Je právě

úterý 11. srpna 2015

Letní novinky a neobvyklosti

Přála bych vám, abyste tohle horké léto měli nějaké chladné místo... V práci klimatizaci, večer zahrádku... V domku kousek studeného betonu!
já a Tygr, jak tu blázníme z přestřiceti stupňů v bytě pod střechou jsme si hledali i ceny pokojů v hotelu poblíž... V tom, kde jsme spali po svatbě a nezamhouřili téměř oči... Výsledek za tu trochu kráásného chladu nestál!
Když už jdeme do obchodu, tak brzo ráno - třeba v sobotu kolem sedmé do našich místních lahůdek! To se ještě absolvovat dá. Když jsme museli cosi vyřídit později, zapadli jsme do klimatizovaného kfc, koupili si bezedný nápoj a jak ty děti si dotáčeli limonádu, strávili jsme tam nejmíň hodinu... Nebylo kam spěchat.
Ani v neděli z našeho kostelíka na Chodově nikdo neprchal... Bylo tam moc příjemně - teplotou vzduchu i lidsky!
K těm neobvyklostem v nadpisu - jdu si tak v ponožkách po linoleu a chvíli přemýšlím, co je divně, co tak nemá být! Uhodli byste to? Přece ty suché, přilnavé ponožky... Praxe je totiž poslední týdny taková, že chodíme bosí, kropíme podlahu vodou, nejen podlahu, i sebe navzájem. Jen zdánlivě to nemá smysl, je to přece zábavné! Občas musím křičet, jak krásně je voda studená a smutně pomíjivá - každá kapka rychle vyhasne, jako jiskra... Ty rošťácké, zbližující kapky vůbec nic nevydrží, rozpustí se na kůži nebo samy v sobě. Není čas to zkoumat.
Ve vaně s ledovou vodou namočíme dost ručníků, trochu je vyždímáme a rozvěsíme po bytě. Chodím se k nim tulit a ovlažovat! Nevím, kolik přidají vzduchu na vlhkosti, ale mě zachraňujou, raduju se z nich!
Někdy spím, aniž to plánuju... Potom se cítím pasivně a znaveně. Jindy si čtu - s myšlenkou na ty, kteří si čtou v horkém písku za drahé peníze - zároveň toužím po svěžesti lesa!
Pokud něco vařím, tak jedině v noci! Ledničku máme jistě 15 let a funguje obdivuhodně! Ukrývá různé dobroty - zmrzku, salám, sýry, zeleninu.., citron do vody k pytí. Ale nic neutají!
Když bloumám bytem malátná, říkám si, jak jen to dělají matky s dětma - nevrlýma, nemocnýma, aktivníma - matky ochotné, věčně v pohybu, připravené. Když bloumám bytem čilá, modlím se za ně!
Taky se modlíme k Bohu, Pánu nebe i země - o déšť a ochlazení. Je nás asi spousta, kdo si nemůžeme zvyknout! Možná si Evropa svým plýtváním tohle sucho zaslouží, i tak prosíme o milost a slitování... jinak mě to vedro připraví o rozum! No aspoň soustředění není nic moc!
Dnes v noci má přiletět mamka se synovcem a neteří - dobře, že ne přes den! bude hezky pofukovat, rozehřátá Praha je nezasáhne tak najednou! Odjedou někam, kde se v noci ochlazuje - domů... trochu jim i nahlas zazávidím:), avšak nezlákají mě. Ocitnou se tady na moment, jako ta kapka vody na kůži, než "se vypaří, zmizí"! Ach, to se neříká - než pojedou dál!
Nová, skvělá neobvyklost - nejen na tomhle létě - je můj nový notebook. Po dvou haváriích systému, kterým jsem jistě značně pomohla jsme se docela zžily - odolává i horku, vůbec nefuní ze strany varovné teplo. Klidně, připravený vyčkává, aby mohl posloužit. Dočkal se i dotazu jedné kamarádky - kde že je ta moje láska ke psaní? To mě nabilo, nastartovalo, mile překvapilo, že někdo čeká i na prosté zmínky všedních dnů!
Můj Tygr čeká, jestli tu o něm bude psáno. Já čekám, kam mě vezme! A to on ví, zná mě!
Včera mě Tygr vzal tady poblíž do Centra spaní - to bylo radosti! Peřiny, polštáře, látky - měkkoty různých rozměrů! S panem prodavačem se fajn povídalo - má totiž moc rád to, co dělá - žádné katalogy a strohý busyness, jako už tolikrát! Koupili jsme si "k dvouletému výročí svatby" nové peřiny! Nevím, jaké budou na spaní, na dotek jsou příjemné!
Nové peřiny, nová etapa -  po 18ti letech soužití 2 roky po svatbě - pořád je to čerstvé, dojemné i vzácné, že to prostě jde, že to stálo za to!
Závěrem jeden veselý poznatek, který mi osvětlil, proč je aspoň v naší čtvrti takové horko! Šli jsme po nějakém vyřizování osvěžit se do našich oblíbených lahůdek a tam vyprávěla malinkatá holčička, jak bude mamince vařit dynosaura! Musíte uznat, že kvůli takovému dynosaurovi je třeba pořádně roztopit pod kotlem!!!
Přeju vám krásný a požehnaný zbytek léta! Doufám, že se neloučím nadlouho!

