Je právě

sobota 12. července 2014

Rodinný veselý trojnadpisový

Mám ráda dny, kdy nevím, o čem psát dřív a ještě více ty, které mě takhle naplnily, nasytily!
Docela dlouho jsem nepsala o rodinných historkách - léto je na ně bohaté a to teprve začalo!


První podnadpis by mohl být - Dny města Bruntálu 2014
Vylovili jsme něco z pokladničky - kulaťoučkého jabka, do kterého jsme v dětství dávali bombóny a později šití nebo jinou drobotinu - a rozjeli se k našim. Ve vlaku Regiojet jsme mlsali za drobné euromince - slaný koláč, ovocný salát, sušené maso, slaný koláč, ovocný salát... Na to, jak stabilně působil obal - nemusel mi vytéct do batohu, naštěstí byl ještě v pytlíku. No nic!

Bruntálské náměstí se chystalo na oslavy a my jsme zvědavě luštili plánovaný program, který byl ke sledování i na internetu. To byl trošku kámen úrazu, počítače vzdorovaly, vyžadovaly aktualizace, taťka bojoval s tím, že neměl klasickou myš, ale měl jezdit na notebooku v okýnku prstem - ale boj byl vítězný, Beatles revival jsme si například užili doma v teple.


Tím se dostávám k ošemetnému počasí - bylo znát, že Bruntál je navzdory létu blízko hor. K nutné výbavě tak patřila mikina, přes ni lehká bunda a deštník, pokud měl nosiče! A to nemluvím o večerech - deštivých a chladných - jenže kdo by jim neodpustil, když všude kolem vládla muzika, dobrá nálada a vůně - ty pestré vůně masa, ryb, cukrové vaty, medoviny, klobásek, brambor, langošů, grilovaných sýrů a všelijakých dobrých kouřů a čoudů! U stánku, v němž obsluhovala mladší sestra grilovali krkovičky a já se tam chodila hřát!
Něco ze jmenovaného jsme okusili, k tomuu zmrzlinu "suprovou čokoládovou" a kolotoče - respektive jeden, na který jsem se soustředila - byl takový spolehlivý, nedělal přemety, jízda se dala podstoupit i při všetečném ochutnávání a žaludek to zvládal. Byla to taková "free stile" lavice, přehnaný název. Pro mě to byla živější houpačka, občas musel kolotočář zastavit a odnést menší děcko, možná měli pořádat dětské pomalé a rychlejší jízdy pro ostatní. Svezla jsem se tak zhruba šestkrát a každá jízda byla trošku jiná, kolotočáři i stánkaři komunikativní – například: „Nohy nahoru a nedržet se, to můžete, až vám to dovolím“! Během tří dnů jsme zašli každý den na chvilku, i s našima! Nejvíce lidí bylo v neděli, až se oteplilo!
Užila jsem si čichový, zvukový i pouťový mumraj, různé druhy muziky. Nevím, proč o tom referuju každý rok, prostě mě to baví!



Druhý nadpis by mohl být - hádka s hurikánem!
 Ona moje starší sestra, o níž jsem vyprávěla několikrát - má mnoho tváří a projevů, k tomu čte občas nesmysly. Vypadá to asi takhle:
Já: "jakto, že se ani neobtěžuješ mi říct, že se chystáš přiletět ze Španělska a přespat?"
Ona: Jsi ježibaba zlá, změnila ses!
Já: "Nenadávej, nebo tě smažu:)"
Ona: Já se teda obtěžovat nebudu. Vůbec vás nepotřebuju, nikoho! Klidně si mě smaž. Zajistím si hotel a na nádraží si poradím!
... Milá splachovací sestřička přestala komunikovat. Sopka bublala. V hotelu přespala a k našim dojela taky. Moc jsem se na detaily nevyptávala, jen jsem pátrala přes mamku, jak zamezit rodinným rozbrojům a urovnat zbytečný spor! Nedopátrala jsem se ničeho kloudného, přece však za nějaký den přišla smska - teda nejsem uražená, už mě to nebaví. Nekomentujte to laskavě, že jsme jako malé - sourozenecké vztahy mají mnoho rovin:)
Hurikán si něco vyřídila u doktora, v bance - vzala mamku, neteř se synovcem a vydali se k nám!


Možná bych vám neměla svěřovat naše přednávštěvní úvahy a obavy, ale jste bloggeři, něco vydržíte!
"Máme jim jet někam naproti? Ani ne, jsou jako neřízená střela, nenajdem se nebo za dlouho:) Buď dojedou metrem, nebo drahým taxíkem, hlavním úkolem je pro ně i pro nás přežít! Někdy přijedou a pokud by ne - venku je teplo i v noci."
"Co koupit nebo navařit dobrého? Stejně to návštěvy většinou nezajímá, nechtějí to, jdou do McDonalda, na benzinku, po obchodech, něco přivezou..."



Třetí nadpis - všechno má řešení:)
 Banda se prošla po hlavním nádraží, až našli místo, kde jsme se dřív scházívali - před Fantovou kavárnou. Chtěli zavolat taxík - doufaje, že jsou tam, kde říkají, jsme jim ho zavolali.
Našli se, posádka i řidička a za chvíli přišla sms - blížíme se, pojďte dolů!
Stáli jsme s Tygrem ve vchodě, dveře dokořán, rodina nikde, slejvák šuměl - hrom aby do toho - prásk, prásk, po každé ráně jsem zacouvala, jak to zadunělo. Následovala další sms a začala sranda, fakt!


