Doufám, že jste se nabažili chytrých článků jinde a teď se jdete pobavit, protože šaškáren z rodinného života není nikdy dost!
„ Nemůžeš hladit cizí psy na ulici, chceš, aby tě kousl, nebo co? Nepoučíš se a nepoučíš“! – pronáší vždycky srdceryvně moje maminka… Ona je přesně ta pravá:
„No poceeem, pejsánku, ty seš krásnej, nooo, vidíš, jak se necháš hladit“. „Jo? Můžu?
A tchyně, to je taky máma, viďte!
Ozve se příšerné zařinčení a na to staré známé… -
co mi to padá, to ale jenom dneskaaa...
Nebo – „To víš, já nekoukám na televizi - nekupuju tolik sladkostí - to jen teď, že jste tu vy“!
„Chci vám dát takový to….. – to….. mexický….. – nooo… – herkules, už to maaaaaaam“!
„Neee, to jídlo nemůže bejt slaný. No nemůže, dávám pozor, už dávno tolik nesolím, jen maličko. Až na konci jsem tam dala masox pro dochucení“!
Řekněte mi někdo – to to chytaj ty matky vzduchem? Budu taky taková? Já ne, nejsem přece matka. Snad to s věkem nesouvisí. Vzdávám se toho!
Táta, to je zase jiná kapitola - nemá svoje hlášky, ale speciální slova.
To znamená, že nenosíme elasťáky, ale plastiky či plastizoly,
Tlačítko ctrl na klávesnici je pro něj kártl,
na záchodě má s sebou teristor a co na tom, že to hrozně zdržuje, on ten tetris hraje tak rád!
Je mu poměrně zatěžko chodit do sklepa – nebo je to hra – já vám nevím. Odsouvá to však tak třikrát, často až do dalšího dne, než zajde pro brambory, kompot nebo co je třeba. Vznikaj kolem toho dost veselý hádky! A máma ne a ne naučit se říkat mu o to předem…
Nemůžu nevzpomenout na jeden výlet z dětství do Havířova.
Rada zněla: přejedeš rondl – ten určitě najdeš a za ním se dáš… - dejme tomu doprava- ta ulice už není daleko!
Vydali jsme se tedy na cestu – jenže nastal zádrhel, měli jsme přece něco hledat – jaký to slovo bylo?
Taťka přibrzdil a oslovil nic netušícího kolemjdoucího:
„Dobrý den, můžu se zeptat, kde tady najdu targl“?
„prosím? Co že hledáte“?
„No targl, někde by tu měl být – za ním se mám dát tam a tam…“!
„Jooo, ahaaa…, vy myslíte rondl, kruhový objezd, to pojedete ještě kousek tudy…“
nejspíš si ukazovali na mapě a nás spolujezdce popadl záchvat smíchu z nového slova.
„No tak jste pitomí? Nikdo mi neporadí a pak se akorát smějete, jak pak vypadám“?
Vidíte, targl pořád vylepšují a lidi jsou z něj celí pryč, jako my tenkrát Ani ten hloupej word tohle pěkný slovíčko nechce znát a otravuje s kontrolou pravopisu…!
Další příhoda s hláškama nesouvisí, prostě tu zrovna přistála…
Uletěl nám papoušek, bylo třeba ho chytit a zavřít zpátky do klece… Máma přitáhla stolek k topení a povídá:
„On má sice jednu nohupřilepenou, ale třeba to tatíčka unese“!
Šla ho zavolat a já měla problém:
Mám zradit mamku a tátu varovat nebo počkat, jak to dopadne? Měla jsem o něj trošku strach, ale na případnej pád to nebyla zas taková výška…
Milej táta nakročil na stolek, zvedl druhou nohu mírně nad zem a řřřach! Stolek se složil a spousta zrní s ním – letělo i do kuchyně a v pokoji zaplnilo každej kout…
Já seděla s mámou spiklenecky na posteli a ani jsme nedýchaly… Styděla jsem se a při tom byla šťastná, že je táta celej!
„Jeee, mamko, já ten stůl rooozbiiil, jsem holt těžkej! Promiň, já ti ho spravím…“ – zaznělo provinile.
„To nevadí, hlavně, že se nic nestalo, však je to jen věc. Koukej na to zrní všude, to si posbíráš“, řekla docela mile…
Táta vzal stolek i nohu a odešel…
Úlevou jsme se šíleně rozesmály, až jsme se zalykaly… „Mamkooo, já ho rozbil, mamkooo“! „Já ho spravím“! A ten bordel… Až se to dozví, ten nás zabije!
Sbírali jsme svorně zrní a jak to dopadlo s papouškem vlastně nevím, snad vletěl do klece radši sám…
Po dlouhých letech jsme se přiznaly – prostě se vzpomínalo na lumpárny a tak jsem začala:
„Tatiii, pamatuješ tenkrát, jak jsi lezl na stolek sundat ze záclony papouška“?
Co už měla máma dělat – musela se přidat. Omlouvaly jsme se vesele…
„No, to bylo od vás pěkné, hoši, to vám teda povím“ – dostalo se nám nevyřčeného odpuštění…
Ps: Bydleli jsme spolu 4 holky - 3 sestry a mamina – nicméně táta po příchodu z práce začínal své promluvy či dotazy slůvkem hoši!
Takže, hoši, srandy není nikdy dost!
Žádné komentáře:
Okomentovat