Zpátky do Pohádky aneb prodloužená v mostě

jak můžou proletět časem tři měsíce a čekat, až na dyndání jedné z věrných čtenářek o článek? To se mnou nic jiného nepohne nebo jak?

stydím se, jsem lenoch. a lenost, to je hřích!

Do Mostu nás s Tygrem zavedl další program víkendové biblické školy naší Církve bez hranic.

"No, to je už Litvínov blízko, jen nebude čas zajet za Ivetkou, posteskla jsem si.

Odvázaný Tygr mě nečekaně převezl!

"Tak pojedeme dřív, ve čtvrtek"!

Bála jsem se pohnout, aby ten nápad nezmizel... Aby ho nevzala žádná obava, komplikace. Ale ustrnout na místě mě nebavilo dlouho, ani nápad se nerozplinul!

"Holt to zase odnese pokladnička, tam budeme asi jezdit taxíkem... Spát v hotelu... Nějaký jídlo"!

A tak to taky bylo! Do Mostu nás vezl náš známý autem... Hokejové mistrovství světa bylo v plném proudu... Jaro volalo na výlet!

Autíčko si tiše mručelo, Tygr s řidičem si povídali. Já jsem mučila mobil snahou pustit si hokejový zápas. Mobilní sítě mučily mě a přenos vypadával. Cesta ubíhala rychle!

"My jedeme, už se blížíme! Ono se to vážně děje"!

Hotel, do kterého jsme mířili, se jmenuje Pohádka. Má stylovou výzdobu i pojmenovaná jídla v restauraci, ale k tomu později! Náž hodný řidič nám ho pomohl najít!

Momentálně si nevybavím, jak vypadal náš pokoj. Mobilní internet fungoval docela mizerně, wifina jak kde. brzy jsme to vychytali. V pokoji byla televize, takže večer i napínavý hokej! Ten však až po večeři!

Na netu jsme si předem našli jídelníček, za což majitele chválím!

Ještě jsme se mlsně olizovali, když Tygr prohlásil:

"Tak tohle jídlo bylo vážně dobrý! Jakže se jmenovalo\? Zhrabanej krtek?"

"aaaaa, to neříkej, když jsem přecpaná", úpěla jsem smíchy!

Jídlo se jmenovalo Brouk pytlík a byly tam bramboráky, maso a dál nevím!

Těšili jsme se z nového místa, těšili jsme se na pátek, že navštívíme Ivetku Kollertovou v Litvínově! Těšila jsem se i z toho, že ji uvidíme s Tygrem spolu. U Ivet jsem už párkrát byla, ale jen s kamarádkama, třeba s Luckou! Těšila se i ona, prožívala to s náma, virtuálně! Byly jsme předem domluvené, že budu její spravodaj! Spoustu momentů, situací, vzpomínek i kapitol jsme s Luckou probíraly - a vůbec, četl z vás někdo knihu Svlečená do naha? Je to příběh o boji Ivety Kollertové s rakovinou! A že ivet je bojovník!! Křehký a silný zároveň!

Tak zpátky! Těšili jsme se s Tygrem z nového místa. Hotel Pohádka je v pěkném, klidném prostředí! Z pokojového okna se ozývaly zvuky z nedalekých tenisových kurtů- je to radost poslouchat tenisáčky, pum pum, pum pum! Netuším, jestli bych zažívala stejnou radost, moct si tak tenis zahrát! Tajně doufám, že ano!

U hokeje po večeři jsem si psala s Ivet... Že jsme opravdu v Mostě... Kdy se máme zítra ukázat... Přemlouvala nás, ať jedeme tramvají... No a ni náhodou, byli jsme někde stranou, v okolí kurty a hřbitov, nádraží či zastávky v nedohlednu a pak se ještě kus vézt, až do Litvínova - ztratili bychom možná sami sebe i nejmíň hodinu času touláním se a tápáním. to Tygr záchranář nedovolil! Ivet šetřílek - chápu ji - to musela rozchodit!

Po hokeji jsem se jala zkoumat masážní sprchu.

"Na co asi slouží ta páčka? Jeee, kolečko! AAAAA, pomoooooc"!

To tam byly i tlačítka, víc jsem však neriskovala! Páčka a kolečko stačily! Milá voda totiž po mém zásahu neprýštila jen ze sprchovací hlavice, ale i ze zadní strany sprchového koutu.., po další regulací zase zhora, jako prudší déšť. Bylo by to fajn, kdybych byla ve vnitř a záda mi začaly masírovat trisky za mnou. Jenže já stála venku a jen nevinně zkoumala, která zvláštnost co vyvede. Znenadání jsem byla mokrá já i podlaha. Nevím nevím, kde byl zrovna záchranář Tygr... Možná někde venku! Tam můj překvapený křik nedolehl! Takže ručník původně určený na ruce posloužil k zahlazení následků mé zvědavosti. Jen rychle, ať nikoho nevytopím!