"Jsme tady, vidím Davida, nemůžeme ven, nechce se nám plavat, taxíkářce tahat kufry v dešti..., počkej!"
Ozývalo se žbluňkavé tláskání bot a smích, běh, mokré vlasy, ruce, tašky a výskání.
Dva skoropuberťáci vodníci přikřičeli a nacpali mi do rukou mokré hromady! 3 těžší kufry a 6 hlaholících zvědavých včetně nás se vydalo 4 patra nahoru!

"Kam až?"
"Do 4 patra!"
"Kam až?"
"Do 4 patra ti říkám!"
Hovor dětí pokračoval:
"Kaaam aaaž?"
"Do 4 patra ti říkám! Aaaaa, haaaaaaa!"
"Co vzdycháš, herečko? Aaaaaaa!"


Byt se předem ježil, ale kupodivu jsme to zvládli. Bývalo to horší, když špunti byli malí a hračky jejich i naše všude. Úklid tehdy nepomáhal, drobnosti se magnetily zpět i na ubrusy, kamkoli!
Chvilku jsem musela být totálně mimo, protože ve snaze děcka zabavit jsem jim slíbila vyhrát pár euro za to, když vyfotí duhu!
 Rozběhli se a pátrali po nabitých mobilech, foťácích, truchlili, že duha není, hra neplatí a tetoooooo, strejdoooo, ještě nějakou soutěž!
Fotili měsíc, potom jim tygr dal mobil ozvučený pro nevidomé a tím jinak ovladatelný, aby zavolali babičce - mojí mámě. Smáli se 10 minut, hledali ji v kontaktech, potom se jim povedlo aspon na pětkrát vyťukat číslo, to bylo radosti.

Chviličku pak čučeli na telku, ale povětšinou se drželi dospělých! Takže jsme se přemístili z kuchyně do obýváku, zpět do kuchyně, ložnice, kuchyně, jako jeden houf!
Vařit nebylo třeba, poslušná návštěva přivezla řízky, chleba a vítečnou tvarohovou buchtu s čokoládou. Po vychlazení byla geniální a co víc, i po vyprázdnění bytu zbylo pár kousků!

V noci sebou všichni šili a trochu mumlali, hmmmmm, rrrr, sardinka jsem, sardinka, pusť telku, vypni - najednou jaksi bylo ráno! Děcka nezajímala snídaně, ale slibované Kfc, proto jsem nakrájená rajčata zfutrovala já, jen jsem je přisolila! Do Kfc to trvalo přes 5 jiných obchodů, jednu bouřku a nalezení bezpečného ne tak mokrého vchodu. Domů jsem "nevím jak se to stalo" nesla jahody, třešně, sprej do bot, krásný pomerančový sprchový gel brambůrky a čtvrtku melounu. To je tím, kolik očí a informátorů bylo okolo mě!



Po návratu začalo chystání odjezdu na letiště:)
Kde to je? Kam mi to kdo dal? Zavřete ty kufry, kolik to váží? Já se bojím! Chci Kinedryl! Těším se, ale musí být to letění? Strejdo, nedáš nám radši ještě soutěž? Přijede ten taxík? Jak to víte? Vždyť je objednaný od včerejška, nezapomenou?

Pro Kinedryl jsme šli s tygrem my - já si dala schody dvakrát, neboť jsem zapomněla vzít zhora odpadky:)
Už jsem dlouho nepsala tyhle blbosti, nemůžu přestat! Taxík nezapomněl, kufry jsme snesli - auto nasycené a my jsme osaměli!
Nebeský Tatínku, žehnej jim na jejich dovolené a dej, ať se bezpečně, v pořádku vrátí zpět!

5 komentářů:

  1. No, tentokrát se to fakt dalo docela dobře přežít. Španělská švagrová, nebo co to teď vlastně mýho je, ani tak moc nevyprávěla a nedrmolila, mamka byla taky v klidu a děti už přecejen vyrostly. Ten slejvák byl mocnej a mě mrzí, že ta duha nebyla. Třeba bude až se budou vracet!

    OdpovědětVymazat
  2. Krásné povídání. Jen si říkám, že by bylo bezva si to přečíst i z druhé strany. Já, když jedu k našim, jsem vždycky podstatně vyčerpanější, než když oni přijedou k nám a musím vařit a všechno chystat.

    OdpovědětVymazat
  3. I ty jedna neřízená střelo, zas jsem si po dlouhé době dobře početla. Akorát škoda, že jsi tak dlouho nepřispěla něčím novým. Tvůj vtip a nadhled si zaslouží víc takových článečků a povídání!

    OdpovědětVymazat
  4. Kerio, stydím se, jak reaguju pozdě! Povídání z druhé strany by vypadalo asi takhle: Brblala jako vždycky, no přežít se to dalo! A že byla sranda, užili jsme si to, cooooo?:)

    OdpovědětVymazat
  5. Van Vendy, sama si občas ráda čtu tyhle vzpomínky, právě proto to asi píšu. Připomínat si, jak fajn máme život a že je pořád za co být vděční! Konečně se mi zase vrací láska ke psaní! Doufám, že zase přijdeš!

    OdpovědětVymazat