Ať už se směju nebo bloudím v tmách,
přecejen vím, kam mířím,
duha je pocit, že jsi na dosah
a kolem pokoj se šíří!
Vstahuju ruce za tebou
všakduha někam si běží!
snad není jí třeba najednou,
přece v mém srdci leží!
A nebo ve tvém, drahý Bože,
to ve mně odráží jas,
ať semnou jsi nebo na obloze,
já přijdu poprosit zas!
Až rozsypeš barvy kolem nás,
sáhnu a ony zmizí!
A přesto dám ti všechen čas,
už nikdy nechci být cizí!
Žádné komentáře:
Okomentovat