Moje jediná starší sestra – to je klenot. Kdyby dokázala o svém životě napsat knihu, v momentě by poztrácela její stránky po celém světě a stejně by byla slavná.
Nedávno jsem jí řekla: „Víš, ty přemlouváš pána Boha!“
„Pánbůh je přece se mnou,“ odpověděla mi sebejistě…
Ona má jasno, čím míň nad tím přemýšlí. Už jako malá prohlásila, že si vezme boháče a bude žít v cizině. Její manžel byl z Rakouska a měla se moc dobře… Přepich není všechno, sestra má toulavou duši a tisíc životů…
I kdyby vlastnila stovku sluhů a napovídačů, nic neudělá tak, jak čekáte. Mnohokrát jsem vyslovila nesmyslnou větu – ta mě už nemůže překvapit. Překvapuje mě pořád dál. Nebo zapomínám, co už vyvedla!
Někdy – jako by náhodou napíše smsku – mám tě ráda. Beru to jako pohlazení větru – cítím, ale neberu si jej k srdci.
Často mě taky – jako by náhodou – vytáčí. To se jí vede náramně a k srdci si to beru ještě týden. Asi žiju nějak opačně:)))
Daly by se o ní psát stohy stran a zítra by byla pravda jiná…
Daly by se o ní psát stohy stran a zítra by byla pravda jiná…
Nechci zde rozebírat její životní patálie, zmíním snad jen, že zrovna žije s přítelem ve Španělsku, je rozvedená a dcerku, která žije s otcem v rakousku vídá na živo – mimo webkamery – jednou ročně.
Před pár dny mě strašila, že přiletí sedmého července, do desátého u mě bude čekat na svého Španěla a pak pojedou k našim. Budou mít u sebe jejíKristinku!
Popadla mě panika a řekla jsem, že nebudu doma. Potom se mi to mlelo hlavou, ale radši jsem to neřešila. Ona taky ne. Prý bude mít peníze a poradí si jinak. Nemám se tím trápit…
Tak teda koukejte, jak jinak si poradila:)
Půl hodiny před jejím odletem mipřišla sms, jestli jsem doma. Dýchala jsem z hluboka – jako vždycky, pomoc, jako vždycky…!
„Jo, ale jen dnes,“ odepsala jsem.
„Mně to stačí, hned dneska pojedu k našim.“
To se mi ulevilo, 3 dny si nedovedu představit… Ale
„Víš, nemám prachy. Miláčkův brácha mi je měl dát, slíbil to. Je to hajzl!“
super, čekala jsem to... Ta potvora spolíhá na to, že jsem připravená, mám u sebe milion v hotovosti nebo poletím k bankomatu. Jasně…
Prý přistává v jednu a přijede taxíkem. Ať jí najdu vlak.
za letu jsem jí poslala sms – až po přistání zapne mobil, přijde mi doručenka. řekla jsem mladší ségře, ať tomu teleti radši nabije kredit, že je pořád bez něj.
To máme v rodině poklad, co? Nepřetržitě je třeba o něj pečovat – shodly jsme se – plné smíšených pocitů…
Doručenka přišla před půldruhou, pendolíno jelo ve čtvrt na 4, fajn, času dost, říkám si... Kéž to stihne!
Hvězda mi volá ve dvě, že si musela dát kafíčko a projít se a že si teprve bere auto. Za chvíli Přišla sms – „Běž čekat na benzinku! Dochází mi baterka!“
Střílela bych i škrtila. marně, nebylo koho.
Napsala jsem, že nikam nepůjdu, ať zazvoní, až bude u vchodu. Jestli to četla nevím.
Marně jsem doufala, že jí zůstane v mobilu energie aspon na zazvonění. nezůstala. oběhla dům a zazvonila na zvonky. Ona si prostě poradí.
Za minutu jsem jí vysolila dva litry a starší mobil s baterkou nabitou, to mě pohotově napadlo na poslední chvíli. Prachy mi vrátí určitě – chodí jí v Čr důchod a nemá platební kartu, k účtu má přístup máma- mobilu se taky dočkám, není to takhle poprvé...
Povídám, honem jeď, sotva stíháš, lístek si kup přímo ve vlaku. Snažila jsem se nevrčet, aby nežalovala mamince…
Něco jí říkat je jako hrách do zdi házet. Dojela na nádraží, šla si koupit lístek, někdo ji doprovodil k vlaku, naskočila, zavřely se dveře a roztočily se kola! Stihla to a zase po svým.
Slíbila že v olomouci napíše. ozvala se asi v deset večer, že potřebuje radu.
Jestli já ji jednou nezabiju, tak ona mě rozhodně neposílí…
Závěr mě nenapadá, těch pokračování bude v životě ještě tisíc…
Kvůli nějakému vrozenému problému s plícemi našim doktoři sdělili, že se sestra nedožije patnácti let… Pokořila předpoklady a nadále poráží cokoli, co jí stojí v cestě… Vynalézavě… Bezhlavě… Bez pochybností…
Bezúspěšně trénuje rodinné nervy a vůbec – nemůžu se dočkat jejího odletu. To zase jistě budu v kurzu!!!
Právě jsem si znovu přečetl všechny tři díly. Ty znáš ségru líp než já, ale i já bych o ní dokázal napsat snad knížku. Je to zvláštní člověk. Už vím, že je schopná naprosto všeho, ale přesto mě ještě dovede překvapit. A kupodivu: někdy i příjemně!
OdpovědětVymazat