Máma to vždycky říkala

   Kolikrát si vybavíte větu - máma to vždycky říkala? Budu vypadat jako maniak - já ji často slyším.
   Nechroupej bombóny, uklízej si věci, dávej pozor, sundej si mikinu, když vaříš  - (tady, tady je spálená, tak ty mě nemůžeš poslouchat? Však si vzpomeneš, počkej!)
"Dej si vlasy do culíku, přisedneš si je" - to se děje často...
"Vem si s sebou na cestu k řízkům chleba, bude se ti hodit"!
Zase má pravdu, řízků sní většinu tygr a já mám sice salám, sýr atd., ale smutně vzpomínám na chleba od maminky...
- jako by mi dávala nevědomky povolení dělat všechmo obráceně.
   Jednou už toho asi bylo moc, tak jsem dostala veselou, památnou facku.
„Ještě cekni a uvidíš“! Tak pravím - cek! No - a ruka buuum. A ať to zkusím ještě jednou. Se zavřenýma očima a v domění, že je čistý vzduch jsem se nadechla.... A z blízké postýlky se ozvala maličká sestra zachránce:
„Neříkej nic, je tady maminka“!
   A nebo jak jednoduše zdomácní malá větička ..... Věčně se doma někdo rozčiloval, že nejsou v koupelně ručníky, utěrky na svém místě - a máma na to jen - prala jsem!!!
Přesně jsem věděla, že u mě to tak později rozhodně nebude. Štve mě v koupelně ta prázdnota, ozvěna, kapání z rukou a ne a ne a nebude to u nás tak. Nerada se utírám do trička.
A teď? Popadnu horu věcí, šup je do pračky. Tak a je to. Zaleju si kafíčko. Najednou co se neozve - zas tu není ručník - to ho sem prostě neeemůůůžeeeš dááááát?
No jo, chlapče, můžu. Ale už máma to říkávala - prostě prala jsem!
Přidejte další hlášky, které vás tajně pronásledují a ještě k tomu oprávněně!