Je právě

pátek 6. března 2015

Hřejivé dny v zimě

Prosím, neříkejte mi nic o jednotvárnosti! Prostě chvíli jsou tu vážné články, chvíli zase cestovací, nejspíš podle mých životních období a naladění. Nechci si je střádat a míchat vám je pestřeji, mohla bych si to rozmyslet:)


Výlety k našim bývají promodlené! Vyplouvají totiž napovrch staré vzpomínky, moje vzpurnost, zvyklosti rodičů, které nedokážu změnit a střety jsou stejně blízko, jako smích! Výlety k našim bývají promodlené! Někdy je to na nich vidět - jako třeba tentokrát!


Cestu na Moravu jsme neplánovali s předstihem... Tušili jsme, že se blíží, neboť naposledy jsme tam byli začátkem prosince a to je dost dávno.
Vypadalo to asi takhle nějak: Když budeme zdraví, dorazí balíček k Tygrovým narozeninám, nic dalšího do toho nepřijde a naši budou mít čas... - tohle, uznávám, mělo být asi na prvním místě a nevím, jak s nadhledem bych brala, kdybychom se rozhodli a oni čas neměli... Chápala bych to, jen možná ne hned s úsměvem! Přitom sama přepadovky nemiluju. Jde vidět, že nás s Tygrem děti nevytrénovaly...

Jaká opovážlivost mě přiměla zeptat se mamky, můžem-li přijet a co třeba zítra?
Mohla mě zkoušet, říct cokoli, žertovat, že co sama nechci nemám dělat druhým, já vím, že mohla. Ale úplně mě převálcovala její reakce!
"Jo, přijeďte", napsala mi.

Na chvíli mě to zastavilo a přemohlo, to si snad nezasloužím. Kolikrát jen už byli rodiče takhle bez váhání k dispozici a já to brala jako samozřejmost?
Říkala jsem si, že to nemusí vyjít a proto jsem byla dost překvapená, jasně, že mile!


A tak jsme vyrazili minulou středu vstříc horskému větru, nákupním procházkám s taťkou a domácím dobrotám, které nakonec předčily i mé mlsné očekávání!
Už se předem těšívám na ty nechápavé poznámky, které vždycky přijdou, když jdu s tátou ven! Vrátíme se tak po dvou hodinách z ulic města a mamka s Davidem se ptají, jak bylo v olomouci, že za tu dobu by se tam dalo pěšky zajít! Závidí nám, či co? Aspoň mají chvíli klid. My se jen venku párkrát nadechneme - ach ten čas tak utíká...!


S Tygrem jsme koukali na hokej, tenis i skoky na lyžích, povídali s mou mladší sestrou, s našima... prostě relax.
A den před odjezdem se rodiče zbláznili! Totiž - máme v oblibě mamku popichovat, co jako má uvařit a ona oponuje, jak nás nebude obskakovat a potom to udělá! Teď jsme to ale podle mně moc nehrotili. Jenže znenadání začaly padat hlášky typu - máme v mražáku ještě dost kapra... k němu by byl dobrej salát! Malá poznámka pod čarou, byly i řízky!

Zanedlouho po této zajímavé debatě přišel taťka pyšně i tajemně za náma do pokoje s tím, že musíme pro šlehačku. Protože... sice dalo mu to práci - ale protože má Tygr narozeniny, mamka upeče Kardinál!
A Kardinál, to je pro nás všechny pojem - skvělý ovocně šlehačkovo sněhový dort, neodolatelný a všema náma jednohlasně přijatý!

Tak jsme šli pro milou šlehačku asi za 3 4 stovky - a vůbec, znáte to taky? Jdete koupit jednu věc a ona najednou ztěškne a stojí několikanásobně víc? Co si to ty pokladní jako dovolujou? To se ještě usmívají a těší se na příští návštěvu! Já se taky usmívám, účtujou jen to, co jsme si svobodně vybrali! Neříkám záměrně, no to je už jiná kapitola... Musel by jít pro tu šlehačku robot!

Asi nám to trvalo, neboť za tu dobu byl dort upečený, pokrytý ovocem a už čekal!
Kus jsme si ho vezli domů spolu se salátem, rybou a pár výrobkama z jatek, kde taťka pracuje!


Batohy těžké, přibyla taška, taky těžká - cestou z Bruntálu do Olomouce jsme stornovali rezervaci na Regiojet, ať nemusíme dlouho čekat na nástupišti, v zimně, hlídat zavazadla - že pojedem vlakem českodrážním... Rozhodnutí nám vydrželo jen několik minut!

