Den předem jsme dostali k přečtení náčrt, jak by měl probíhat náš obřad! Kdo koho povede? Chcete stát nebo sedět? Jakou chcete hudbu?
Půjdeme spolu. Zbytek je tak nějak jedno! U první svatby těžko něco druhým ulehčíte – nemáte pořádně představu! Jen v manželském slibu jsem měla zvláštní poznámku, že budu poslouchat! Zalapala jsem po dechu!
A co kytka, kdo ji komu dává, než bude moje? Mám ji celou dobu držet? Jak bude veliká? Ještě fórek z pročítání – „Dovolte, abych vám představila manžele Pokorné!“
„Jé, my budem mít hosty?“ napadlo mě, než mi došlo, že to jen pastorova manželka Eva asi zatím nepřepsala správně jména.
Plete se mi pořadí všeho. Neznám zpaměti slib. Díky Bohu svatba bude moderovaná!
Na oběd jsme se vydali do restaurace na hotovky. Nic se tím sice neurychlilo, ale to jsme zjistili později. Nicméně jídlo bylo super. Svíčková, guláš nebo labužnické medailonky, spíš malé plněné rolky – moc dobré!
Na oběd jsme se vydali do restaurace na hotovky. Nic se tím sice neurychlilo, ale to jsme zjistili později. Nicméně jídlo bylo super. Svíčková, guláš nebo labužnické medailonky, spíš malé plněné rolky – moc dobré!
Další bod obratu mělo být ubytování. Všechny jsme přesvědčovali o tom, že míříme do kempu nebo tak něco, žádné rozmazlování. Věřili a snášeli to, dokud jsme se nezastavili před hotelem! Bylo to jako vzít děti do Disneylandu!
„Já se těšil na kadibudku!“ „Jeeeeee to má pater“! „Půjde otevřít okno?“ „Kdy bude snídaně?“
„Všechno vám povím, vydržte!“ Otázky neustávaly! Recepční jela aspoň se mnou, Tygrem a našima nahoru do 14ého patra. Stejně nezabránila všemu tomu veselému chaosu. Nejen dveře byly na kartu, i elektřina se kartou zapínala. A proč máme teplo, když ostatní si pochvalujou chládek? Každej cizinec nás schová do kapsy! Chtělo by to besedu na téma, jak bydlet v moderním hotelu! O bližším průzkumu napíšu později, jinak na samotnou svatbu nedojde!
Tygrovi příbuzní zůstali v hotelu na převlečení, my s našima jsme šli domů. Čekal tam trochu binec, kde se vzal?
Tygrovi příbuzní zůstali v hotelu na převlečení, my s našima jsme šli domů. Čekal tam trochu binec, kde se vzal?
„Kytko, kytičko, ty ale voniiiiiš! A jak seš různě tvarovaná a chundelatá! Mamini, co je tohle za druh?“
„Hej, nemáš se náhodou oblíkat do svátečního?“
„Jo, počkej! Co kdo přivezl?“
Oblečená jsem byla rychle, silonky, kostým, řetízek. Horší bylo česání. Mamka není z nejcitlivějších. K tomu její náramky, prstýnky, nechty nebo co všechno, zadrhávalo to o vlasy a já jsem musela být protivná, neboť to patří k napjaté atmosféře a nebudu jen tak měnit tradice:) Copan, sponky na boky, sponky do copánku, lak, lesk… To mě prosím nikdo nelíčil ani nepřeměřoval šaty, nepřešíval, nic na mě neuchytávali, žádné vlečky a jiné nesmysly. I ta kabelka nakonec nebyla vůbec nutná. Možná je na nějaké fotce, ale šlo to klidně bez ní. Všecko podstatné bylo v tašce na notebook někde v úkrytu
Kytka byla malá, milá, žádná těžká mohutná kytice – prostě s citem!
Kytka byla malá, milá, žádná těžká mohutná kytice – prostě s citem!
„Nechytej to takhle, pokapeš se! Nenech ji někde ležet!“
Proč se mi zdálo, jak jsem klidná a soustředěná, přitom jsem potřebovala pořád dohled? Nějak jsem si lítala jinde ajinudy!
Jak jen to přišlo, že se taxík a dvě auta vydali ke kostelu? Autíčka nenazdobená, přesto cíl byl známý. Kdo jen veliký to řídí, že všechno klape? Dojímá mě to a fascinuje. V jedné moc milé sms stálo, že v nebi je party a chystá se i na zemi. Bude miliontá z milionů, přitom jedinečná a první, říkala jsem si! Nemohla jsem to přece chtít odbýt, zjednodušit, uspěchat, něco vynechat, to jen ty obavy a nezkušenost mě nutily! Všichni zůčastnění se maximálně snažili, abychom neměli jedinou starost nebo problém!
O půl třetí byl před kostelíkem klid, jako bychom se tam ocitli náhodou! Přijde někdo? Máme tam jít? Byli jsme nějak nesmělí, zasažení i nejistí tím, co vlastně nastane! Naše milá Eva – manželka oddávajícího se pořád usmívala, moderátorka a velká pomocnice plná světla, rozvahy a klidu. Vyzdobený kostel se radoval s ní, pěkně v duhovém. Však to byl její nápad!