Noc byla klidná, krátká. V hotelech pro mě bývají noci kratší, dokoupit nejdou:) vyspávat přes den je škoda!

Nevím, co jsme měli k snídani - jestli hotelová klasika - personál byl v Pohádce všeobecně vlídný a úslužný - zvyklý na turisty "všeho druhu"! zřejmě jsem se chovala jako v jiných hotelech - dyndala navíc kafe i džus a měnila s Tygrem moje maso za jeho zeleninu!

Jo vzpomínám si: jak mi obsluhující číšník poradil, že na škvarkovou pomazánku není třeba čekat až na večer, Prý mi jí trochu namaže na chleba! Než jsem dobojovala s tím, jestli neobtěžovat nebo pobídky využít, věděla jsem, jak moc dobrá pomazánka je!

Mňam, snídaně! Taky krásný klid, klubající se slunce. Tygr mě fotil - tu s jídlem, jindy u kytek... nebo s kočkou.

Když se to dopoledne ozvalo její mňaaauuu, zdálo se, že chce započít rozhovor. Tak přátelsky to i pokračovalo!

"Jeee, hele, čičina"!

"Mňauuu"!

"Nemáš vsteklinu, nejsi cizí, že ne?"

"Mňňňaaauuu"!

"Necháš se hladit? Pojď sem"!

"MMMňňaaauuu"! Přišla!

Povím vám, byl to vážně družný tvor! Až později jsme se na ni ptali personálu - prý je už stará a vlezlá! To nám nevadilo, svým hlubším, vědoucím mňoukáním se hlásila už předem! Hádala jsem tiše, jestli loudí u jiného stolu, nebo se jen plíží! Líbilo se mi, jak odpovídala na zavolání!

s Ivet jsme byli domluvení na odpoledne, takže zbyl čas na lelkování, ať už v pokoji nebo po okolí hotelu. Necítila jsem se tam vnitřně jako ve městě, hotel byl trošku stranou - žádný frmol, hlučné dopravní prostředky, žádní reptalové, velmi pokojné, přívětivé místo - s tenisovými míčky, pum pum, pum pum!

Musím vám sem dát odkaz na jídelníček. Na ceny nekoukejte, teď je není třeba hodnotit!

Všechno, všecičko, co jsme zkusili bylo dobré! Lívanečky, luxusní hříbkový krém, řízek se salátem, maso s bramboráčky a slaninou... Ach, vzpomínky i chutě úplně ožívají! Měla jsem tam i něco se šlehačkou!

Po brzkém obědě jsme si zavolali taxík a vydali se do Litvínova... Taxíky v Mostě jsou drahé, žádný výběr, jako v Praze! Nevadí, počítali jsme s tím. Prý, když řekneme "Koldům", i mostečtí budou vědět. Adresu jsme si však projistotu zjistili a dali do navigace. Řidiči "tam i zpět" byli fajn - povídali třeba o tom, jak se Most mění, co zajímavého je v Litvínově. Jeden z nich nás rozesmál, když se zeptal, jestli si nechceme vyfotit selfie u hokejového stadionu? Prostě moderní pán, přizpůsobivý, zvyklý na lecos!

V Litvínově jsme zastavili u Koldomu - komplexu skládajícího se z bývalého hotelu a několika bytů. Nato, že jsme netušili, který zvolit vchod a kudy dál se nás hned ujala paní - anděl, - která rychle pochopila -

"ahaaa, jdete potěšit Ivetku, to je moc dobře"!.

Dveře, bludiště, dveře dveře, výtah a dost dalších dveří,

"Tak už jsme tady, mějte se spolu hezky"!

"Mockrát vám děkujeme"! A byla pryč, jakoby se zjevila jen na okamžik!

Když jsme Ivet zavolali na mobil, ať nám otevře, nemohla uvěřit, že jsme u jejích dveří! My jsme zase často nechápali, s čím vším si dokáže poradit z jednoho místa, ze své postele, kde je odkázaná trávit své dny. To bylo radosti, jásání, kočičích kožichů. Některé kočky se od minulé návštěvy vyměnily, dohromady jich bylo snad pět.

Dali jsme Ivet plechovku kafe a kousek špeku z komína, který prodávají v obchůdku Naše farma, kam občas rádi zavítáme! Ani bych snad o tom nepsala, ale museli byste Ivet vidět, zaslechnout mlsnou, rozhodnou dravost v hlase, když prohlásila, že TOHLE bude jen její, ani kočky tentokrát nespatřily ten kousek mizející v zákoutí jejích skrýší!

Nabídku společného kafíčka jsme s potěšením přijali. Kočičí ocasy i packy se mííhaly kolem, ale hrnky stály pevně na svých místech!

