Jako ve vlnách - poprvé u Lucky v Jihlavě

Z návštěv u kamarádky Lucky sem vložím více článků, protože si je chci připomínat! Býval to trochu únik, trochu toho objevování a pokaždé spousta dobrot a veselí s její rodinou!

Dokonce jsme si zajásaly na kolotočích, zajezdily autem, probrali jsme spoustu věcí, až to jednou skončilo výletem!

Ten článek však musím teprve najít! Jo stěhování blogu není jen tak.


Páteček, jako malovaný – mám jet na návštěvu ke kámošce Lucce a zbaleno mám tak napůl… Založím na blogu novou rubriku, navařím obídek, naházím do batohu zbytek věcí, dám si s tygrem kafe a pojedu na nádraží…

Skoro mi to tak vyšlo, jen jsem ještě vařila pudinek a u toho zkoumala, co nám přišlo v balíku – kafíčka se sušenkama – neztlumila jsem dost sporák a dobrota šla bohužel do háje i s hrncem.Děsně smrděl a byl drsnej a ošklivej. Uvařila jsem novej puding, šla jsem se strašně rychle koupat a když přijel taxík před dům, pěkně mi kapala z vlasů voda. Jo a stihla jsem i zlomit hřeben…

Začalo mi docházet, že odjíždím... Moje pocity se blížily panice, jako bych nebyla zvyklá semtam někam jet. Chtělo se mi vrátit se, jenže to se nedělá, nejsem mimino! Malý a umíněný!

Věřila jsem, že mám ráda cestování, změny, že se projedu po letech autobusem. Ve snu tomu věřím pořád. Myslela jsem, že se znám. Neznám. Ne, ne, ne. Lidi, já bejt najednou sama, půjdu s kýmkoli kamkoli, asi by mi hráblo a už by to nepřešlo. Nechci jezdit k cizím lidem, nebudu to dělat a nebudu a už se těším domů, už se těším, jak vystoupím a přecejen se mi uleví.

Hmmm, ulevilo - vystoupím a u busu nikdo... Otáčím se zpátky s dotazem, jestli jsem fakticky ve správným městě, řidič mi to možná potvrdil, možná odpovídal na jinej dotaz.

Najednou přibíhá mladá holka, představuje se a odvádí mě pryč… Byla to mamina, ale působila prostě mladě. Lucka – ta potvora – čekala v autě. Chápu, měla jsem spoždění - cesta nakonec ubíhala rychle. Pustila jsem si v mobilu navigaci, sledovala jsem rychlost, nadmořskou výšku a podobné důležité nesmysly!

Když jsem se pozdravila s Luckou a soukala se do auta, došlo mi, jak strašně baňatej mám batoh. Co v něm pro pána je?

Obě mi tvrdily, že bydlí ve 4. patře. To maj ale o dost nižší 4 patra než my, menší schody nebo míň, dalo se to v pohodě vyjít.

Nene, v batohu nemám cihly. Jen dárečky, pamlsky a to co se nasbíralo z minulých cest. Děkuju, kafe si dám, je mnohem lepší než čaj!!!

A cigárko si dáš s náma?

Dotaz mě trošku překvapil. Mamina pravila, že to jejich David nemá rád, ale zavře dveře a hned vyvětrá.

Doma mě kouřit prostě nenapadne, ale semtam mi to chutná! Pochopte, tam, kde všecko má svoje dané místo i čas takové lumpárny zlákají.

Pak kafíčko, čína a štrúdl, vypadalo to rozhodně na přijatelný víkend. Mamina všechno popisovala sama od sebe, co dala do jídla, kde je koupelna, že nemáme bdít do rána, není to zdravé…J

Tak dobře, je to jen občas, ale buďte, holky, potichu!

Seznamovací večírek byl krátký a milý – u sklenky vína pár otázek… Mamina žije ve dne, na rozdíl od nás…

Byt jsem si prohlídla – měla jsem dojem, že všude je obývák, protože byl průchozí z kuchyně i chodby a televize tak hrála nějak všude. Ale co jsem potřebovala jsem vždycky našla…

V pokoji mě čekal nafukovací pelíšek, těšila jsem se na něj, nikdy jsem na takovým ještě nespala. Za hlavou jsem měla na zemi ještě dost místa na notebook, nabíječky a jiné blbiny, které jsem chtěla mít po ruce… Musím vyzdvihnout, že doma nepanovaly zmatky a měly jsme tolik soukromí, kolik jsme potřebovaly…

Napoprvé se závratné plány nedělají, protože noc je lepší a dva dny jsou málo…  Pojídaly jsme hrozny, sýr, salám, Lucku evidentně potěšila toaletní voda i gumoví medvídci. Pořád jsme si povídaly, četly různý blogy a povídky a čas utíkal… Byl krásnej klid, jak už v noci bývá.

Některé detaily z návštěvy má Lucka tady, není třeba onich psát dvakrát.

