Hotel a hostina

O jídle a hotelu píšu článek zvlášť, kdyby to někoho nezajímalo. Mohla bych ho klidně nazvat – hody otesánků a možná to i udělám!

Vkládám i odkaz na fotečky ze svatby!

Všechno začalo vpádem tygrovy rodiny k nám domů. Moje přesvědčení, že prostě vynechají ty 4 patra vzalo za své pod náporem dobrot a hlasů. Nakonec jsem vážně ráda, že tu byli – vím, kolik lidí se sem vejde a že se to dá přežít! Nejvíce nás jednu chvíli bylo jedenáct:)

Dostali jsme dvě šišky sekané, rozličné koláčky, sušenky, salámy, pár rybích konzerv, spoustu kávy a sušenou mátu, kterou miluju! Jídlo leželo na kamnech, v lednici, na lince, nějaké jelo i na hostinu. K tomu naši přivezli sto malých plněných věnečků. Děs se mísil se vzrušením – buď to tu bouchne nebo vydrží! Krabičky, pytlíky, chutě, vítání, pobíhání, volání. Na to se nedá zapomenout! Nervy jsme prostě mít nestíhali. Jestli to vypadalo jinak, neberte to vážně!

Vyrazili jsme si v poledne na oběd, neboť obřad měl začít ve tři a hostina po něm, což se zdálo být daleko. Svíčková i guláš voněly krásně, zvolila jsem radši medailonky s bramborem s milným předpokladem, že se tak nenacpu!

Má nějaký smysl popisovat jídlo na svatbě? Přecejen je třeba pochválit lidské úsilí a odhodlání. K mání byl vítečný bramborový salát s řízečky, ovoce, zelenina, minichlebíčky, jednohubky, salámovosýrová mísa, sladkostí nepočítaně, k tomu všemu nečekaně třípatrový dort. Prostě krásný, baňatý a těžký! Zdobený šlehačkou a různě nařezaným ovocem – jahody, maliny, ostružiny – dobré oříškové těsto, pohádka. Nevěděla jsem, že si dám kousek i v neděli a ještě kus doma:) Kafe, vodu, džus, kafe, kafe – nedejte si, když se pořád někdo tak vstřícně ptal – navíc stejně lidi věděli, jakej jsem nena…. Nenasyta! V kostelíku jsme se veselili a fotili do šesti a potom jsme šli s nejbližšími posedět do restaurace. Jak mě ještě mohl zajímat jídelní lístek? Nerozumím. Ten den mi byl přidělen zvláštní apetit! Výběr byl pestrý, pivečko dobré – přiznávám, k pečeným žebírkům jsem jedla i chleba, proto mi jich trochu zbylo domů:)

 Cítila jsem se jako těžké mlsné zvířátko. Vstup do manželství jako hrom! Coby přípravu na svatební noc to moc nedoporučuju. No nic, na laškování stejně nebyl čas:)

Bylo třeba prozkoumat ubytování. Samozřejmě jsme si doběhli domů pro našich pět plyšových veverek, aby se taky odreagovaly jinde.  Hotel byl trošku moderní pro nás panelákové živočichy, díky tomu se užilo hodně srandy nejen u snídaně. Naštěstí jsme na patře nespali sami, mohli jsme se s našima mistifikovat i inspirovat navzájem.Zkoumali jsme milibar – spíše topící pidiledničku plnou pidilaskomin – pití, brambůrky, čokoládička. Dojem zvyšovaly ceny, 70, 80 korun za každou minivěc. Přesto jsem se zmocnila medvídků, které jsem následně dostala od recepční jako svatební dar. To mi připomíná jeden dar předsvatební – majitel našeho bytu nám věnoval záchodové prkýnko za stovku. Bez legrace. Funguje už asi měsíc!

Zpět k hotelu – posbírali jsme tam hygienické potřeby, opět v roztomilém miniprovedení, až jsme dospěli ke kapslím s kávou. Na každém pokoji byl presovač, kéž mají i ostatní hosté takovou radost, jako my. Žádné jídlo na pokojích naštěstí nebylo. Na zdi u postele bylo několik vypínačů a zajímavé kolo, které šlo vmáčknout do zdi z jedné strany a vyklopit si různě směrovatelné světýlko. Hlavní atrakcí v zábavním parku jménem Barcello byla klimatizace. Netuším, jak přesně měla fungovat. Nezdálo se, že se řídí nastavením stupňů. Bylo perfektní ležet ve velikánské posteli, snít o tom, že vytrávím a začnu natahovat ruce, pátrat po tygrovi… Nemožné. V tak široké posteli by mi klidně mohl dokola unikat:) A na hlavu zhora proudilo chladno. Když se začalo měnit v zimu, tygr klimatizaci vypnul. Po pár minutách bylo opět teplo a k tomu nám ten chladivý závan začal chybět. Občas jsme mezitím klepali našim na pokoj, nebo oni na náš. Do toho svištěl nahoru dolů výtah s kuřáky různých národností.  Nesmím opomenout focení . mamka například kolem šesté fotila východ slunce.

„To byl takový krásný, veliký červený balón!“

V pokojích byly příjemné, měkké ručníky i polštáře, brala bych takové doma – každý měl dokonce dva! Nevím, kam se poděla noc, když však na hodiny zapomenu, čas to byl pestrý. Zdřímla jsem si sotva na pár minut, byla prostě škoda spát.

Ozvalo se klepání. Když ho vyignoruju, toho za dveřma napadne, že ještě chci spát. Chyba, rozezvonil se mobil. Tatínek mi musel říct, že se s tygrem domluvil na snídani v osm. Tygr nakonec snídat nešel, já si tu exkurzi nenechala ujít. Už proto, že se zase svezu výtahem, 14 pater chvilku trvá. Výtah voněl pokaždé jinak. Voněl vždycky.

Když vynechám vajíčka, které by do mě po ránu nedostali, výběr byl široký a neokusitelný. Musela bych vážně začít v 7 a končit v 10. Několik druhů párečků, ovocný salát, zelenina, různé pečivo, sladké, slané, paštiky, marmeládky, jak to bývá. Ale ta pečená slanina, ta neměla chybu. Tu sem musím pro vzpomínky napsat. O všech laskominách nevím, nemrzí mě to. Věřím, že jsme tam nespali naposledy! Ještě jedna podstatná informace nakonec – luna rostla, měla ten večer 77 procent svého oběmu!