13 komentářů:

  1. Zaujalo mě, že si myslíš, že mi nechybíš. Chybíš! To tvoje obyčejné povídání ze života a teď z hork! "Z hork" je to, co jsem chtěla napsat. Protože máš metodu, jak se ochlazovat. A nezoufáš. Že je toto první komentář nevadí - určitě ti přijdou další, které budou mluvit jako já. Když máš nový NB, tak piš. Zatáhni si ho někam poblíž mokrýho ručníku a piš - jen tak. Abys mi dlouho nechyběla. Přeju ti, ať se ti modlení o vláhu zadaří - vydělali bychom na tom všichni. Ač různě - někde už prší nebo bouří. Přeji ti CHLADNÉ DNY, jak vynalezla vtipné heslo "kavárnice" Ruženka. Tvoje věrná čtenářka Kitty

    OdpovědětVymazat
  2. Určitě piš víc - Tvé psaní chybí i mně. Píšeš zajímavě. Piš právě o těchhle obyčejných, všednodenních věcech. Zajímá mne, jak je prožívá člověk věřící v Krista.
    No a jinak - manžel má v kanceláři klimatizaci - teď tam chodí dost rád a dovolenou v létě nechce, nemá vedro rád. Je za klimu v práci vděčný - říká, jen kdyby se tam neřešily ty cypoviny, bylo by tam ještě líp...:)). Zahrádku máme taky. Rozpálenou, žhnoucí a s vysychající trávou. Z jabloní opadávají jablka. Každý večer zaléváme jak šílení. :)) Betonovou podlahu máme taky - ve sklepě. Tam už je několik dnů 21°C...:)) Nejpříjemnější je asi dlažba na chodbě v domě. Užívám si na ní bosýma nohama. Náš jindy spíše chladnější dům stavěný ve třicátých letech minulého století z poctivých pálených cihel, zvenčí dobře izolovaný,...má uvnitř v posledních dnech 30°C.... Kde to jde, zapínáme ventilátor, po sprchování se neutíráme - ten báječný chvilkový pocit příjemného chladu, než to na nás uschne...! :) A je báječné spát bez pyžama a nepřikritý...to jde opravdu jen pár dnů v roce. Miluju horké léto. Ve městě je to ovšem utrpení, to vím.
    Nenadávám na počasí, prostě jen tak plynu s tím horkým vzduchem, jsem vděčná za každý závan větru, a říkám si, není nad to, saunovat se zadarmo...:) Taky meloun a zmrzlina každý den a voňavé a osvěžující ovocné mléčné koktejly a ovocné smoothie nejsou k zahození...užívám si to...Však to letní horko nebude trvat věčně, a v listopadových plískanicích budeme vzpomínat...:)

    OdpovědětVymazat
  3. Víte, co je na těch článcích zajímavý? Že já jsem prožil to, o čem se tam píše a teď to můžu prožít jakoby s odstupem. To je někdy hodně dobrý, protože člověk si uvědomí, co mu která událost dala, jak ho posunula, rozesmála, nebo vedla k zamyšlení. Neříká se nadarmo, že opakování je matka moudrosti!
    Nedávno jsem četl znovu jednu knížku o nadpřirozeném uzdravování a připadal jsem si jako blbec, protože některé věci jsem v ní na první čtení vůbec neviděl.
    Život člověka věřícího v Krista není ve své všednosti nějak jiný. I my máme občas nějaké problémy a když je horko, je i nám. Ale jeden pro mě moc podstatný rozdíl je v tom, že my i v tom horku můžeme najít smysl, v problémech cestu ke změně.
    Jo a když si ten článek čtu, tak vidím, že Ježíš je všude s námi.
    Takže koukej psát, ale nezanedbávej vaření kávy! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jaký jsi našel konkrétně smysl v tom horku? To mne zajímá...

