jak můžou proletět
časem tři měsíce a čekat, až na dyndání jedné z věrných
čtenářek o článek? To se mnou nic jiného nepohne nebo jak?
stydím se, jsem
lenoch. a lenost, to je hřích!
Do Mostu nás s
Tygrem zavedl další program víkendové
biblické školy naší Církve bez hranic.
"No, to je už
Litvínov blízko, jen nebude čas zajet za Ivetkou, posteskla jsem
si.
Odvázaný Tygr mě
nečekaně převezl!
"Tak pojedeme
dřív, ve čtvrtek"!
Bála jsem se
pohnout, aby ten nápad nezmizel... Aby ho nevzala žádná obava,
komplikace. Ale ustrnout na místě mě nebavilo dlouho, ani nápad
se nerozplinul!
"Holt to zase
odnese pokladnička, tam budeme asi jezdit taxíkem... Spát v
hotelu... Nějaký jídlo"!
A tak to taky bylo!
Do Mostu nás vezl náš známý autem... Hokejové mistrovství
světa bylo v plném proudu... Jaro volalo na výlet!
Autíčko si tiše
mručelo, Tygr s řidičem si povídali. Já jsem mučila mobil
snahou pustit si hokejový zápas. Mobilní sítě mučily mě a
přenos vypadával. Cesta ubíhala rychle!
"My jedeme, už
se blížíme! Ono se to vážně děje"!
Hotel, do kterého
jsme mířili, se jmenuje Pohádka. Má stylovou výzdobu i
pojmenovaná jídla v restauraci, ale k tomu později! Náž hodný
řidič nám ho pomohl najít!
Momentálně si
nevybavím, jak vypadal náš pokoj. Mobilní internet fungoval
docela mizerně, wifina jak kde. brzy jsme to vychytali. V pokoji
byla televize, takže večer i napínavý hokej! Ten však až po
večeři!
Na netu jsme si
předem našli jídelníček, za což majitele chválím!
Ještě jsme se
mlsně olizovali, když Tygr prohlásil:
"Tak tohle
jídlo bylo vážně dobrý! Jakže se jmenovalo\? Zhrabanej krtek?"
"aaaaa, to
neříkej, když jsem přecpaná", úpěla jsem smíchy!
Jídlo se jmenovalo
Brouk pytlík a byly tam bramboráky, maso a dál nevím!
Těšili jsme se z
nového místa, těšili jsme se na pátek, že navštívíme Ivetku
Kollertovou v Litvínově! Těšila jsem se i z toho, že ji uvidíme
s Tygrem spolu. U Ivet jsem už párkrát byla, ale jen s
kamarádkama, třeba s Luckou! Těšila se i ona, prožívala to s
náma, virtuálně! Byly jsme předem domluvené, že budu její
spravodaj! Spoustu momentů, situací, vzpomínek i kapitol jsme s
Luckou probíraly - a vůbec, četl z vás někdo knihu Svlečená do
naha? Je to příběh o boji Ivety Kollertové s rakovinou! A že
ivet je bojovník!! Křehký a silný zároveň!
Tak zpátky! Těšili
jsme se s Tygrem z nového místa. Hotel Pohádka je v pěkném,
klidném prostředí! Z pokojového okna se ozývaly zvuky z
nedalekých tenisových kurtů- je to radost poslouchat tenisáčky,
pum pum, pum pum! Netuším, jestli bych zažívala stejnou radost,
moct si tak tenis zahrát! Tajně doufám, že ano!
U hokeje po večeři
jsem si psala s Ivet... Že jsme opravdu v Mostě... Kdy se máme
zítra ukázat... Přemlouvala nás, ať jedeme tramvají... No a ni
náhodou, byli jsme někde stranou, v okolí kurty a hřbitov,
nádraží či zastávky v nedohlednu a pak se ještě kus vézt, až
do Litvínova - ztratili bychom možná sami sebe i nejmíň hodinu
času touláním se a tápáním. to Tygr záchranář nedovolil!
Ivet šetřílek - chápu ji - to musela rozchodit!
Po hokeji jsem se
jala zkoumat masážní sprchu.
"Na co asi
slouží ta páčka? Jeee, kolečko! AAAAA, pomoooooc"!
To tam byly i
tlačítka, víc jsem však neriskovala! Páčka a kolečko stačily!
Milá voda totiž po mém zásahu neprýštila jen ze sprchovací
hlavice, ale i ze zadní strany sprchového koutu.., po další
regulací zase zhora, jako prudší déšť. Bylo by to fajn, kdybych
byla ve vnitř a záda mi začaly masírovat trisky za mnou. Jenže
já stála venku a jen nevinně zkoumala, která zvláštnost co
vyvede. Znenadání jsem byla mokrá já i podlaha. Nevím nevím,
kde byl zrovna záchranář Tygr... Možná někde venku! Tam můj
překvapený křik nedolehl! Takže ručník původně určený na
ruce posloužil k zahlazení následků mé zvědavosti. Jen rychle,
ať nikoho nevytopím!
