Doplnění mé letně podzimní databáze

V létě jsem opravdu hojně četla, podzim se jeví podobně! Moje tipy budou dost interaktivní, méně o dojmech, než to mívám ve zvyku. Takže klikejte na odkazy, které vás zaujmou a kéž pro sebe najdete inspiraci ke čtení či poslechu. Bude-li tenhle článeček pro některé z vás úplně mimo, tygříci jistě ocení, že mezi ně nakukujete!

Kromě fiktivní knihy Emmy Donoghue o únosu z pohledu pětiletého chlapce Pokoj, o níž výstižně psala Neriah, jsem dále četla skutečný příběh o postupném únosu několika dívek Najděte mě od Michelle Knight – popisované scény byly dost drsné a bylo jich tolik… - na recenze podobných svědectví se zatím necítím! Mrzí mě to, protože Michelle se po jedenáctiletém vězení pere se životem velmi statečně! Snad se osmělím, odhodlám a projdu tou knihou po kouskách ještě jednou.

Po dalších titulech popisovaných zde na blogu Ještě jsem to já a Zachránila mě slza jsem si v rámci vyvážení-spestření témat potřebovala zasnít, odpoutat se od země a číst si o vesmíru!

Moc se mi líbila přednáška astronauta Charlese Dukea, který v rámci letošní návštěvy České republiky zavítal i do hradecké církve Element! Jsem za to ráda, nejen proto, že ji spřístupnili na internetu a mohli jsme si ji stáhnout. Dalším bonusem může být možnost potrénovat trochu angličtinu! Poslechněte si příběh člověka, který jako jeden z mála lidí přistál na měsíci... Nemusíte se orientovat ve hvězdách, přesto se dozvíte mnoho zajímavého o jeho pestrém putování. Charles dosáhl výšin nám nedostupných, přesto nenalezl pokoj, musel znovu bojovat o své manželství... Hledat opravdové hodnoty i smysl života.

Takže když jsem objevila v naší slepecké zvukové knihovně knihuEugena Cernana Poslední muž na měsíci, zajásala jsem a vrhla se na ni!

Kniha je zřejmě tlustá, poslouchala jsem ji ve zvukové podobě. když vám všechny ty úsměvné, drobné i dramatické příběhy, doplněné spoustou technických popisů raket a procesů předčítá lidský hlas, utíká to rychleji, mnohem rychleji, než kdybych musela všechny ty stránky skenovat a potom číst soustředěně, abych případně opravila text.


Pokud se vám nechce knihu shánět a přesto vás potěší virtuální cestování plus pár pestrých poznatků "z měsíce, přidávám aspoň odkaz na besedu s autorem samotným.

Celý článek tvoří přepis záznamu besedy astronauta Cernana se středoškolskými studenty v Národním muzeu 19. června 2008. Přepis byl pouze minimálně jazykově a obsahově upraven.

Pokud jste dočetli až sem, zasloužíte si pár otázek z besedy jako upoutávku:

Tázající č. 6: Dobrý den, já bych se vás chtěl zeptat, jak jste si užíval řízení měsíčního roveru.

Cernan: Já se taky na něco zeptám. Otázka je ale určena pro čtvrté třídy, takže to je takové trochu trapné. Je na Měsíci gravitace? Každý kdo si myslí že je, ať zvedne ruku. Někdo si není úplně jistý a zvedá ruku jen tak napůl. Kdyby tam nebyla gravitace, tak bych nemohl spadnout. Na měsíci je šestinová gravitace ve srovnání se Zemí, takže teoreticky, kdybyste na sobě neměli těžký skafandr, mohli byste skákat šestkrát výše a dále než na Zemi a vážili byste při tom jenom šestinu. Proto by všechny ženy chtěly na Měsíc. Takže když jezdíte s měsíčním roverem, tak vás přidržuje k zemi jenom šestinová síla. Když tedy narazíte na kráter nebo balvan, tak vás to vymrští a jedete po třech kolech. My jsme přistáli v údolí a kolem nás byl věnec hor vysokých tak 3 000 metrů. A když jsme jeli po úbočí takového kopce, tak jsem vždycky svého kolegu posadil na dolní stranu, protože jsme měli strach, že se převrátíme. Jednou jsem slyšel pěknou definici gravitace od nějakého desetiletého hocha. Říkal hezky, že gravitace je síla, která vás drží dole. A když je menší gravitace, tak to znamená, že když skáčete, tak skáčete víc. Řídit měsíční rover byla úžasná zkušenost a umožnilo nám to se dostat daleko dál, než by jsme se kdy dostali pěšky. A až budete mít příležitost projet se s lunárním vozítkem po Měsíci, tak ji určitě využijte.

Tázající č. 8: Mě by jenom zajímalo, jak dlouho a jak je potřeba se připravovat před takovým vesmírným výletem.

Cernan: Ještě než vůbec může začít příprava, musíte vědět, co chcete. V našem případě příprava na let trvala jeden a půl až dva roky. Byla tam spousta technických záležitostí, geologie, naučit se pilotovat kosmickou loď. Velká část přípravy spočívá v tom, jak řešit mimořádné situace a problémy, testovali jsme kosmické lodě, psali jsme postupy jak se chovat až tam budeme. Za ten rok a půl jsme potřebovali pracovat osm až devět dní v týdnu, abychom to stihli. A příprava si vybrala svou daň v našich rodinách, protože jsme cestovali po celé zemi a byli jsme doma jeden dva dny v týdnu. A když jsme se nakonec dostali na Měsíc, tak jsme byli jako děti, které konečně dostaly příležitost si užít to, na co tak dlouho čekaly. A přestože jsme měli takovou jistotu v našich rodinách, tak jsme si ani neuvědomovali jak moc se oni o nás báli. Dnes je to tak, že astronauti, kteří létají raketoplánem a jsou na vesmírné stanici musí čekat osm až deset let, než na ně dojde řada. Já jsem vstoupil do vesmírného programu když mi bylo 29, letěl jsem když mi bylo 32, 35 a 38 roků. Vím, že vám se zdá 38 hodně vysoký věk, ale stane se to i vám. Je to nevyhnutelné a když tam budete, tak si uvědomíte, jak mladý věk je 38 let. V tom věku jsem hledal další horu, na kterou bych vylezl. Bylo to dost frustrující, protože bylo těžké najít něco co by se vyrovnalo tomu co jsem dokázal. Čas je věc, nad kterou nemáme žádnou kontrolu. V době, kdy jsem byl kosmickém programu čas běžel tak rychle, že jsem si nestačil ani uvědomit, co jsem za těch 12 let všechno udělal. A teprve po 25 letech jsem napsal knihu, která se snaží odpovídat na otázky, na které jste se ani neptali.