Je právě

sobota 5. července 2014

Můj první hovor

Jak dělat něco, o čem jste zrovna nesnili tak, aby to vypadalo jako když si plníte sen? Tohle naštěstí naše školitelka nevyžadovala. Neměla tušení, že nejsem extra komunikativní tip! Jak teda vést neznámé lidi po telefonu aspoň tak, aby to znělo přirozeně?


Na obzoru nám svitla práce, což není povinnost, ale příležitost, že? Každý přivýdělek dobrý! Tudíž mám za sebou zkušební hovor pro jedno callcentrum a dostala jsem pěkné kapky! Ještě, že se znám a školitelka je milá. A věcná!
V představách to není problém! Naživo v telefonu něco nabízet, druhého poslouchat, působit jistě, artikulovat, znít příjemně - mám co synchronizovat!


Nemůžu přece zákazníkům jen naznačovat, nebo prohlásit, že neumím ani plavat, proto nelze čekat, že budu umět sebejistě mluvit - a to je u plavání těch úkonů snad míň!
Nemůžu jim ani říct, aby si informace přečetli na webu a potom mi zavolali sami:)
Mám chvíle, kdy se napomínám - co jen to dělám, měla bych být soudnější. Nebudu přece skákat z okna jen proto, že můžu! A později se strašidlo změní ve výzvu, chce se mi zabojovat, vždyť na druhé straně jsou taky lidi jako já!
Chápu, že kupovat například potraviny budou častěji než měnit tarify či jiné služby, ale proč někomu neušetřit desítky i stovky korun, pokud doposud volal nevýhodně? Proč si nepopovídat, nepotrénovat nervy? Učím se znovu mluvit - jinak. Měli byste to slyšet - pauzy a zadrhávání. Takový běžný projev:) Váhání, zamyšlený tón hlasu, stres - všechno je to slyšet v nahrávkách.


První hovor prý zněl, jako bych přišla z pohřbu:), otráveně, tiše. Cítila jsem se rozdvojeně, trochu zoufale a chtěla se někam schovat. Prý, co si o tom myslím?:) Že ten hlas už nechci slyšet, to jsem si myslela:) A taky, že ho chci spravit!
Ale víte co? Jde o zvyk, několik pokusů a důvěru. Rozhodně důvěru v Boha, který má plán a někam mě tímhle vším vede. Procházím zajímavým kurzem pro život!



A protože v hovorech se zákazníky se pauzy netolerují, v článku by taková pomyslná taky byla zbytečná. David školením prošel, dostal sto kontaktů a mohl si zkusit hovory na ostro. Já jsem se tak daleko nedostala - pomalu jsem začínala chápat, že školení - i když úmysl byl dobrý - je spíš jen hra, prověrka, ale v hovorech je bláznivá vyjímka dostat se tak daleko, že někomu odprezentujete nabídku, úplně jedno jakou. Chtěla jsem mu pomoct, nenechat ho v tom docela samotného, ale jaksi nebylo s čím. Místo jedné popelky probírající se nezájmem bychom byli dva...


Byla to krátká, rychlá, silná zkušenost!
Žádné argumentování, vytváření představ, přesvědčování - ba ani prosté rozhovory, o které mně konkrétně - kromě nějaké té odměny - šlo nejvíc, nic z toho nedostalo prostor! Tohle už nefunguje - lidi jsou zahlcení, uzavření a přes telefon se pod jejich povrch neponoříte. Aspoň jsme se netopili dlouho.Obecné aspekty našeho poznání rozepisovat nechci. Stačí mi, že tento čtvrtek jsem se těšila na cokoli, čím se budu o víkendu zabývat kromě hovorů - a teď v sobotu mě jen zaráží ta rychlost a jasnost, s jakou je všechno pryč. I vize přivýdělku tímto způsobem.


Zase si více uvědomuju, kolik je často dřiny, snahy, přemáhání, pokořování, zahrabaných snů, tužeb  a nadějí za vydělanou stovkou. Jak lehce my lidi uděláme chybu a o co snadněji sjedem za maličkost někoho cizího. Cením si více těch, kteří se usmívají a chovají se vlídně. Jedno, jestli je to maska nebo vnitřní zář, je to příjemné, léčivé.
Taky si uvědomuju, ne poprvé, jak jsme se doposud měli dobře. Tím vůbec neříkám, že to končí, jen se s vděčností ohlížím zpět!


Závěrem snad pár vyřčených fórků - samozřejmě přesvědčivě!
To víte, u nás čím víc provoláte, tím víc zaplatíte!!!
Vy jste správně bezstarostná, to se mi líbí - ale přecejen byste mohla trošku ušetřit!
Naše společnost dodává i elektřinu a plyn, ale tím vás nebudu obtěžovat!
Však já vás nenutím, vím, že se nenecháte. Ale náš tarif byste klidně vyzkoušet mohla!


Už těch hlodů víc nenasbírám, snad možná co by druhá strana, až mi někdo zavolá a já ho budu soucitně poslouchat. Poslední dva týdny mi ukázaly jiné věci, než jsem chtěla vidět, ale ukázaly mi toho dost - hodně o mě samé - a tak to mělo být.
Přeju vám příjemné letní dny, chvíle odpočinku, občerstvení a radosti! Pokud to máte jinak, kéž nenesete sami to, co je před vámi!

