Jedna jarní bouřka

Okolo půlnoci ještě jezdily auta, už však foukal vítr... Nesl, spíš proháněl mraky a byl vlhký...
Zhruba za hodinu vrčení motorů a hrkání kol značně ubylo, aby však město zachovalo svou hlukovou hladinu, velké kapky se roztékaly na skle oken nebo pleskaly do římsy - k tomu se začal probouzet hrom...
Moc se mi jeho zvuk líbí, jednou reptá, později hrozí a on sám nikdy nic zlého nezpůsobí... Kromě ventilačky jsem otevřela v ložnici druhé okno dokořán, převalovala se spokojeně v posteli a nasávala vůni deště... Ještě a ještě... A dál?
Mraky přestaly plakat, hrom žalovat, vítr ztratil na divokosti, jenže já ne a ne usnout. Vždyť mě teprve zaujalo to, co se právě dělo, osvěžená, vskříšená bych třeba ráda psala, ale to by nebyl správný nápad, dny potom bývají strašně těžké...
A co takhle procházet se, nešlo byto? Nejsem kapka, nemám křídla, nejsem blázen, škoda. Venku se večer bojím. Rozum se nevypnul a procházku mi nedovolí...
Chvíli sebou tygr šil, dělal mmmmmm, mmmmmmm, až se docela probudil:)
cosi jsem zamumlala...
"Ty nespíš? Jakto, že zas nespíš?" zeptal se.
Jakto, jakto, jak to mám vědět? Nespím... Nejsem sama a je mi líp...
Vedle mě je totiž... - no přesně, tygr, tygr, tygr!
"Hele, co bysme si tak dali dobrýho, když už jsme oba vzhůru?"
Neřekla jsem, jak je pozdě, že se ze sladkostí tloustne, nemyslela jsem na zítřek, na to, koho můžeme rušit. Jsme přece tak svobodní -a mMůj tygr, ten nezradínikdy!
"Co takhle nanuk, souhlasíš?"
"No jasan, nanuk"!
Jistě se mu pruhy zavlnily, jenže... byla tma, vlnění není ani slyšet...
Jeden byl čokoládový, druhý - no, takový sladký a rozbitý... Chladivý, noční, neplánovaný, snad o půl třetí...
To je tak zvláštní čas - kdy je všechno možné, my dva ne tak docela normální a pořád spolu...
Kdysi jsme v podobnou hodinu odcházeli z benzínky, kde jsme pili kafe a dlouho povídali, bylo krásně teplo...
O pár let dřív - v našem prvním bytě jsme takhle v noci grilovali kuře...
Cítím se tak fajn - v noci - všechno je dobrodružné, zakázané, tajné a naše, nové - i kdyby se to opakovalo po sté.
Víte, nanuk není nekonečně velký, navíc by roztál, všechno pokazil, tak jsme ho snědli a s olizováním šli spát...