Usínání ve spacáku u kamarádky v bytě:)

To bylo tenkrát, když má hokejová kamarádka od školních let ještě neměla doma pohovku a tím pohodlné místo na spaní pro dva lidi.
Na blogové téma týdne - tma jako v pytli!

Podlaha vrzala a plazil se po ní chlad. Byly téměř 3 hodiny nad ránem!
Dveře zanaříkaly, staře a nemocně - zoufale sténavý zvuk provázel nějakého opozdilce, vracejícího se z mejdanu...
oknem, proběhl se místností a zase to táhnul dál!

Já se asi... Chce se mi bát, jako když jsem čítávala horory, zahloubala jsem se nahlas hloupě a tím zhmotňovala nepříjemný pocit!
V povzdálí to bručelo - auto, medvěd nebo hodně unavený hrom, napadalo mě bez přemýšlení!
Temnota ožívala a s ní táborové stezky odvahy, kroky do neznáma, lidé, které jsme moc dávno neviděly...

Jane, ta spala výš, mohla si pohazovat vyplouvajícími vzpomínkami, ostřílená a jistá si prostorem okolo...
Já se snažila vsugerovat si postel pod sebou, aspoň nízkou matraci, žíněnku, ale tůdle! Los určil, že tentokrát to bude jinak!

Rozepínala jsem dlooouhý zip a váhala, kolik oblečení budu na sobě potřebovat.
K chladivému stínu dávných dnů přibyla skoro klaustrofobie...
Zip jsem zatáhla až ke krku, nasoukala dlouhé vlasy do kapuce, aby na ně Jane nešlapala. Hlava se se šustěním pokládala na nízký polštář...
Co na mě spadne? Kdo mě najde? Neeeeeee!

Byla jsem jako úzký balík, který neví, co si počne!
Uvnitř spacáku jsou jakš takš nějaké hranice, přestože každý jeho kousek je jinak studený. Tma je tam vlídná a přátelská.
Jenže okolo číhají rohy, slova, podivné nápady a představy...

Motám se v pytli a motám se s ním. Povrch pode mnou klouže, začne se svažovat a já se kutálím, kutálím!
Kde jen jsem to přistála - u stromu? Ve vodě? Možná jsem najednou vzlétla a stihla se zachránit!

Šepot utichal, cvakání zastřel spánek. Luna se smála tmě, cizí a neznámé, tmě, která se bála dokončit příběh!