Je právě

sobota 3. května 2014

Juliana Koepcke - Zázraky se dějí

Mou romantikou jsou cestopisy, ať už je píše vědec, umělec, turista či milovník zvířat. Potřebuju-li oddech, čtu si o počasí, pouštích, horách, ledových krách, mláďatech, uskromňování, pohostinství, poznávání, focení, malování, filmování, zdolávání a spoléhání se ať už na Boha, sebe či přátele. Také o krizových situacích, čekání, trpělivosti, klidu - o tom všem cizím čtu si s tím, že je to na čas mé, vysněné, půjčené, bezpečné a zároveň přiblížené nebezpečí.
Jsem trochu dobrodruh, trochu masochista a blázen, vděčný za to, že jsem nemusela platit za knihy, které jsem už zhltala!


Jen pár mně milých tipů:
Horolezecká knížka

Mrazivá krása mezi tučňáky a tuleni

a favorit i lék pro mou duši


Je libo další skutečnou událost? máte ji mít, i když ji teprve dočítám!

Juliana Koepcke
Anotace: Když se sedmnáctiletá Juliana Koepckeová zřítila s letadlem do peruánské džungle a jako jediná z cestujících přežila, rozpomněla se na dětství strávené s rodiči v pralese. Tehdy se naučila ctít jeho zákony; znala zvuky džungle, věděla, která zvířata ji mohou zabít a která jí naopak ukážou cestu k civilizaci. Zraněná dívka se jedenáct dní prodírala hustým pralesem, bez kompasu a mapy, jen s hrstí bonbonů v kapse...
Až teď, po čtyřiceti letech, se rozhodla vyprávět svůj příběh.

"Když konečně alespoň trochu jistěji stojím na nohou, rozhlížím se kolem. Kromě mé trojice sedadel tu nic není. Volám. Žádná odpověď. Pohlédnu vzhůru. Tam nahoře, za hustými vrcholky stromů, svítí sluníčko. Neprostupná zelená střecha pralesa je naprosto neporušená. Kdyby se tu před několika hodinami zřítilo letadlo, muselo by přece v těch stromech zanechat průsek! Ale široko daleko nic podobného vidět není."

... Mladá Juliana si říkala, že jistě všechny už našli, jen ona osamocená bloudí... Netušila, že je jediná, netušila kde přesně je, kolik už uběhlo dní, zda-li v džungli někdy někoho potká. Otupená šokem téměř nevnímá bolest, strach, velký hlad. Jako dítě zoologů vnímá hlasy pralesa a nechá se vést - aspoň podél vody. Pije ji špinavou, plave, vyhýbá se zvěři, která jí může ublížit. Přesto si nese mnoho šrámů, na duši i na těle!
Když promluvila na své zachránce, div ji nepovažovali za vodního ducha:)

Kniha není sentimentální, přehnaně dramatická, vyprávění působí hodně reálně. Jednání a překrucování novinářů, filmařů vás nejspíš nepřekvapí. Občas jsem kroutila hlavou nad tématy mnoha dopisů, které Juliana dostala.
Setkáte se s rozmanitými druhy zvířat jako hadi, krokodýli, hmyz a ptáky rozhodně překoná jaguár - nebo někdo takový:)
Vážně nevím, jak silný je můj pud sebezáchovy, celkem snadno jsem odkládala katastrofické momenty a těšila se cestopisnými poznatky. A nad tím vším se jako štít vznášel titul knihy - Zázraky se dějí!


Na internetu můžete najít stejnojmenný film, v příběhu se však dočtete, že je zkreslený. A hlavně - končí tím, že se Juliana setká s lidmi a těší se domů, film už nic nevypoví o spoustě dalších let, o "novém" vztahu s otcem, o ztrátách i volbách, jež ji následně čekají a s nimiž se musí vyrovnat!

Na tento titul jsem narazila v jednom z newsletterů z naší slepecké knihovny, snad Bůh mě přiměl jej číst, dělám to totiž vážně málokdy!
Přeju i vám nějakou příjemnou, poučnou, inspirativní knihu, ve které se stratíte či najdete! Klidně ji připište do komentáře!

Žádné komentáře:

Okomentovat