Noc byla klidná,
krátká. V hotelech pro mě bývají noci kratší, dokoupit
nejdou:) vyspávat přes den je škoda!
Nevím, co jsme měli
k snídani - jestli hotelová klasika - personál byl v Pohádce
všeobecně vlídný a úslužný - zvyklý na turisty "všeho
druhu"! zřejmě jsem se chovala jako v jiných hotelech -
dyndala navíc kafe i džus a měnila s Tygrem moje maso za jeho
zeleninu!
Jo vzpomínám si:
jak mi obsluhující číšník poradil, že na škvarkovou pomazánku
není třeba čekat až na večer, Prý mi jí trochu namaže na
chleba! Než jsem dobojovala s tím, jestli neobtěžovat nebo
pobídky využít, věděla jsem, jak moc dobrá pomazánka je!
Mňam, snídaně!
Taky krásný klid, klubající se slunce. Tygr mě fotil - tu s
jídlem, jindy u kytek... nebo s kočkou.
Když se to
dopoledne ozvalo její mňaaauuu, zdálo se, že chce započít
rozhovor. Tak přátelsky to i pokračovalo!
"Jeee, hele,
čičina"!
"Mňauuu"!
"Nemáš
vsteklinu, nejsi cizí, že ne?"
"Mňňňaaauuu"!
"Necháš se
hladit? Pojď sem"!
"MMMňňaaauuu"!
Přišla!
Povím vám, byl to
vážně družný tvor! Až později jsme se na ni ptali personálu -
prý je už stará a vlezlá! To nám nevadilo, svým hlubším,
vědoucím mňoukáním se hlásila už předem! Hádala jsem tiše,
jestli loudí u jiného stolu, nebo se jen plíží! Líbilo se mi,
jak odpovídala na zavolání!
s Ivet jsme byli
domluvení na odpoledne, takže zbyl čas na lelkování, ať už v
pokoji nebo po okolí hotelu. Necítila jsem se tam vnitřně jako ve
městě, hotel byl trošku stranou - žádný frmol, hlučné
dopravní prostředky, žádní reptalové, velmi pokojné, přívětivé
místo - s tenisovými míčky, pum pum, pum pum!
Musím vám sem dát
odkaz na jídelníček.
Na ceny nekoukejte, teď je není třeba hodnotit!
Všechno, všecičko,
co jsme zkusili bylo dobré! Lívanečky, luxusní hříbkový krém,
řízek se salátem, maso s bramboráčky a slaninou... Ach,
vzpomínky i chutě úplně ožívají! Měla jsem tam i něco se
šlehačkou!
Po brzkém obědě
jsme si zavolali taxík a vydali se do Litvínova... Taxíky v Mostě
jsou drahé, žádný výběr, jako v Praze! Nevadí, počítali jsme
s tím. Prý, když řekneme "Koldům", i mostečtí budou
vědět. Adresu jsme si však projistotu zjistili a dali do navigace.
Řidiči "tam i zpět" byli fajn - povídali třeba o tom,
jak se Most mění, co zajímavého je v Litvínově. Jeden z nich
nás rozesmál, když se zeptal, jestli si nechceme vyfotit selfie u
hokejového stadionu? Prostě moderní pán, přizpůsobivý, zvyklý
na lecos!
V Litvínově jsme
zastavili u Koldomu - komplexu skládajícího se z bývalého hotelu
a několika bytů. Nato, že jsme netušili, který zvolit vchod a
kudy dál se nás hned ujala paní - anděl, - která rychle
pochopila -
"ahaaa, jdete
potěšit Ivetku, to je moc dobře"!.
Dveře, bludiště,
dveře dveře, výtah a dost dalších dveří,
"Tak už jsme
tady, mějte se spolu hezky"!
"Mockrát vám
děkujeme"! A byla pryč, jakoby se zjevila jen na okamžik!
Když jsme Ivet
zavolali na mobil, ať nám otevře, nemohla uvěřit, že jsme u
jejích dveří! My jsme zase často nechápali, s čím vším si
dokáže poradit z jednoho místa, ze své postele, kde je odkázaná
trávit své dny. To bylo radosti, jásání, kočičích kožichů.
Některé kočky se od minulé návštěvy vyměnily, dohromady jich
bylo snad pět.