A o čem se nezmínila? Že mi všecičko chutnalo, až se tím bavily, že je mamina strašně fajn průvodce a s luckou mají „podrobný“, důvěrný vztah. Mě by ta starostlivost kdysi dost štvala a buď nutila vzdorovat, nebo bych se bála udělat cokoli sama, jestli to bude dobře - dneska to ale vidím jinak. Lucka myslím nepodlehne a něco si prosadí, přesto neztratí  v mámě oporu ani zájem s ní lecos probrat a poradit se. I když ukáže, co zvládne, bude se o ni mamina bát. Ony se všechny tak hezky bojí…

Lucka má suprovou babičku, která dělá extra kynuté knedlíky s jahodama uvnitř i kolem a je taková odvázaná a ukecaná. K porci pikantních detailů o kamarádkách a vůbec o životě jsem dostala ještě čokoládu.

Fresh džusy mají v Praze stokrát lepší, ale za to Lucka nemůže…

Prohlásila, že ji kazím a není to pravda. Nejvíc se člověk „zkazí“ v mládí, takže to už někdo zvládl za mě! Navíc ji ten fresh tak pročistil, že se mnou nechtěla pít a to víno bylo tak jemný!

Naváděla mě k jednomu telefonátu – 14 dnů  se jí o tom zdálo a když jsem číslo vytočila, šeptala, že mě zabije!!!

Sluchátko zvedla Ivetka Kollrtová, naše společná známá - a já honem nevěděla, jak jasně vysvětlit, kdo jako jsem. Ale ona je chápavá, měla radost a z plánovaných pěti minut jich bylo 40. Když to je takový potěšení s ní mluvit – o prostých věcech i o psaní, jaru, dětech a zapalování cigaret. A Lucka byla tak mimo, jako já tenkrát v kavárně a nemohla věřit, jak krásně skutečná, normální i léčivá Ivetka je. Dala nám úkol, složit do rána básničku, nějakej vzájemnej rozhovor, nebo tak něco. Vyhrála po svém, jako vždycky!!!

My:

Realita je krutá
a moje hlavička dutá...
bohužel splnit nemohu,
veselou domácí úlohu.
v sobotu v hospodě chlastávaj kluci,
my máme veršovat, zachraň mě, Luci!
Jenomže Lucka se akorát směje,
jak já jí rozumím, ďalej to nieje!
Napadá mě rada chytrá,
zkusíme to jinak, zítra!

Ivet:

Tak to je ono, tohle se mi líbí,
psaní je o chuti, nehledám chyby
Slunce mne objalo, pletu si copy,
čekám na chvilku, kdy múza se vzchopí
Popřeji hezký den, svetr si beru
ze dveří za sluncem tiše se deru
vyjedu na cestu s životem na vlásku,
obejmu celý svět, pro vás dvě, pro lásku!

Pro nás dvě, pro lásku, s životem na vlásku, tolik křehkosti a síly na pár řádcích…

Těšíme se moc na další její knížku i hlas!

Hovory s ní jsou jako adrenalin, dojetí a radost v jednom…

A čím začít další stránku? Myslela jsem, že mi stačí chat a už nestačí, když přibývají společné zážitky. U nás mě Lucka pronásledovala, doma mi utíkala, to mám za to brblání!!! Nakukovala jsem do těch „dospěláckých“ her, co se komu smí a nesmí říct a ptala jsem se, proč asi? Nemám v úmyslu to odsuzovat nebo rozebírat, jak bych to udělala kdysi.  Pro zachování rodinné pohody, jako únik z věčného, nekonečného vysvětlování – malinkaté, milosrdné lži, které snad neublíží, přece! Pokud to lidi neodcizí, jen semtam zmírní propast mezi generacemi, je to snesitelné. V naší rodině to taky znám.

Ptala jsem se, jestli umí mamina křičet – neumím si to představit. Prej umí, to je dobřea někdy třeba!

Než jsem odjížděla, podala mi mamina parfém, ať ho tam nezapomenu…

To je Lucky, povídám!

Podala mi medvídky, ať je u nich nezapomenu!

Ty jsou taky Lucky, ne moje!

Podala mi tak ještě asi dvě věci – které jsem dala Lucce já, pak pronesla

Jeeeeežiš marjaaaaaa, proč to děláš?

A odešla. To bylo veselý!

Dostala jsem pití, laskominy a svíčku, parádní, velikou!

Lucko, mami: ještě jsem neviděla zoo, lesopark, vodní ráj – vím, že ten je už skoro všude, ale bylo mi u vás moc fajn a dva dny jsou takmálo! Nepohladila jsem žádnýho psa a v busu jsem seděla na nesprávným místě, takže je co napravovat. vě téměř probdělé nocy mě příjemně unavily, až odrovnaly, i bez alkoholu a tancování. Trošku stárnu!

Těším se, až příště přijedu, jestli mě teda pozvete. A zase mi bude tak mile smutno!!!