Většina článku vznikla v noci, proto ten začátek!
Hrůza z ranního vstávání spolu s faktem, jak pozdě jsem ještě vzhůru a čilá ve mně vyvolává veselost! Mohli jsme já a tygr dávno spát, jenže on hrál na mobilu hru, protože já psala článek a já jsem zase psala, protože tygr stejně hraje. Když jsme si to zhruba po hodině hraní a psaní vysvětlili, jala jsem se tradice zakrývání tygra!
"Co to jako děláš?" Zeptal se mně!
"Co by, zakrývám tě, jako vždycky!"
"Ale víš, já mám ještě ponožky!"
"Si je sundej, co já s tím?"
"A v kuchyni se svítí!"
"Tak ať, měl jsi zhasnout!"
Nedal se, celý tygr -
"Já mám hlad, když jsem kvůli tobě tak dlouho vzhůru!"
Přišla ke slovu logika typu - kdybys spal, hlad bys neměl.
Ale tygra nelze porazit ani odradit.
"Jenže nespím, pronesl a měl pravdu."
A tak jsme si dali dobrej párek, teda každej dva!
Kdybyste slyšeli tu super prodavačku, co nám je nabízela, taky by vám chutnaly. Stihla za minutu vyjmenovat tolik dobrot, že jsme málem utekli. A jak pěkně dovedla konejšit - že doktor, kterej káže o hubnutí se taky rád nají, že asi mají být rádi, že jsou v práci v teple, když je venku psí zima. Záleželo jí na tom, ať večer hlavně nemáme hlad. No nechtěla bych ji mít na telefonu, kdybych klikala na sboží v internetovým obchodě, to bych zákonitě utratila celej důchod najednou. Ona se ale vůbec nevnucovala, znělo to tak krásně přejícně!
Koukám, zas tyhle radosti budou dost jídelní, snad mě už znáte a čekáte to.
Kdysi psal tygr o tom, jak nám odchází oblíbená paní kantýnská dělat jinam - tak jsme ji jeli do Modřan navštívit. Plejádu pochutin nechám v pozadí - k zábavě postačí šunková tlačenka!
"Děti, kolik si jí dáte? Centimetr nebo dva?"
"Nooo, tak 5 cm aspoň," zareagoval víte kdo!
Naše milá Květa splní, co komu na očích uvidí, tak teda ukrojila, zabalila, zvážila a dovolila si pronést -
"Bude to 140 korun!"
Se smíšenými pocity jsem jen vyhrkla, cooo??? Hned bylo jasno. To nevinné, tenké 5icentimetrové voňavé kolečko bylo velikánské jako kolo od vozu, jako malý dort!chtěla bych tu tlačenku vidět celou - ta musela být tlustá a krásně těžká!
Teď vám povím, jak jsem odhodlaně zachraňovala hrnek!
To jsem se v kantýně napila kafe poprvé a polila se.
Sakra, já jsem zbrklá, napít se normálně neumím.
A podruhé zase.
Co to je dneska za divnej den?
Po třetí mě napadlo, že to není jen tak, nemám přece ve rtu díru!
Prohlížela jsem hrnek a naokraji měl takovou úhlednou mezírku.
Tak vidíš, prasklej seš, ale pěkně, neroztřepeně!
Otočila jsem ho prasklinou ode mě a pila dál.
Přece ho neodnesem k ostatnímu nádobí, ať se zas někdo nepoleje!
"Jdu vám říct, že tenhle hrnek je nemocnej, párkrát jsem se polila, než jsem na to přišla!"
Odhalení bylo vskutku zajímavé -
"Aaaa, to nic, je to tak správně, ta skulinka je na šňůrku od čaje, pěkně se zahákne a nespadne do vody! Neměla jsem už jinej, tak jsem uvařila kafe do tohohle! Omlouvám se!"
Hmmm, není proč, to je náš rozmar, kafe do hrnku a ne do skla. Aspoň jsem se poučila o něčem novém. I hrnek si na mě vyzraje! Hlavně, když je veselo!
Žádné komentáře:
Okomentovat