Na regiojet jsme zvyklí... Stejně máme spoždění... Čekání vydržíme... Tam mají aspoň kafe!
Tygr koupil jízdenky znovu, jen na jiný místa, stolečky u dveří... Ve voze jedna...


Přesvědčení, že vůz jedna je za lokomotivou jsme do něj nastoupili. Navzdory rezervačnímu systému byl prázdný, zvláštní věc! Ale za náma se hrnul dav sportovních fanoušků. Usadili jsme se na "naše" místa a oni to kupé míjeli!
Hlavou mi proletěla dvouvteřinová modlitba, ať v tom vlaku vládne pokoj:)

Přišel steward a chtěl lístky - další podezřelá věc:)
Ukázala jsem mu slevovou průkazku, vysvětlení, že máme kreditovou jízdenku taky nebylo to úplně uspokojivé, tak jsem se napůl zeptala a napůl zasmála, jestli jsme vůbec v Regiojetu?
"Ano, to jste, ve voze nula"! Do něj jsme lístky předem neprodávali"!
"Prosím vás, můžeme tu zůstat?"
"Jojo, můžete, už sem nikdo nepřijde"!

Byli jsme šťastní, že nemusíme procházet se zavazadlama jinam... Že máme nečekaně klimatizované kupé pro sebe, můžem si pouštět muziku a vychutnávat kafe, povídat si! Bože dobrý, jaká milost a milý dárek! Velká pohoda "uprostřed houfu fanoušků"! Byli hodní, pořádně halekali až v Praze na nádraží, kde se to rozléhalo!
Taxikář byl prima pohodovou tečkou za sobotním cestováním! A jak mi krásně citlivě nasazoval batoh, úplně, jako můj táta!


Domů jsme dosupěli naplnění vděčností a spokojení. Nevím, jak na tom byli naši - oddechli si? Byli rádi, že jsme pobyli spolu? Jako rodiče jsou vážně fajn! Vždycky vezmou telefon... Snaží se vyhovět, jsou obětaví, připravení a dveře k nim jsou otevřené! Ve mně je míň a míň hořkosti, kterou jsem si i sama vypěstovala - mění se v soucit a pochopení! Jsem brbloun, ale mám je ráda, modlím se za ně! Jsou vzácní a nemá to tak každý!

Každému z vás přeju mít nějaké útočiště - u Boha, ve vztahu, snad pro začátek i na blogu...!

Punerank mává a luna nevím! Tygr telefonuje a nechci ho rušit! On vám to dopíše do komentářů!
A ještě něco – užívejte si sluníčka, když ho potkáte! Nenechte si ho větrem vzít!

4 komentáře:

  1. A jak často jezdí rodiče na návštěvu k vám? Taky jim podstrojujete? :) B.

    OdpovědětVymazat
  2. Nejezdí často, snad jednou ročně a oba jen vyjímečně. ségra s rodinou sem tam. nepodstrojujem jim, neboť do Prahy se za domácí stravou nejezdí. všechny zajímá pizza, kfc a restaurace, popřípadě benzinka a Billa, která je velká a lahodí jejich očím a pak žaludku. já si tímpádem dávám čerstvé snídaně, jeeeeeee!!!

    OdpovědětVymazat
  3. Miluju tyhle tvé cestovací články... no vlastně miluju všechny tvoje články, tak proč to tady vůbec kategorizuju?:-D
    Hm, hm, nechceš se ten dortík naučit péct? Že bych se třeba pak stavila.:-D
    Jo, domácí strava mi v době, kdy jsem v Olomouci, taky začíná býti vzácnou... Doufám, že až budu mít vlastní rodinu, nebudeme se živit jen super hyper marketovou stravou. Zatím mě vaření baví, tak snad pak budu mít sílu i na shánění kvalitních surovin, i když je mi jasné, že to nelze vždy. Nemám ráda extrémismus, jen kvalitu a požitkářství.:-)

    Měj se krásně, moje milá Punerank.

    P.S: Pokud ti ten dortík nepůjde, nezoufej, i kvůli štrůdlu se v létě moc ráda zastavím.:-D

    OdpovědětVymazat
  4. Jé, kočko, jen se zastav, ale pokus se dát předem vědět. kvůli štrůdlu. jinak s dortem Kardinálem se rozluč, do toho nejdu. pečení nechám na druhých! leda by se ti poštěstilo, že zrovna přijedem od našich a trochu si ho dovezem, jako posledně! obávám se, že mrazit to nepůjde, i když... zeptám se! Ráda tě tu vidím! Neboj, všimla jsem si komentu už v den, kdy přišel!

    OdpovědětVymazat