Občas je mi jasné, který článek ze starého blogu smažu a který zachovám! Tenhle - to jsem prostě já!
Vyhodila jsem batoh... Chudák...
A s ním kus minulosti?
To ne, minulost zůstala. Dávné cesty a zážitky nepřestaly platit:)
Když byl úplně nový, patřil Tygrovi, žil si, jako v bavlnce. Tenkrát mu na cestování stačil - nevozívali jsme zřejmě tolik plyšáků a léků. Na zemi stával minimálně, spíš v zavazadlových prostorech nebo pokojích. Opatroval prádlo, kosmetiku, občas kafe... Neměl příliš mnoho práce...
A najednou - ne že by nám začal být malý, to mně odešel jiný batoh, koupili jsme s tygrem jeho současný velký a ten jeho cestovní byl můj.
Na to se asi netěšil... Často ležel na zemi, pod stoly, u zdí, nosil papíry, pití, krabice a krabičky, všecko, co se mi nechtělo tahat v igelitkách... Semtam se nechal i pohlídat, vozil se v autech a tam mi má příkoří odpouštěl:)
Pravda, byl pořádně užitečný a pár let i odolný, až do nedávna... Nevím, kdy se začal trhat, odmlouvat sekajícími se zipy, v jakou dovolenou doufal... Mohl tušit, že neumím šít, že je prostě opotřebovaný... Nedovedu ho zachránit...
Osvobodila jsem z něj pár papírů a obálek, sáčky s cukrem, tampony, prášky na žáhu a bolesti hlavy, tužky, drobné, papírové kapesníčky, hřeben - není pravda, že já nerada kabelky, jen mají jinou formu... - batoh jsem smotala do válce a šup do koše. Potom až jsem začala přemýšlet, kde všude byl se mnou! Je mi ho líto, ale takový je osud!
Už mám nový, koupila jsem ho s taťkou jen za 240 korun:) Je užší, vyšší, čistý, voňavý, plný příslibů a kapes!
Zítra ho vezmu na první výlet - do Litvínova k mé internetové mamince! Svěřím mu fantu, kafe, doklady a dárky. Nejspíš taky rukavice... Zapnu si jeho pás okolo břicha a tradaaaaa!
Ps: Stejně mi potrvá, než se s tím starým rozloučím. Občas ho budu hledat. Možná v něm je kartička k psychiatričce i mé deprese! A kdo ví, co si ještě nechal:)
Žádné komentáře:
Okomentovat