Teď jsem na to zvědavá, není to film v kině. Není to ani cizí svatba, dokonce žádný žert! Tygr v obleku, který nemá rád, já se mazlím s kytkama, ikdyž mě normálně nezajímají, co se to s náma stalo? Spousta spolubojovníků byla okolo nás, neuvěřitelné!
Eva u pomalé písně uvítala hosty a požádala je, aby povstali. Potom přiváděla nás s poznámkou, tady jsou vaše židle. No co by vás napadlo jiného, než poslechnout instinkt a sednout si? Nebyli jsme jediní, pár dalších lidí nás napodobilo. Stát, má se stát, zněl tichý šepot a následný smích! Bude to fajn, bude to fajn. Už to bude jen fajn! Nebeský tatínku, drž mě, tygře, neopouštěj mě – jako bych měla skákat z výšky nebo jet do neznáma, byl to jen takový záchvěv, který brzy zmizel.
Jak jen to přišlo, že se taxík a dvě auta vydali ke kostelu? Autíčka nenazdobená, přesto cíl byl známý. Kdo jen veliký to řídí, že všechno klape? Dojímá mě to a fascinuje. V jedné moc milé sms stálo, že v nebi je party a chystá se i na zemi. Bude miliontá z milionů, přitom jedinečná a první, říkala jsem si! Nemohla jsem to přece chtít odbýt, zjednodušit, uspěchat, něco vynechat, to jen ty obavy a nezkušenost mě nutily! Všichni zůčastnění se maximálně snažili, abychom neměli jedinou starost nebo problém!
O půl třetí byl před kostelíkem klid, jako bychom se tam ocitli náhodou! Přijde někdo? Máme tam jít? Byli jsme nějak nesmělí, zasažení i nejistí tím, co vlastně nastane! Naše milá Eva – manželka oddávajícího se pořád usmívala, moderátorka a velká pomocnice plná světla, rozvahy a klidu. Vyzdobený kostel se radoval s ní, pěkně v duhovém. Však to byl její nápad!
Teď jsem na to zvědavá, není to film v kině. Není to ani cizí svatba, dokonce žádný žert! Tygr v obleku, který nemá rád, já se mazlím s kytkama, ikdyž mě normálně nezajímají, co se to s náma stalo? Spousta spolubojovníků byla okolo nás, neuvěřitelné!
Eva u pomalé písně uvítala hosty a požádala je, aby povstali. Potom přiváděla nás s poznámkou, tady jsou vaše židle. No co by vás napadlo jiného, než poslechnout instinkt a sednout si? Nebyli jsme jediní, pár dalších lidí nás napodobilo. Stát, má se stát, zněl tichý šepot a následný smích! Bude to fajn, bude to fajn. Už to bude jen fajn! Nebeský tatínku, drž mě, tygře, neopouštěj mě – jako bych měla skákat z výšky nebo jet do neznáma, byl to jen takový záchvěv, který brzy zmizel.
Hudbu jsme měli živou – Eva zpívala! Znělo to jako přívětivé bezpečí, blízké a známé. Já bych v tu chvíli vydala nejspíš jen pár falešných zvuků:) Občas se lidi smáli, občas tleskali. Nějak věřím, že spousta stresu ze svatby pochází z civilních obřadů na úřadech, kde je to příliš oficiální, studené – taky mnohem rychlejší. Náš obřad i s gratulacemi trval hodinu, zrovna mě tím údajem šokoval diktafon! Přála jsem si, aby byl dlouhý, ale tohle?¨:)
Uvítání, představení oddávajícího, budoucích manželů, písničky, krátké kázání, rázné tygrovo ano rozveselilo mě i hosty, v tom mém byl zadržovaný smích. Ještě sliby, pusu, trochu těch slz vypila voňavá kytka, se kterou jsem se mazlila během obřadu. Jo měla jsem děsnou žízeň, tak jsem si nachvilku vzala žvýkačku – to se asi nemá a několikrát to uslyším, aspoň mají lidi další vzpomínku:) Ze slibu záhadně zmizelo prohlášení, že budu poslouchat, tygr si naštěstí nevšiml:)
Na co jste vlastně mysleli při prvním manželském polibku? Že to máte za seboou, že se něco mění? Já se jen lekla potlesku:)
„Nyní přistupme k podpisu do knihy v pořadí ženich, nevěsta, poté svědci.“
„A co mám udělat s kytkou?:)¨“
„No tu si pěkně nech u sebe.:) „
A měli jste slyšet ty komentáře k písmenkům – malé břicho, velké břicho, kapka, měsíc, kopečky! Snad se mi to jenom zdálo.
Po podepisování nás Eva představila znovu, už jako manžele a zněl nový potlesk, spíš fotbalový aplaus. Mávala jsem kytkou a radovala se s ostatníma. Veškerá tíha očekávání byla ta tam!
Čekají vás pravděpodobně ještě dva články – o svatebním kázání a o hostině!
Dostali jsme hodně přáníček – zmiňuju je proto, že byly hmatově zajímavé. Vykrajované, potištěné, tečky, tvary, různý papír, dvě hrály. Vážnější i veselé textíky. Ruce dárců, gratulantů – rty, slova, otevřené náruče, moře srdečnosti. Slovo svatba zní zvláštně, ale ten zážitek stál za to!
Žádné komentáře:
Okomentovat