Amelie, nejen blogová sestra!

Amelii máme s tygrem oba moc rádi! Vkládám vzpomínku na její dvě návštěvy u nás! Věřím, že nepřijela naposledy! Není snadné sehnat asistenta pro jejího malého autistu, ale odpočinout si k nám může zaskočit, sotva jen pomyslí:)

Bylo nebylo - navzdory tomu, jak málo má času pro sebe, navzdory starostem a bolestem - přecejen přišla...

Otevřela jsem vchodové dveře, hned na to náruč, bloggerka a maminka Amelie do ní vběhla. Jestli dřív stačila promluvit ze své výšky, to nevím:)


Její hlas jsem znala z telefonu, naživo je ještě milejší!

Vyfuněly jsme spolu 4 patra, prošla si byt, dala řeč s velkým plyšovým tygrem, koukla na stromeček, veverku...

"Pojď k nám do postele, tam jsou další veverky a psi!" pozvala jsem ji neomaleně...

Hop a byla tam. Já vedle ní... Ležely jsme si tak a plácaly páté přes deváté...

Má podlouhlé vlasy... dva prstýnky, řetízek se srdíčkem. Když jsem na ni přestala sahat, popadla mě za ruku... Drž mě!!!

Pak jsem jí ukázala nové gumové škrabadlo a škrábala ji na zádech.

Nebylo to přímo to tygrovo, já jich musela koupit víc, aby nebylo jedno levnější než dobírka.

"Mell, dáš si aspoň štrůdl a kafe, když už jsi nedonesla řízek?"

"Neee, já chci postel! Tohle je dobrá návštěva"

"Tak jo, ale nebudeš na mě žalovat, že ti nic nedám?"

"nebudu... Jen mě tu lákáš k neřestem, škrábeš mě škrabadlem na koně....."

Dost, dost! Uplatila jsem ji pohádkama pro kulíšky! I s věnováním od Edith...

Dostala jsem voňavou svíčku, tygřík marcipán - to bylo radosti!

Po chvíli válení jsme přecejen šly do kuchyně...

"Udělej si kafe, nevím, kolik si ho dáváš..."

"Jááá? No tak teda jo...

... Respektujeme odlyšné názory..." pokračovala v monologu při otvírání kredence...

"Cože, Mell? To seš už z toho autismu tak mimo?"

"Jak z autismu? Tady to čtu!"

Pomoooc, já vůbec nevím, co mám doma. Vysvětlilo se, že jsou to hrnečky od Vodafone, na nichž je obrázek obráceně a nápis - respektujeme odlyšné názory... Musela jsem se smát! Co mě ještě potká?

Potkalo... Focení, samozřejmě... Fotky má tygr a Amelie, taky samozřejmě.

Když se tygr nechtěl nechat fotit, dostalo se mu ujištění:

"Neboj, nebudeš viset... na blogu..."

·        

Psala bych ráda, dál a dál, jak ze dvou slíbených hodin byly tři, než nám Amelii kdosi odvezl... Jak snadno splynula s atmosférou našeho bytu:)

Tak fajn mi s poměrně cizím člověkem dlouho nebylo, tenhle víkend byl vůbec hodně zajímavej na lidi!

Kdyby někdo z nás tří zaváhal... měl blbou náladu... z celičké návštěvy by vzešel docela jiný dojem... Třeba i na dlouho... To by byla velká škoda.

Možná prožívám zvláštní období, snad se jinak dívám na svět kolem sebe... Možná mě bere či toleruje několik nových lidí - nebo se to teprve teď učím a odvažuju přijímat?

Amelie si slibovala, že v lednu zase podnikne výlet a přijde na návštěvu... A mě to tajně těší, i když zatím opatrně!

… Byla u nás v sobotu Amelie... Zase!!! To je moc dobře!

Vítala jsem ji poměrně nezdvořile -

"kde seš - je jedna a ne poledne! Dej mi dárek:)"

Dala, i když se jí divím... Hrací pohled, hrací šperkovnici, parfém a poslední "vychytávku" - dvě stejné milované bomboniéry! To je přece perfektní - sním celou bomboniéru a pořád mám celou bomboniéru. Takže nejsem mlsoun nenasytnej, ta jedna vydržela dýl než obvykle:)

Tygr dostal oblíbený marcipán - jak si ho Amelie naučila, tak si ho i hýčká! Taková účinná vstupenka do jeho teritoria:)

Pět hodin bylo strašně málo - jedno kafe, tři věty - hned byl večer...:(

Ani jsme nestihly jít ven:)