O čem že má být řeč? O noci před svatbou. Ležím neklidná v posteli a datluju do mobilu útržky večera. Na takové se taky často vzpomíná...
Jsem hodně nabitá, jako nadopovaná. Ne a ne se upokojit. Jsou u nás moji rodiče, dobře naladění, uondaní z vlaku odfukujou, ani televizi nevyžadovali! Jak se ukládali, mamka pronesla, že taťka je jako stodola. Pravda je ta, že ta sedačka v obýváku je trošku úzká. Já bych šla nejraděj někomu pomáhat se stěhováním.
Co si tak vzít s sebou na vlastní svatbu? Taška od notebooku by to neměla být. Ale já dostala snad za trest tak úzkou kabelku, že tam sotva vejdou 3 tyčinky do uší. Jak tam dostanu mobil, klíče, peníze, voňavku, vlhké ubrousky, suché ubrousky, doklady, sponky, gumky do vlasů, žvýkačky, diktafonek? Co kdyby se hodily prášky na pálení žáhy, bolení hlavy, na slinivku? Když jsem u léků, špásovali jsme, že naši svatbu by mohla sponzorovat např. zentiva. A.s.
Přišla jsem na fintu. Dám tu módníkabelečku do tašky na notebook a před obřadem ji vyndám a méně nezbytné věci dám hlídat našim!
Jo pro oživení - přivezli malé plněné věnečky a takové jablečné šišky! A všeobecně platí, že nejvíc chutná před oslavou!
Jsem hodně nabitá, jako nadopovaná. Ne a ne se upokojit. Jsou u nás moji rodiče, dobře naladění, uondaní z vlaku odfukujou, ani televizi nevyžadovali! Jak se ukládali, mamka pronesla, že taťka je jako stodola. Pravda je ta, že ta sedačka v obýváku je trošku úzká. Já bych šla nejraděj někomu pomáhat se stěhováním.
Co si tak vzít s sebou na vlastní svatbu? Taška od notebooku by to neměla být. Ale já dostala snad za trest tak úzkou kabelku, že tam sotva vejdou 3 tyčinky do uší. Jak tam dostanu mobil, klíče, peníze, voňavku, vlhké ubrousky, suché ubrousky, doklady, sponky, gumky do vlasů, žvýkačky, diktafonek? Co kdyby se hodily prášky na pálení žáhy, bolení hlavy, na slinivku? Když jsem u léků, špásovali jsme, že naši svatbu by mohla sponzorovat např. zentiva. A.s.
Přišla jsem na fintu. Dám tu módníkabelečku do tašky na notebook a před obřadem ji vyndám a méně nezbytné věci dám hlídat našim!
Jo pro oživení - přivezli malé plněné věnečky a takové jablečné šišky! A všeobecně platí, že nejvíc chutná před oslavou!
Na mamčin dotaz, co si taťka dá k jídlu jsem odpověděla, že já dva tři chleby, pěkně nazdobené, protože ode mě nejsou takové… no jako od maminky. Zabrblala něco jako namaž si, ale udělala je, mňam! Se sekanou i šunkou.
Ale zpět k noci – rostl měsíc i rozruch z očekávání, takže jsem víckrát spala mělce, ale tahle předsvatební je z hlediska odpočinku k ničemu. Zdřímla jsem si sotva tři hodinky… Další noc to sotva bude jiné!
Chápete někdo, proč se ve svatební ráno nastavujou budíky? Metala bych je z okna místo krikeťáků! Spolíhalo se na mě, největšího spáče, že všechny vzbudím. Kde jen vzít jiskřivou náladu, která rozvibruje vzduch? Tak nervózní, to bych dokázala být!
První naše věta s Tygrem byla – Bože, je to ve tvých rukou! Tohle je hlavně tvůj den!
Tak, jak není nutné nastavovat budíky není myslím nutné, aby na poslední chvíli každý potřeboval koupelnu. Chlapi se museli holit, já koupat a mamka malovat. Jak to jen vypadá tam, kde je jich po ránu 8? Ve vaně bylo chladno, dveře fungovaly jako vějíř. Mamka poletovala, hledala, dohadovala se s taťkou, ptala se mě – radši jsem spěchala, ale jak se dočtete, neumím to!
Po hodině jsem stále pobíhala doma málem polonahá, však je času dost. K nám nahoru se nikdo nechystá! Nevím, kam ten čas mizel.
Mobily neustále pípaly, nechtěla jsem si jich všímat. Takže začaly zvonit! Přijeli tygrovi příbuzní a volali tygra pro pár věcí. Vrátil se s dárkama i rodinou. Malý byt nacvaklý 10i lidma asi minutu poté, co jsem se oblíkla.
„Jste ještě doma? Přivezu ti věnec a kytku. Musím ještě někam jet a rostliny přece potřebujou vodu“! Fajn, za chvilku nás bylo jedenáct. Jemně se to vymklo plánu, že přijedou hosti a půjdem na oběd) Boty, sáčky, krabičky, balíčky, hlasy, ruce, pojď sem, pojď sem. Židli sem, židli tam! Rybky, salámy, koláče, věnečky, skleničky, napít, chci napít! Tady jsem já: a tady já: Tohle vám posílá…! Podívej, ukaž, vem si, ochutnej! Kam to mám dát? Nevím, někam!
Já jsem Eva, Jirka, Standa, Jitka, Lída, Eliška – máš moc pěknou maminku… Ta nová paní se pořád směje a je strašně příjemná! Kdo je tohle? Ke komu patří? Vyfoť mě! Co když mi budou padat kalhoty? To je horko. A ty nervý:) Nejsem učesaná, neustále na mě někdo volá. Vlasy tahají, vrčím, odpovídám, napomínám se a jela bych se chystat jinam, ale přežili jsme. Odbilo poledne – boty a ven, jde se na jídlo! Povel zafungoval znamenitě! Mimochodem – před obřadem mi mamka řekla, že jsem drzá a po něm, že jsem stará. Taky jste někdo z vás zažil tak rychlou proměnu?:)
Tenhle popis mi přijde dramatičtější a chaotičtější než skutečnost, nejspíš to tak ale bylo.
Jak se cítíš, máš, těšíš? Jste nachystaní – znělo dokola… Mobil jsem stlumila, hodila ho do tašky na notebook a šokovaný byt osiřel!
Ještě jsme nebyli ve svatebním. Šli jsme pomalu, veselý průvod- sotva se znají a už si tykají. Roky, kdy se neviděli nedoženou, přesto působili hodně kompatibilně.
Mé myšlenky běžely do kostela k těm, co měli nejvíc práce a všechno tam chystají. Kéž aspoň něco sním, kéž aspoň pár slov řeknu! Bylo tak krásně, až to bylo přemáhající. Je pravda, že se to stane? Co se vlastně stane? Je manželství křehčí nebo bezpečnější vztah? Je to jiný stav, úroveň, opora, jistota? Další zkušenosti, kroky a hloubky… Zvědavé slunce se dívá, znovu a s novou nadějí. Tak ho přece Bůh stvořil! Amen!
Žádné komentáře:
Okomentovat