"Ivet, kde máš vodu?"

"Přece tady, tady hrnky, konev, jogurty pro děti, pamlsky pro kočky... Takhle hrnky rozprašovačem vycákám, vytřu a jsou jako nové"!

Pokaždé v přítomnosti Ivety prožívám více rozpoložení - od bezmoci z toho, co všechno nemůže, co pro ni nedokážu udělat já až k úžasu, co snese, zvládne a o čem sní! S ní stačí chvíli být a zdálo by se, že jí nesete milion. Prý ji naše návštěva nabila na pár měsíců!

"Ivet, kdy ses naposledy svezla na vozíku"?

"No..., mám přece dva! Jednomu dosloužila baterka a mechaničák - ten jsem půjčila jedné paní, ona ho teď potřebovala víc než já. Už už mi ho má vrátit"!

Slova plynula dál - povídali jsme o víře, vjemu horkého písku na chodidlech, pořád si to pamatuje... O tom, co všechno děsivého se téměř stalo, avšak strážní andělé jsou neustále blízko!

"Klidně jdi, na záchod, do koupelny tě budu navigovat odsud! Vím, kde je, jen nevím, jak to tam vypadá"!

Často jsme se smáli. Padla zmínka i o tom, co všechno by se dalo upravit, rozšířit, kde ubrat bariér, to ale jen tak mimochodem. Žádné stížnosti, maximálně na obvodní doktorku!

Na pár desítek minut se zastavila dvě vnoučata, holčička a kluk! Líbilo se mi, jak se chovali, pěkně si o všecko řekli, oznamovali, co by rádi a kam chtějí jít... Trochu vyprávěli a zase odbíhali vedle do pokoje.

Čas se nachýlil, čekala jsem smutek, boj se slzami, avšak ta obvyklá tíseň tentokrát nepřišla, spíš radost a dech se mi tajil. Netuším, jestli se ještě potkáme, ani kolikrát. Jsem šťastná, že přišla příležitost a tu jsme využili!

Rozloučili jsme se, počechrali kožichy a honem zpátky do Mostu!

Tam nás čekali ostatní účastníci nadcházejícího dvoudenního programu z naší církve bez hranic. Semináře, kafe, rozhovory, modlitby! A zase zpátky, do Pohádky! Dokud nám něco uvaří k večeři! V okolí totiž nic k jídlu neseženete, bez auta!

U stolu s náma seděla Yva a Kenny, tak jsme jim vychválili hříbkový krém - nezapomenutelnou polévku

Mmmňňňaaauuu, to víte, že přišla! Iva hned zajásala!

"Jeee, kočičko, ty mňoukáš tak nějak moudře, jako bys povídala! Jak se máš?"

"Mmmňňauuuuu"! Řekli byste, nezasvěceně - taková odpověď na všechno. Vůbec to tak ale neznělo!

chvíli jsme probírali dojmy z večerních seminářů a potom se rozešli do svých pokojů!

Znovu snídaně, znovu loučení. Bylo u vás v Pohádce moc krásně, přívětivě! Odjedeme s potěšeným steskem! Jen pár seminářů a zase domů!

Jak hezky jsme se spletli! Údajně měl být společný oběd všech účastníků v budově, kde jsme měli semináře. Jenže jeden malý hamburger vážně není oběd. Ne pro mě, vůbec ne pro Tygra! Co uděláme? Buď vydržíme chvíli hladu a nudy, není moc času něco hledat... Zase se odvázal, můj Tygr! S ním je, panečku, dobrý život!

Šel na to opatrně!

"Co když nám kousek semináře uteče?"

"no... tak uteče, třeba to někdo nahraje"!

"Víš co? Dlouho jsme nebyli v "naší" Pohádce. Tady nás přece nikdo nehlídá"!

Začalo mi docházet, co říká! Huraaa, malý úprk, únos, výlet! Zpátky do Pohádky!

Koukali jsme my i personál, kam se to hrneme! Vraceli jsme se tak rádi!

Hříbkový krém... Lívanečky... Dobré pití- venku na vzduchu, slunce - tušení balónků z tenisových kurtů - pum pum, pum pum!!!

Taxikářům budiž jejich vysoké jízdné odpuštěno a přáno!

Víkend jsmesi opravdu užívali - co na tom, že začínal čtvrtečním večerem a končil sobotou! Poznali jsme další, moc fajn místo!

To je na těch Biblických kurzech "Expanze království" super, že každý probíhá jinde, střídají se témata, řečníci i lidé, se kterými se modlíte nebo posedíte u

oběda. Cestujeme do měst, kde má Církev bez hranic svůj sbor - nakukujeme do prostředí, němž místní žijí, probereme problémy i radosti, které je právě provázejí.

A kde je PánBůh? všude... I v nás! To On nás vede jednoho k druhému i k poznávání Jeho samotného!