Rozmlsaný tygr

Tygr, ač zdá se nebespečný, Není to takhle vždycky! Umí být zvědavý, ba i vděčný, Působí téměř lidsky! Najdeli tygrům pamlsky divné, Pestrých barev či tvarů, Jooo, to mám jistě rád, šťastně kývne A poddá se vnitřnímu žáru! Pustí se do párků, koláčů, sýrů, Hledá maso nebo aspoň kosti. Ta jeho paměť má černou díru - Schová, co pojídal v minulosti! Pochvalně mručí, jazyk se tetelí, Co žere, dobré je! Nebo průšvih tuší? Jak to, vždyť výraz měl dychtivý, veselý! Proč mohutně řve, jak na tygry se sluší? Jednou se zklame, jindy chválí, a co už zkusil je líný psát, co na tom, že se semtam spálí, instinkt je silný a hlad je hlad!!! Tygr, ač zdá se nebespečný, jeho hlas slyšet je krásné! Šelma má apetýt nekonečný - co chutná jí, není tak jasné!