Je právě

sobota 10. května 2014

Křest knížky Pohádky pro kulíšky a sraz bloggerů - prosinec 2011

Je to tak vždycky, když někam vyrážím poprvé... Straší mi v hlavě, jakých zmatků a přetvářek se dočkám, kolika omylů se sama dopustím, co rozleju, o co si neřeknu, proč tam vůbec jdu... Obejdou se beze mně!

Aha, proč mi teda hned dva lidi nabízeli pomoc? Proč jsem zkoušela psát pohádky? Proč ty věčné obavy překrývala clona těšení se na netové figurky, postavičky, které oživnou? Jací budou?
Plánovaný křest pohádek pro kulíšky se přiblížil... Mé hravé "literární" pokusy jsou v knížce, zvědavost dotírá... Víc, než než počítat možné problémy jsem tam toužila být!

Mám váhat nebo plácat, co mě napadne? Budem si vykat?
Jestli budou mít vtipně ostatní bloggeři cedulky s přezdívkama, budu v háji!
A jak se mám oblíct? Nikdy jsem nebyla v čajovně:)


Co by mi asi řekla máma, kdyby věděla, že nastoupím k cizímu chlápkovi do auta... Dost jsem o něm pravda četla, ale přecejen - byl trochu cizí a nepředvídatelný, jako každý z nás!
Olej do ohně přilíval tygr, když po 15 minutách čekání ve větru pronesl, že na takovém člověku by závislý být nechtěl!
Ne, ještě se neshodím, neslevím, ještě nepůjdu domů, kdyžtak jezdí taxíky a já slíbila, že na akci dorazím! Slíbila jsem to i sobě!

Jaké štěstí, že konečně přibrzdilo auto a ozval se první blogový hlas - "ahoj tygříci!"
Malkiel nekecal a fakt přijel:))) Jsem ráda, že se s tygrem viděli!
"jeee, tygře, ty nejseš tak tlustej, jak jsi psal! Ty seš jen velkej!"
Já ho hned sprdla, že za tu zimu mám u něj čaj!
Děkuju, že mě vzal do auta a čaj mi nevnucoval! Jsou lepší dobroty!


My bloggeři jsme trdla... Sejdeme se na pár chvil a potom o tom spěcháme doma napsat! Kdyby nám to uložili ve škole, budeme brblat!

Knížku samotnou zakoupíte v obchůdku pro drobečky, nebo přes Nedoklubko!
Původně jsme se domlouvaly s Edith, že mě někde blízko čajovny U Džoudyho vysadí taxík a ona mě najde...

Potom se ozval Malkiel, že má cestu skoro kolem našeho domu a mohl by nás na sraz vzít autem...
Překvapilo mě vůbec, že by na takovou akci, jako je křest pohádek, zavítal, natož tak do čajovny! A do třetice - že má v knížce kratičký textík:)
Tygřík dává přednost komornějším akcím, nechala jsem ho tedy doma…

Malkiela zdržela doprava, mě tímpádem Malkiel - nežaluju - upozornili jsme teda na sebe způsobem spolehlivým - přišli jsme do čajovny pozdě!
Hlásek z dálky četl jména autorů pohádek a ilustrací... Když jsem zaslechla přezdívku Punerank, ukryla jsem se mezi kabáty... Jakmile jsem však zvedla hlavu, rozezněl se nějaký zvoneček, ne a ne přestat... Hned bylo veselo... Taky dost plno...
Omlouvám se, oficiální část - křest - jsme téměř prošvihli:) Kniha se křtila mlékem, o které hned projevily zájem děti:)
Mezi prvníma se nám představili Monica Otmili, Cirrat a Sikar


Pár minut trvalo, než jsme se usadili u stolu...
Dostala jsem od Edith medovinu, k ochutnání masalu - taková čajovomléčná skořicová sladká věc, teda nápoj!
Medovina musela zákonitě vychladnout opodál ode mě, protože okolo i přede mnou se to hemžilo knížkama a žádostma o podpis!

"Podpis? Tak dobře, dobře! A ty seš kdo?"
Známá jména, cizí jména, zavítaly i maminky kulíšků a mě hřálo, že měly radost a dobrý pocit!
Všechny jako by překvapilo podepisovat se přezdívkou, neměli to nacvičené...
Mě zase překvapilo i nadchlo, jak snadno a bez rozpaků jsme se dávali do řeči...
I to, že bloggeři si fakt pamatujou, co četli i u koho to četli:) Takový postřeh, až srdíčko zaplesá!
Žádný z nich mě nezaskočil, nelyšili se od psaného projevu - byli přirození a ukecaní, pozorní!

Malkiel se dušoval, že si nic nevymýšlí! Povídal, jak trpí po večerech u fotek na blozích, protože se snaží takhle pozdě nejíst:)
Je takovej, jako v článcích - nějaký skřítek v něm neustále koumá, z čeho by mohla vzejít legrace!
Přečetl z kulíškovské knížky o svém vztahu k pohádkám - ale nazpaměť to evidentně neuměl:)

Signoraa vyprávěla například, jaká byla potvora dítě a trýznila svou sestru! Jak na sebe vlastně s manželem při seznamování zbyli a jsou spolu dodnes...
Chválila tygra, jak on ji chválil - za to na mě dělala ty ty ty, protože jsem jí nedávno "vytkla", že mi nepojmenovala fotku:) To že jsem si dovolila?
Prý si zapomněla s sebou vzít léky a už by měla jít! To prohlásila nejmíň třikrát:)

Edith Holá má trošku pronikavý hlas, ale uječený, jak ho Malkiel označil se mi nezdál:) Čekala jsem spíš hlubší, tvrdší, feminističtější tóny:)

Byl s ní manžel Libor - působil klidně - a dva malí raraši - závoďáci Kuba s Matějem! Chvíli jsem si je pletla... Mladší Matýsek byl zpočátku komunikativnější a Kuba, ukrytý za Ipadem ne a ne dát se přemluvit k seznamování... Později se v něm něco přeplo, dokonce se nechal chovat na klíně a snažil se mi vysvětlit - marně - svou hru! Nechal se přitulit, na můj tichý pokyn zapískal a to vyrušilo maminu Edith z nějakého rozhovoru:)
Na můj slib, že ho už nebudu zlobit a lechtat reagoval: "Teto, už to vážně nesmíš dělat"!
Matěj odbíhal, přibíhal, fotil a dal se fotit, zpíval...
Oba kluci byli prostě strašně zlatí, naštěstí evidentně dobře naladění!