8 komentářů:

  1. Nebudu se moc rozepisovat do komentáře, protože jakmile nebudu línej, napíšu i já o téhle zkušenosti. Blbý je, že tak trochu nevim, co a jak dál. Dobrý je, že víme, že tudy cesta nevede. Snad má Taťka nějaké jiné řešení a třeba překvapí něčím, co by nás nikdy nenapadlo.

    OdpovědětVymazat
  2. Mrzí mě, čím jsi asi musela projít. Patřím k těm, kteří jsou na telefonisty nepříjemní. Ale mě už to neustálé nabízení čehokoliv vážně obtěžuje. A pokud se jim podaří mě po noční vzbudit, nebo otravují během oběda, tak jsem hodně zlá.

    OdpovědětVymazat
  3. Markét, mám podobnou zkušenost z doby těsně po rozvodu, skoro rok jsem dělala z nedostatku možnosti jiné práce hostesku v super hyper - tenkrát nás bylo ještě spoustu, v uličkách mezi regály, nabízející od přípravků na hmyz po salámy prakticky cokoliv. Nejdřív jsem se styděla, později jsem to dokázala přijmout a dokonce mě to i bavilo, ale co chci říct... I dnes nikdy nejsem nepříjemna k holcinam nabízejíci cokoliv, pořád se tam vidím. Nejistá, ustrasena, s tremou. I kdyby Tvá zkušenost byla jen o náhled pod pokličku, už nikdy nebudeš na tuhle práci koukat stejně. A možná svou vstřícností, jen ze vyslechnes, toho člověka na druhé straně, potěsis. Tak:) Mirka

    OdpovědětVymazat
  4. Kerrio, mě nemrzí celá ta kratičká etapa, spíš to, že to k ničemu nevedlo. Já jsem si ani nadlouho nepředstavovala podobnou práci, ale kdo ví, třeba by mě na tom něco chytlo. Chtěla jsem se naučit mluvit a na to nebyl čas:) Téměř 40 let nebylo dost:)))

    OdpovědětVymazat
  5. Mirko, to je přesný - náhled pod pokličku! Ještě než vyšlehlo tolik páry, aby mě popálila se poklička zaklapla:) Nezanevřela jsem na callcentra ani na lidi:) Jen skutečnost mě přecejen překvapila!
    Zase jsme nečelili lidem tváří v tvář, nemuseli jsme být upravení, učesaní a ve správném obchodě říkat správné věty:) Jsem určitě o něco bohatší a mírnější! Jedeme dál, přestože úplně nevím kam:)

    OdpovědětVymazat
  6. Tak tohle bych nezvládla, na to nemám. Dřív jsem neuměla podobně volající odmítnout a trpělivě jsem jim naslouchala, teď už s klidem řeknu, že nemám čas.

    OdpovědětVymazat
  7. Chápu, že se tím někdo chce uživit, ale podle mě je to zoufalá práce (a těm, kdo call centrum vymysleli a profitují z toho, co za ně odřou ostatní, bych ráda vzkázala, ať vymyslí práci, která je smysluplná a není tak otravná).
    Osobně jsem za ty roky z reklamních telefonátů tak znechucená, že už ani nediskutuji a rovnou típám. Nebo se ještě uvolím říct, ne, děkuji, nechci, nashledanou. (a to musím uznat, že těch telefonátů mi nechodí zas tolik, na rozdíl od ostatních!)
    Měnit banku? raději ne. Měnit tarif? Už vůbec ne (v současné době mám Tescomobil, na dobíjecí kartu, žádný paušál. A když si dobiju, na měsíc mi společnost přihraje ještě jednu tolkou částku včetně volání a sms zdarma mezi členy tescomobilu - a tam, kde jsem musela povinně platit každý měsíc, včetně poplatku za složenku, si teď dobiju jednou za šest až osm týdnů a bez poplatku, navíc mám přesný přehled o tom, kolik peněz mám ještě na kreditu). Plyn a elektřinu, to už vůbec nerada měním, a co jiného? Půjčky? Kreditní karty? Ne a ne, snad jen v případě zoufalé nouze, ale ne zbytečně.
    Je to těžká práce pro pracovníky call centra, to uznávám a věřím, že ne každý se na ni hodí, ne každý je natolik odolný a ne každý má kachní žaludek a dobrou vyřídilku.
    Ale taky ne každý je povinný poslouchat, ne každý je povinný přikývnout a ne každý je povinný uzavírat stále nová a nová pojištění a měnit mobilní operátory nebo si pořizovat nové dodavatele plynu či elektřiny jen proto, že někdo z call centra zavolá. Takže, druhá strana nechť se nediví, že jsou lidi otrávení, znechucení a případně vzteklí.
    Je to však zajímavá zkušenost!

    OdpovědětVymazat
  8. Van Vendy, až jsem překvapená, jak dávno se mi to celé zdá. Tak rychle se to přehnalo! Není mi po téhle práci smutno. brala jsem to spíš jako školu v komunikaci... A přesto, kdyby byla po telefonu nějaká smysluplnější práce, zkusila bych to znovu! Děkuju za návštěvu i komentář!

    OdpovědětVymazat