První díl vzpomínání na dovolenou na slovenské Oravě, jen nevím, o který šlo rok! Není to tak podstatné.
Sama sebe buď předbíhám, nebo vláčím časem. Někde jsem to už psala:)
Odjeli jsme například před týdnem na dovolenou na Slovensko, na Oravu k příbuzným - spíš mé mámy než mým.
Zvykám si postupně, pomalu, neustále se tajně těším domů, když se však blíží den odjezdu, divím se, jak čas utíká a že jsme přece nebyli ještě na novém místě tak dlouho, aby bylo třeba odjet.
Ve středu nastal večer loučení, až jsme se usnesli, že neodjedeme ve čtvrtek, ale až v sobotu.
No co, nebude nakoupeno, dáme si opakovaný kurz přežití z toho, co dům dá. Už stokrát jsme to zvládli!
Objednané sýry zmražené vyzvedneme později. Můžeme si to dovolit - jsme přece na dovolené:)
Konečně si zajdeme do vzdálenějšího obchodu - ten u nosu nám zrušili, jaká škoda!
A tak jsme dnes utratili přes 20 euro za sladkosti, k tomu další 4 za tyčku výborného Nitranského salámu, dokonce nás polaskalo sluníčko, než si uvědomilo, že není třeba se loučit a schovalo se:)
Noci na Oravě začínají dřív, vládne jim hluboké ticho i tma... Žádní narušitelé poblíž, jen hafani poštěkávají zhruba od jedenácti do jedné. Nevím, co přesně je k tomu inspiruje... Nejspíš chodí mladí z hospod a návštěv. Když si nás všimnou na schodech před domem - u posledního cigárka - pozdraví. Pokaždé znova žasnu a podivím se, že si vůbec něčeho všímají...
Kromě pozdravů tu lidi děkují, přejí si dobré ráno i noc, chodí do kostela - někteří i sami od sebe, dost dbají na to, co si druzí pomyslí, přece se znají. Jak jiné od velkoměsta...
Přesto tu přibylo obchodů, hospod, mobilních operátorů a tento rok mám i vlastní mobilní internet a protože mám novou předplacenou o2fér kartu, první měsíc netu je zdarma. Za 10 euro 100 minut na volání do všech místních sítí a k tomu i českých. Při nabití 10 euro jsou sms zprávy do místní sítě měsíc zdarma. Hovory po 3 minutě taktéž. Smsky do ostatních - i zahraničních sítí za 6 centů... K takové kouzelné simkartě prostě musím mít kladný vztah...
Všichni okolo spí a já se toulám po netu, komentuju a píšu články, protože nejsem ještě zvyklá usínat. Protože vím, že i kratší spánek bude hluboký a dostačující... Spát tady ve vesničce Zákamenné je jako padat do bezpečí... Šumí jen řeka a odnáší, co jí odevzdáme...
Nechávám plavat po 14 dnech chřipku, ať už se nevrací, ať mě nechá užít si ještě jeden den dovolené... Dobře se tu odpočívá a mlsá s milými lidmi, co vám snesou první poslední, vždycky byli takoví... Díky za ty chvíle úlevy...
Vždyť jsem přecejen nevěděla, jestli někam odjedeme... Ne a ne se zbavit nachlazení, depresivní počasí na náladě nepřidávalo.
K tomu všemu táta chřadl, hubnul, přestával jevit zájem o cokoli - včetně jídla a vnoučat - jen spal a chodil do práce.
Hloubali jsme nad tím, co ho svírá a žere, jaká láska, dluhy, jiný průšvih či smutek...
Den před naším odjezdem z práce nepřijel, hospitalizovali ho se zánětem mozkových blan. Protože usínal kdekoli a kdykoli, přestal se vzpírat a dal doktorům šanci... Prý za 5 minut dvanáct. Pro auto zajela mladší sestra...
Konečně je mu líp, komunikuje, dokonce chvílemi neprší a já jsem klidnější a svolná někde zůstat o dva dny dýl...
Nechci se bát toho, co stejně nezměním - tak nechávám plavat strach, svíravý, temný - snad příliš nezvedne hladinu řeky.
Můj tygr mi nedávno řekl - odevzdej starosti Bohu a spi... Je to teď taková moje večerní mantra... Kéž to tygrovi i pánubohu brzy vrátím a udělám jim radost:)
Žádné komentáře:
Okomentovat