Klatovy aneb k čemu jsou ti fotky? - 1. část našeho desetidenního letního nebytí doma!

Hlásím se po delší době – já vím, docela zanedbávám svůj bloček - totiž, léto je léto a léto je čas na sbírání zážitků:)

Tady je teda první část našeho desetidenního nebytí doma:)
Vydali jsme se s tygrem do Klatov - přesněji do Tajanova, kde bydlí jeden pár - ji znám ze školy já a jeho zase tygr,. A stejná náhoda, jaká nás dala kdysi dohromady občas zase zafunguje a strávíme spolu víkend.

Tisíc plánů, tisíc výmluv, odsouvání nebo jiných akcí a nejen to nám zabrání sejít se častěji, než jednou za pár let!

Tentokrát už odklady zněly hloupě, u mě konkrétně zvítězila vidina bazénu, již posilovala předpověď počasí.

V pátek mě migréna unavovala, vstekala, jak ona to umí... Chtěla jsem neděli, chtěla jsem samotu... Klid... Až léky mě zkrotily, pokořily a nechaly jet vlakem... Snášela jsem horko, hluk z otevřených oken, hlasy spolucestujících - zvuky narážely někde blízko a zase mizely... Až v Plzni mě to začalo bavit - byli jsme sami v kupéčku, podala jsem si hřeben a ve stoje si česala vlhké vlasy... Podlaha se houpala, chtělo se mi tancovat:)

První den v Tajanově probíhá tak, že kluci jdou popíjet a my holky na večerní procházku!

Venku byl úžasný klid, jen semtam se ozvalo nějaké to zvíře. Poseděly jsme si s kámoškou v altánku a rozmlouvaly s kočkou a koťaty - např.:

"Jeee, poceeem, nooo,

nepudu přece mezi bodláky, do těch kopřiv už vůbec nepudu, tak pocem, nooo.

Ty neřáde, tak si nechoď!"

To kotěcí teňounké mňoukání jsem už dávno nezaslechla.

Po neúspěšném lovu jsem Nasbírala plné kapsy kamínků a šly jsme na mou oblíbenou lávku přes řeku házet je do vody! To je prostě pro mě fakt léčivá zábava, dětinská a bezstarostná! Nahrála jsem si, co voda povídá - třeba to časem rozluštím!

Debatovaly jsme o menstruačním kalíšku, žertovaly o oddělených ložnicích, které nemáme, ale přecejen chápem důvody, proč mít ůnikový pokojík! Nebojte, o milencích nepadlo ani slovo a i kdyby, přece bych o tom nepsala!


Při jedné zastávce, když si kámoška zapalovala se mi něco otřelo o nohu... Nelekla jsem se, ani mě nenapadlo divit se, cosi hebkého vyžaduje kontakt, tak si to prohlídnu... Nevelká čičina, dokonce s obojkem, ta někomu patří! Uměla se oklepat jako pes a po mém zjištění, že taky "docela hravě" kouše, měl najednou jméno i majitele - tenhle Otík je hlodáním pověstný. Buď se lísal nebo válel v trávě a užíval si naší pozornosti!

Otík nebyl jediný živý tvor, kterého jsem měla tu čest se dotknout. Na ty další však vzpomenu jen s odporem!

"Nastav dlaň, něco ti ukážu!"

"Fuuuj, to lepí!"

"Aaale ty seš, to je krásnej šneček! Vidíš, má ulitu. Počkej, on ožije!"

Neožil a než jsem ho stačila zahodit co nejdál, položila ho kámoška do trávy...

Dál jsem odmítala nastavovat dlaň jen tak, slymáky a žížaly fakt nemusím...

Jinak jsem si naši tradiční procházku po letech užívala, příjemná, lenivá, šnečí dámská jízda byla započata!


Doma jsme popíjely sangrii, cpaly se zeleninou, krájely zelí a pekla se kachna!

Kluci přišli po půlnoci a protože se s něma pořád dalo mluvit, spát jsme šli snad ve 4 nad ránem! Jaké štěstí, že žádný z nás čtyř není zatvrzelé ranní ptáče!

V sobotu teda fakt byla kachna k obědu, ale kůži snědli psi, prostě jsem protestovala pozdě!


Pak ale došlo konečně na vytoužený bazén a já, neotužilej srab jsem přivykala vodě, která měla 23 stupňů! Pořád stejně neumím plavat, ale co, dosáhla jsem na dno a to mi stačilo vědět...

 Po další dámské - spíš holčičí vodní jízdě - kluci jsou lenoši - jsme se vydali na ryby! Pranic nevadilo, že jsme žádnou nechytili - tygr se učil nahazovat a sklidil pochvalu. Já si máčela chodidla v řece po kotníky, byla pěkně ledová voda...

 Kámošce jsem vnutila svůj mobil - pobíhala mezi náma a fotila... Když ji cvakání omrzelo, rozladila jsem ji nápadem obrázkypojmenovat... Na to navázal její manžel otázkou,k čemu mi ty fotky jsou...? Trochu pozdě, neee?

"No jooo, k čemu jsou ti vlastně fotky? Vždyť na ně stejně nevidíš!"

Tu otázku nechápu..., přestože je logická a tazatel má pravdu...

Fotky jsou moje nehmatatelné talismany, malý rozmar, ukrývající napůl vzpomínky a napůl tajemství... Schovávám si však jen obrázky, u jejichž zrodu jsem byla nebo mi je někdo pečlivě popsal.

 Trpím, když mi někdo pošle na mobil nebo mailem soubor s názvem obraz či foto plus hora čísel, hned se dožaduju vysvětlení!

A tak jsem získala fotečky jako např.:

Tygr velký rybář, řeka, západ slunce, slunce před usnutím, slunce popošlo, slunce ve vodě a punerank u loďky!

Ještě letělo nízko letadlo, ale to jsme k mé lítosti nestihli ukořistit. Lítaly jich tam desítky, ale prý moc vysoko...

Obrázky na blog neumím vkládat – bohužel…

Večer jsme grilovali 2 druhy masa - první letošní grilovačka pro mě a tygra... Dál jsme zase u piva plkali do noci!
Neděle nemožně utekla. Po výborném rizetu, jak místní říkají - bazén, bazén, bazeeen!

Tygr skočil za mnou - teda napřed tvrdil, že to není problém, že voda je na ruce teplá a stříkal ji na mě.

Po poznámkách typu - huuu, aaa, myslel jsem, že je teda teplejší - byl taky za chvíli v bazénu. Vozil mě, houpal, kámoška fotila a komentovala -

prý to vypadá... Jako když... To vypadá....

Tak si z popisu vezměte, co chcete. Hlavně, že byla sranda...

Stihli jsme ještě kafe na terase a tradá na nádraží. Horký Víkend byl u konce... Aspoň jsme si to mysleli!