Tady máte další skopičiny – hlavně o hledání, nákupech a jiných vylomeninách s našima…
Mám v sobě nejspíš čidlo pro hledání věcí a to většinou netuším, kde jsou. Nedávno jsem zaslechla padat klíče - zvonily už ve vzduchu. Otočila jsem se za sebe, zvedla je ze země a podávala tátovi. Jen něco stačil zakoktat a v tom si je pán za náma začal bránit. Hned však poděkoval, třeba se i podivil.
Jedli jsme tak 3 sestry s našima oběd a najednou mi vyletěla ruka a plesk! Totiž, ucítila jsem nad svým jídlem zvláštní stín, tak jsem musela před zlodějem zasáhnout a hranolky si chránnit. Máma to nečekala a tak se lekla, až poskočil stůl. Trefila jsem se jí přesně na ruku. Nejprve všichni vvyjekli a pak se děsně dlouho smáli. Od těch časů tvrdí, že vidím a slepotu hraju. Nedivím se jí.
Jindy podám najednou z regálu něco, co můj průvodce nemůže dlouuuho najít, padajících mincí a zapalovačů bych měla hezkou sbírku, škoda, že nejsem kleptoman, to by mi šlo. Jen svoje věci ne a ne najít. Někdy teda ani byt!!!
Bratránek mě vedl ke vchodu, že zaběhnu 4 patra pro něco domů a hned se vrátím. Túdle, nebyla jsem schopná odemknout. Když se mě nedočkal, šel mi naproti, došel až ke mně. Řekla jsem u, že taky přece nemáme rohožku - na to prohlásil, že rohožky nejsou nikde, za to jmenovky všude – hned mi přečetl tu na dveřích!!! Tak mi došlo, že se dobývám do cizího bytu - nebyl to příjemnej pocit. Naštěstí se neotevřely.
Před pár lety v drogérii jsem byla zvědavá na pánské deospreje. No - máma mi podala nějakej "formen" a šla se rozhlídnout dál. Sundala jsem víčko milého spreje, stiskla jsem jemně rozprašovač a žádné sssssssss se neozvalo. Tak jsem přitlačila, snad sakra nikdo nekouká - stále žádný zvuk. Přiblížila jsem sprej k uchu a rozprašovač podržela. Na uchu to lechtalo, tak jsem otočila hlavu a rázem jsem měla obličej i ruce od pěny po holení. Zazdila to maminečka, když se otočila a pronesla - pro boha, co děláš? Sháněla kýbl s vodou a děsně jsme se smály. Otázky typu - co děláš a kam to padáš - vážně miluju.
Vůbec nákupy s mámou jsou zážitek, někdy prostě nemá brejle. Erotický čaj ani exoticky nechutnal..., ještě k tomu šílela z mojí zvědavosti a nechtěla mi prozradit že TAMTO je lepidlo na její chrup a v té krabičce, co jsem s radostí objevila byly zřejmě kondomy... Ne a nechtěla mi je kou´pit! Taky jsme vracely místo cédéčka jen prázdnej obal, no nic:)
- S tatínkem jsme jeli - podotýkám jeli – něco koupit do krámu2 minuty pěšky od našeho bydliště. Máma to doprovázela slovy:
- „Jste normální, jet takovej kousek“?
- No prosím, koupili jsme pár blbin a šli domů.
- „Kde máte auto“?
„Auto? Ale mami, však jsi nám říkala, že je nesmysl jet takovej kousek, ne“?
„Vy jste koukám pěkní blbci, auto stojí u obchodu a ještě k tomu jste na to byli dva“…
- Ještě jeden úlet máme s mámou společnej - a totiž, dělali jste někdy sníh z bílků v shakeru? Někdo mi tvrdil, že to jde, tak to prej mám zkusit! U našich v kuchyni! Držet shaker pevně dole a nahoře, pro jistotu. Neee hala bala jako já. Prásk a pak totální ticho! Byla jsem najednou celá kudrnatá od lehoučké pěny, v každé ruce část shakeru a čekala jsem facku jako hrom. Ve třiceti a oprávněně. Mamina ztuhla strachy, že začnu ječet, chvíli se nikdo nepohnul, ani ta pěna na koberci a zdi. Jakmile jsme obě zjistily, že další výbuch nehrozí, strašně jsme se smály v nových a nových vlnách. Čistily jsme sebe i kuchyň od vajíček a moc mě mrzí, že nebyl po ruce foťák. Ještě, že se naši chystali malovat.
Ptala jsem se v obchodě se spodním prádlem, mají-li zimní bundy a oni neměli, divný, že? Od té doby mám v sobě zkrytou touhu jentak vcházet do obchodů a ptát se, kde že to jsem! Asi by mě brzo někam zavřeli:)
Tohle se mi neděje denně, ale je prima vidět to pohromadě. Mám prsty často velmi blízko nože, ohně nebo horké hladiny nápojů. Ale nebojte, dávám pozor. Mám se ráda!
Žádné komentáře:
Okomentovat