Jednou zní déšť jako loučení,
kdo je si jeho řečí jist?
Jindy tě tichý šum promění -
Já nedovedu v kapkách číst...
Tak nechám je klouzat po listech,
Bubnovat na římsy zvěsti,
Snad jednou pochopím jejich spěch...
Zatím jen zatnu pěsti!
Toužím se vznést, tak proč mě sráží
tisíce slz, chladných jak led,
Přitom jsou lehké, bez závaží
dál Pro jejich tanec pláče svět...
A pro jejich píseň čistší vstane
po delším sychravém spánku -
i na mé tváři úsměv vzplane,
až zase obrátím stránku:)
Žádné komentáře:
Okomentovat