Je právě

sobota 1. srpna 2015

Kouřová clona a trocha letníhocestování

Už jsem tak dlouho nepsala žádný článek, že mě jen napadá - kdo by četl tohle plácání o cestování a jídle, jídle a vůni
jídla při cestování? Vím zhruba o dvou třech dobrovolnících, tak snad je přiměju k návštěvě mých zanedbávaných tygrů...
A když už jsme u tygrů, můj živý Tygr mi koupil nový notebook. Má pohodlnou klávesnici a je svižný na internetu, kéž by mě to přimělo i ke psaní!
Ale zpět k úvodu!  na dnech města Bruntálu v červnu to vonělo náramně. Bylo mírně tepleji a o trochu míň deště, než
loni... Na kolotoči jsem se projela jen jednou... Pravda, koupila jsem si hned dva lístky... Jsem nějak trochu starší,
trochu klidnější, chladnější, nevím... Možná mi chyběl spolunadšenec - táta se vozit nechtěl, je tam prý moc mládeže! To
taky dřív neříkával...
Jedno pořád nechápu - proč mamka vyvařuje, když je venku tolik dobrot? Jasně, něco to stojí, ale slavnosti nejsou tak
často! Taky přece nespráskáme všechno to grilované - sýry, bůčky, klobásy, masa všeho druhu, muffiny, vatu, bramboráky,
langoše, pečené brambory, masové směsi, halušky se zelím a uzeným - drahé a rozvařené - marcipán, víno, pivo, kofolu, ani
tvrdý alkohol... Mladší ségra obsluhovala v jednom ze stánků a měli tam studenou "chladicí" bedýnku, na níž byla nasazená
hranatá flaška Jegermeisteru a já chodila kontrolovat, jestli ji tam pořád mají, neboť se mi líbila - samozřejmě ta
bedýnka! Nic jsem si nenačepovala. Taky jsem chodila čenichat k jejich grilu jako hafan!
Nejlepší hudební zážitek pro mě byli bubeníci \Jumping drums, kteří rozdunili náměstí a přiměli nás tleskat a jásat! Oni
mě pokaždé nadchnou!
Asi o měsíc později jsme se vydali na Slovensko do Zákamenného ke vzdáleným příbuzným. Přesně den po bouračce vlaku
Pendolino s kamionem... Doprava už díky Bohu byla v pořádku, avšak bylo potřeba zavolat lékaře některému z cestujících,
takže půlhodinku spoždění jsme přecejen měli.
Tedy na Oravě by to bývaly opět nezřízené hody, kdyby se jim člověk poddal. Je fakt, že tam žijí velmi pohostinní lidé a
mám se rozhodně co učit. Avšak občas bývá problém jim vysvětlit, že ač jsem žrout, na všechno nestačím a tam, kde
přespáváme nás taky čekají s obědem i večeří!
Tentokrát jsme neabsolvovali ani grilovačku, byli jsme tam jen krátce. Užívali jsme si hlavně kafe venku u stolku. Kafe s
vánkem i větrem chutná úžasně. Obvykle vím, kam jít pro mazlení se s pejsany různých velikostí, tentokrát jsem měla tři
velmi přívětivé. jen ten nejmenší se první den bál - byl celý bílý a ostříhaný. To však není všechno, - hladila jsem si
králíka s předlouhýma ušima a bílý psík Kapi ho považoval za hračku i svačinu v jednom. Potom přišly na řadu ovečky a
beránci - to je krása na dotek! Byli krotcí a důvěřiví, nastrkovali huňaté krky i mlsné čumáky, kdykoli jsem plotem
prostrčila ruce... Jak jsem tak mezerama mezi laťkama hledala kožichy, ozval se za mnou dívčí hlásek!
"Teta, to je slama a za ňou je koza"!!!
A byla to pravda - srst se změnila, zvuk mečení taky!
Slyšet byli celý den kohouti, občas býk, prase, traktory a spousta velkých aut - kopala se tam totiž kanalizace a pořád
něco jezdilo sem tam! Proto jsme se taky neprocházeli, jen jsme šli dvakrát do obchodu a příjemné to moc nebylo... Jednou
nás vzal zpět z obchodu někdo autem... Starší a mladší paní... Prý vědí, ke komu patříme - to bylo milé!
Tak nás tam Bůh provázel, na každém kroku... Každý večer - o proti Praze - se ochladilo a v noci bylo tak úžasné ticho, že
jste se klidně lekli psa, jak nečekaně zabafal.
Nakoupili jsme si bombóny, sýry, cestou na nádraží zmrzku a hurá domů! V kupé jsme jeli kus cesty sami. Steward s nabídkou
občerstvení chodil často! Jen mi v Praze tak dva dny trvalo srovnat se s hlukovým šokem...
Na závěr článku - tedy na zahájení víkendu jsme měli tento pátek večer malou grilovačku - bylo nás 6 přátel z církve -
ideální počet, ani moc, ani málo.  Měli jsme maso, bagetky, grilovanou cuketu, papriku, sýry a dort. Obsluhoval nás
profesionální kuchař a bylo to znát. A teď pokaždé, když pojedem na náš středeční modlitební večer, vzpomenu si na tu
překrásnou vůni...
Všem vám věrným i zbloudilým přeju krásné léto a vydržte ty vedra i za mě!

4 komentáře:

  1. Jak to že nejsou žádné komentáře? Jedna vděčná čtenářka se konečně dočkala pohodového článku od skoro ztracených oveček! Ale nedivím se a přeju vám to cestování a spoustu žážitků. Píšeš náááádherně pohodově a to mám ráda. K NB blahopřeju, snad bude rodit víc článků. U vás je pořád co číst. Užívejte si dál a dejte vědět, až zase budete po dlouhém čase sumírovat svoje zážitky. Budu ve střehu. Přeji krásný zbytek léta a těším se na další takové sběranyko zajímavých zážitků. Kitty

    OdpovědětVymazat
  2. Já si tvoje články vždycky ráda přečtu. Neaktivitě rozumím, jak moc... Dřív mě rozčilovalo, že ostatní nic nepíšou, ale od doby, co mám stejný problém, mám opravdové pochopení. Piš, když bude chuť, však věrní čtenáři si počkají, a když ne, jejich smůla.
    Ovšem číst o takové spoustě pochutin není úplně jednoduché, zvlášť, když si nic z nich nemůžu dát. No, nevadí, stejně potřebuju hubnout :)
    PS: U nás na Vysočině je teď krásně chladno... Žádná vedra, tak se mi to líbí.

    OdpovědětVymazat
  3. Milá, věrná Kitty, udělala jsi mi radost! Taky ti dlužím návštěvu:)

    OdpovědětVymazat
  4. Hej, Neriah, ty to taky pěkně flákš! Koukej mi poradit něco ke čtení! A piš o táborech, těším se!

    OdpovědětVymazat