Nebyla bych to já, abych se nezeptala, co v čajovně podávají k jídlu:) Tousty se sýrem a zeleninou - i moudrému malému Kubovi v nich chyběl salám:)
Pila jsem citronádu s javorovým syrupem, který jsem necítila a pepřem, co nepálil, ale zvláštně nápoj zvýraznil a zpestřil.


Probrali jsme dost témat - práci, cestování, očkování, děti... Nepřítomné bloggery, které jsme chtěli poznat, k nimž chováme obdiv - vzácně jsme se shodovali:)

Nikomu se nechtělo pryč, do větru, tramvají - že by do reality? V té už jsme přece byli:)
Tři příjemné, přátelské, hřejivé, bezstarostné předvánoční hodiny určitě stály za to!
Už z nás nebudou jen internetové jedničky a nuly, i když jsme se museli rozejít.
Jednou nás spojil svět pohádek - co jen to bude příště?
Poprosila jsem Malkiela o bundu a z dálky se ozval vysoký hlásek:
"Maaamiii, proč bysme nemohli počkat na ostatnííí?"
Roztomilá soudržnost i na závěr!
Malkiel slíbil, že mě někdy nechá řídit… Odvezl mě domů… Potom zmizel…
Prohlašoval, že večer už nepůjde na net a byl tam…
Nesměla jsem v čajovně platit, proto jsem koupila 3 knížky - jednu "někomu", druhou ještě nevím komu a třetí pro nás s tygrem!
Byla jsem nabitá, plná dojmů, smíchu a děkování, ne a ne usnout!Tak dobrou atmosféru bych nevymyslela ani netipovala!
A jestli jsem na něco zapomněla, napíšu to v komentářích!

3 komentáře:

  1. Mně se moc líbily tvé staré články, zážitky z různých setkání, lehkost, s jakou jsi psala, trocha humoru... to se mi zdá, že poslední dobou ustupuje, hodně jsi zvážněla, jako by se z tvého života ztrácela ona humorná šťopka, takové to cosi, co dokáže vypíchnout příjemný zážitek, taková ta dobrá nálada, která čišela z každého tvého psaní. Škoda, stará, trochu rozverná Punerank mi hodně chybí.

    OdpovědětVymazat
  2. Markétko, ty sama sebe nejlíp znáš a jsi sama se sebou každý den, kdežto já ne, takže nevím, kdy se bavíš a kdy se směješ, určitě jsi pořád hravý smíšek. Mně se jen v tvých posledních článcích zdá, že jsi hodně zvážněla, hodně filozofuješ, bereš na sebe těžká břemena ostatních... na tom není nic zlého, ale vytratila se ta humorná stránka, ta rozvernost, taková ta lehkost a pohodička, už se opakuji, ale takhle to cítím, fakt. Panejo, když jsem četla tvou tygří pohádku pro kulíšky, to bylo úplné pohlazení! Poetické a přitom vtipné, milé, zkrátka Veverčí... :-)
    Nedávno jsem si totiž procházela celý tvůj blog, protože jsem si říkala, jestli se stěhuješ na blogspot, že to možná smažeš. Takže jsem viděla starší články a ty nejnovější... a rozdíl v přístupu je hodně znát.
    To ti píšu jen na vysvětlenou, zlati, proč to takhle vidím. A cítím. Ale neber to jako výtku, jsi to ty, kdo píše své myšlenky a né já. Jen jsem chtěla říct, že ta stará Punerank, která se hádala o možnost zaskákat si padákem, nebo líčila setkání se svou švícou a rodinou (švíca rovná se ségra, kdybys nevěděla), mi chybí. Ale roky se mění a lidi také, někteří trošičku, někteří víc...
    A už sklouzávám do sentimentální slzy. Tak jo, dost... :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Milá Vendy,:) břemena na sebe neberu, ne na dlouho, jen je vidím a odevzdávám je Bohu. Sama bych je dlouho neunesla, navíc mívám i svoje:)
    Přestěhovala jsem hodně veselých šperků. Starší ségry mi zabylo líto, nevím jestli ji mám propírat znova, jestli to bylo tak moc vtipný. ale snad ty články o ní/nás trošičku poupravím a dám je i na nový blog!
    Toho boje o možnost zaskákat si nelituju, i když mi neukázal pěkný věci. Byl to sen, křest ohněm a nakonec věc, které jsem se dobrovolně vzdala. Snadné to nebylo, ale už mě to netíží, nepřerůstá. Svět tím nekončí a jistě bude zase o co stát, co chtít zkusit! Někdy si vzpomínám a usmívám se. Už to nebolí. Díky Bohu!
    Klidně přednes další milé stížnosti:) Máš pravdu, měníme se. Zítra si jdu zrovna "zablbnout" s kamarádkou z dětství. Kéž to popíšu dostatečně vesele. I když... změny jsou patrné:)

    OdpovědětVymazat