Dali jsme Ivet
plechovku kafe a kousek špeku z komína, který prodávají v
obchůdku Naše farma, kam občas rádi zavítáme! Ani bych snad o
tom nepsala, ale museli byste Ivet vidět, zaslechnout mlsnou,
rozhodnou dravost v hlase, když prohlásila, že TOHLE bude jen
její, ani kočky tentokrát nespatřily ten kousek mizející v
zákoutí jejích skrýší!
Nabídku společného
kafíčka jsme s potěšením přijali. Kočičí ocasy i packy se
mííhaly kolem, ale hrnky stály pevně na svých místech!
"Ivet, kde máš
vodu?"
"Přece tady,
tady hrnky, konev, jogurty pro děti, pamlsky pro kočky... Takhle
hrnky rozprašovačem vycákám, vytřu a jsou jako nové"!
Pokaždé v
přítomnosti Ivety prožívám více rozpoložení - od bezmoci z
toho, co všechno nemůže, co pro ni nedokážu udělat já až k
úžasu, co snese, zvládne a o čem sní! S ní stačí chvíli být
a zdálo by se, že jí nesete milion. Prý ji naše návštěva
nabila na pár měsíců!
"Ivet, kdy ses
naposledy svezla na vozíku"?
"No..., mám
přece dva! Jednomu dosloužila baterka a mechaničák - ten jsem
půjčila jedné paní, ona ho teď potřebovala víc než já. Už
už mi ho má vrátit"!
Slova plynula dál -
povídali jsme o víře, vjemu horkého písku na chodidlech, pořád
si to pamatuje... O tom, co všechno děsivého se téměř stalo,
avšak strážní andělé jsou neustále blízko!
"Klidně jdi,
na záchod, do koupelny tě budu navigovat odsud! Vím, kde je, jen
nevím, jak to tam vypadá"!
Často jsme se
smáli. Padla zmínka i o tom, co všechno by se dalo upravit,
rozšířit, kde ubrat bariér, to ale jen tak mimochodem. Žádné
stížnosti, maximálně na obvodní doktorku!
Na pár desítek
minut se zastavila dvě vnoučata, holčička a kluk! Líbilo se mi,
jak se chovali, pěkně si o všecko řekli, oznamovali, co by rádi
a kam chtějí jít... Trochu vyprávěli a zase odbíhali vedle do
pokoje.
Čas se nachýlil,
čekala jsem smutek, boj se slzami, avšak ta obvyklá tíseň
tentokrát nepřišla, spíš radost a dech se mi tajil. Netuším,
jestli se ještě potkáme, ani kolikrát. Jsem šťastná, že
přišla příležitost a tu jsme využili!
Rozloučili jsme se,
počechrali kožichy a honem zpátky do Mostu!
Tam nás čekali
ostatní účastníci nadcházejícího dvoudenního programu z naší
církve bez hranic. Semináře, kafe, rozhovory, modlitby! A zase
zpátky, do Pohádky! Dokud nám něco uvaří k večeři! V okolí
totiž nic k jídlu neseženete, bez auta!
U stolu s náma
seděla Yva a Kenny, tak jsme jim vychválili hříbkový krém -
nezapomenutelnou polévku
Mmmňňňaaauuu, to
víte, že přišla! Iva hned zajásala!
"Jeee, kočičko,
ty mňoukáš tak nějak moudře, jako bys povídala! Jak se máš?"
"Mmmňňauuuuu"!
Řekli byste, nezasvěceně - taková odpověď na všechno. Vůbec
to tak ale neznělo!
chvíli jsme
probírali dojmy z večerních seminářů a potom se rozešli do
svých pokojů!
Znovu snídaně,
znovu loučení. Bylo u vás v Pohádce moc krásně, přívětivě!
Odjedeme s potěšeným steskem! Jen pár seminářů a zase domů!
Jak hezky jsme se
spletli! Údajně měl být společný oběd všech účastníků v
budově, kde jsme měli semináře. Jenže jeden malý hamburger
vážně není oběd. Ne pro mě, vůbec ne pro Tygra! Co uděláme?
Buď vydržíme chvíli hladu a nudy, není moc času něco hledat...
Zase se odvázal, můj Tygr! S ním je, panečku, dobrý život!
Šel na to opatrně!
"Co když nám
kousek semináře uteče?"
"no... tak
uteče, třeba to někdo nahraje"!
"Víš co?
Dlouho jsme nebyli v "naší" Pohádce. Tady nás přece
nikdo nehlídá"!
Začalo mi docházet,
co říká! Huraaa, malý úprk, únos, výlet! Zpátky do Pohádky!
Koukali jsme my i
personál, kam se to hrneme! Vraceli jsme se tak rádi!
Hříbkový krém...