      Vymazat
    2. Nemyslím, že by byl nějak obecný. Spíš je to takový důvod ka zamýšlení se pro mě osobně. Třeba nad tím, že co se nikdy nestalo, to se klidně může stát v budoucnu. Že máme techniku umožňující zkoumání povrchu Marsu, ale počasí ovlivnit neumíme a když, tak jen negativně.
      Nebo třeba úvaha o klimatizacích. Umíme ochladit určitý prostor, ale jen za cenu výroby mnohem většího množství tepla, než jaké ochlazujeme.
      Asi bych tu musel napsat celé kázání a tím mě Bůh ve své moudrosti naštěstí nepověřil.
      Myslím, že by nás to horko mělo varovat. Nejsme pány vesmíru a čím dřív si to uvědomíme, tím lépe.

      Vymazat
    3. Aha, už jsi mi více přiblížil směr toku svých myšlenek. Už rozumím. Já jsem si zase myslela, že to bude něco více osobnějšího, v tom smyslu - je mi horko - něco mne to naučilo, změnilo mne to v něčem malém. Ale je fakt, že muži více přemýšlí o těch globálnějších věcech. :)

      Vymazat
  4. Díky, Kitty, jsi moc milá! Trošku se ten déšť vymyká, ale pocitově je to skvělý, jak se ochladilo, líp se dýchá, spí, soustředí. Nahlas nezoufám, ale jsem hůř odolná a vůbec jsou ty horka víc o sebekontrole než o klidu:) ale musíme si poradit, zabavit se! Pomůže nenáročná knížka, trocha vody, laškování a hooodně zmrzliny!

    OdpovědětVymazat
  5. Bett, díky za návštěvu i komentář, skoro článek:) pro takové delší komenty by měl existovat pojem:) mít tak zahrádku - mimo Prahu, v noci na ní spííím!
    Řekla bych, že víra mi pomáhá nevzdávat se... nezabíjet čas dlouhodobě propadáním se do nevrlosti... pomáhá mi vyplavat, plavat znovu! Jeee, já doopravdy plavat neumím, teď mi to přišlo líto:) Taky - ne víc, spíš jinak - přemýšlím o druhých... Ne, že bych se dokáazala stoprocentně vyhnout rychlým, jednoznačným soudům, pořád se mi to stává, ale rychleji se napomenu:)
    ... Za klimatizací jsme taky semtam utekli, do obchoďáku nebo KFC. Dovedla bych zrovna dost dlouho lelkovat u pultu s fresh džusama, jenže mě vyjde živit moooc draho! Klidně se zeptej Tygra!

    OdpovědětVymazat
  6. Tygře, ty články jsou terapií i pro mě! Lecos vidím znovu jinak, s odstupem! Když mi přijde trapný, co plácám, psaní přeruším a počkám na uvolněnější naladění! Střelené nebo pohodové! Na téhle klávesnici se moc pěkně píše, děkuju za ni!
    Líbí se mi i ta možnost ohlídnout se, zavzpomínat po letech... Probírat se historkama, když mám zrovna pocit, že se nic neděje nebo mě to doma dusí! Tak si občas čtu a vrací se mi vděčnost za všechny ty drobnosti i velké věci!

    OdpovědětVymazat
  7. Bett, když píšeš...
    "Já jsem si zase myslela, že to bude něco více osobnějšího, v tom smyslu - je mi horko - něco mne to naučilo, změnilo mne to v něčem malém."
    Často mi prošlo hlavou, - je zajímavý, skoro zázračný pocit, že je možný v takovým vedru být nepřetržitě blízko, nadosah, napospas jednomu člověku a on zase mně a že to jde nejen snést, ale že se často i smějeme!
    Nesouvisí to s tím, kdo z nás co řekl neřekl, udělal neudělal, jen mi z napjetí vyvolávaného horkem a rostoucím počtem stejných dnů pomáhal vyplout nad hladinu zrovna takovýhle moment uvědomění si toho faktu...
    Bylo to - jako by mi na těžknoucí víčka někdo položil plátky něčeho osvěžujícího a mně se najednou chtělo zase koukat! Jako by Bůh rozsvítil někde v mém nitru, jen tak uprostřed nádechu či výdechu, aniž bych si o to říkala:)
    Mám ráda tyhle chvilky, momenty, Boží zašeptání, aniž by se dalo opsat přesně!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vím co myslíš.
      Ne nadarmo i mně dochází, že manžel je darem od Boha... Proto je nám spolu dobře, proto jsme inspirací jeden druhému, pomocí jeden druhému, potěšením jeden pro druhého. Díky, že jsem si to díky tomuto Tvému komentáři znovu mohla uvědomit...:)

      Vymazat
  8. Bett, ty máš taky blog?:) Jinak - taky si všechno neuvědomuju nepřetržitě a semtam potřebuju občerstvit, osvítit a tak... Ale v základu to chápu:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nemám. Blogy jen čtu. Některé. Už asi dva roky. Komentuju ale jen výjimečně. :)

      Vymazat