraje tiše hudba nebo je všude kolem chladno a mokro, nepůjdeme domů bez odměny a tys to věděl!"
Když jsme chtěli odejít podruhé, zavolal na nás kluk, který nás občas sveze, říká, že to dělá rád! Probrodili jsme se loužema do jeho auta a směřovali k nám.
Když zastavil, navrhl modlitbu:) Nejmíň půl hodiny jsme si pěkně povídali za doprovodu bubnujících kapek do střechy. Nebojte, nešlo o nějaké výlevy týkající se rodinných problémů nebo tak něco! Mluvili jsme o rozbitých životech okolo nás, o tom, na kom nám záleží, jak nevěřícím lidem vyprávět o Bohu, o touze pomoct a nepokazit to:) O tom, co někdy znamená držet jen cizího člověka za ruku nebo ho vyslechnout, o domovech důchodců, o naší ne-odvaze, o hledání vnitřní svobody promluvit i když víme, co říct. Modlili jsme se o moudrost, co říct, když zrovna promluvit chceme:)
Vážím si Alešova času, protože vím, jak ho má málo. Vážím si i toho, že ho chtěl strávit s náma! Ukonejšená i překvapená vývojem události jsem na fazolový tahák zapomněla a těšila se ze sounáležitosti a víry ve stejného Boha:)
Popřáli jsme si fajn týden a bylo slušné jít, vždyť byla dávno tma:) Virtuálně jsem se však projížděla ještě dlouho - za zvuku deště!
Docela zcestně přidám jedno užitečné poučení:)
Zdá-li se vám něčeho škoda - "jako mému Tygrovi bábovky", tak to koukejte zneškodnit! Klidně někde v teple a od srdce za to poděkujte!
"A já ti, nebeský Tatínku děkuju za tvá řešení. Kéž zase včas uslyšíme tvůj hlas a zapomeneme spěchat!"
Žádné komentáře:
Okomentovat