Lívanečky... Dobré pití- venku na vzduchu, slunce - tušení
balónků z tenisových kurtů - pum pum, pum pum!!!
Taxikářům budiž
jejich vysoké jízdné odpuštěno a přáno!
Víkend jsmesi
opravdu užívali - co na tom, že začínal čtvrtečním večerem a
končil sobotou! Poznali jsme další, moc fajn místo!
To je na těch
Biblických
kurzech "Expanze království" super, že každý
probíhá jinde, střídají se témata, řečníci i lidé, se
kterými se modlíte nebo posedíte u
oběda. Cestujeme
do měst, kde má Církev bez hranic svůj sbor - nakukujeme do
prostředí, němž místní žijí, probereme problémy i radosti,
které je právě provázejí.
A kde je PánBůh?
všude... I v nás! To On nás vede jednoho k druhému i k poznávání
Jeho samotného!
No, říkal jsem si, že přece nebudu komentovat první, ale tak teda budu, když jsou ti ostatní tak pomalí.
OdpovědětVymazatByl to pěknej výlet! Mám Expanzi rád už proto, že člověka vytáhne někam ven a obvykle mu tam Pán Bůh přidá do srdce nové místo i nové lidi.
Rozepisovat se o Ivetce Kollertové nebudu, protože ona je fenomén na článek nebo knížku a do komentáře se mi nevejde.
Čičina byla bezvadná. Moc se mi líbilo i to posezení venku před hotelem a to, jak nám vyšlo počasí. Šéf hotelu je taky bezva! Potěšilo mě, že taxíky v mostě mají ještě klasické vysílačky a ne jenom terminál, na který by jim přišla zakázka textově. Ukázalo se, že se to hodí! Když řidič nemohl najíc budovu, ve které CBH Most sídlí, hned se mohl zeptat kolegů a dispečerky. Jsou dražší, ale jsou spokojenější než ti pražští a mají pěkná nová auta.
Jídlo bylo prostě super! TV v pokojíku na hokej stačila, signál wifi mohl být lepší. Hned bych tam jel zase!
Jo a že je se mnou dobrej život, to je teda pravda! Není tu někde článek o pruhované pravdě?
S pozdravem Tygr!
Udělali jste mi velikou radost. Včera jsem dodělávala rybízovo-jablečnou marmošku a pikantní cukety, k netu jsem přišla až teď a takové dlouhé psaní. A tvůj komentář.
OdpovědětVymazatJste zlatí. A je pravda, že vypadnout a udělat si nečekaný výlet je moc dobrá volba. Potěšili jste Ivetku a užili si hezké dny. Krásně napsaný článek, ten musíš pochválit i ty, Tygře. Nemám pravdu?
Jo, kdybych věděla, práskla bych vám, že v Litvínově je moje "blogově pokrevní" kamarádka Ježurka. Pokud čtete články u mě, potom ji musíte znát. Snaží se psát články denně, to jsem jí kdysi uložila, aby se "vypsala" a přinutila se psát. Píše a já se stydím, že na psaní mám teď málo času. Škoda, ta by za vámi přijela až do Pohádky. Že se neznáte? Nevadí, její pořád smíchem rozšklebená tvář pohodové babky by vám představila moderní babku s prstem na tepu doby.
Nic nevadí. Taky si vzpomínám, že jsem častěji šomrala na to, že dlouho nepíšeš. Dnes jsem se dočkala. Přeju vám ochlazení a trochu pršby, příroda i lidi už to moc pořebovali. Udělali jste mi radost. Jezděte ven - a pište. Mějte se fajnově oba a přeju vám pěkné dni. Kitty
Tygře, kdo jinej by měl bejt první, než tygr? A vidíš, vysílačky! to bylo zrovna prima, že ještě někde fungujou.
OdpovědětVymazatMilá Kitty, jen brblej, stěžuj si, trochu mi to pomáhá, pohání. bez vás loudičů vzpomínky poztrácím, zasypu jinýma. a to je škoda! Co jsi dělala s cuketou? salát nebo zavařenou nějak? nedávno jsme jedli prvně grilovanou, no moc dobrá byla! A víš co? kdyby mi někdo tvrdil, že mohl být v Mostě nebo v Litvínově malej blogovej sraz, hodně bych se divila. to je smůla, moderní babičky jsou fajn! Dnes už asi jen babičky zavařujou a podobné starodávné věci dělají! já si všecko koupím a vrčím na ty ceny... přitom takové domácí zeleninové lečo je stokrát jinačí, než to nakečupované s tunou cibule z obchodu! Kitty, ještě něco! - ve čtvrtek jedem na další výlet, tak mi fandi a zkus se těšit! ale dej mi do konce srpna čas, jo?:) Prosím!
OdpovědětVymazat