Nasazujete si pro návštěvy druhou tvář?

Tentokrát víkend v Jihlavě z července 2011. Pořadí není důležité!

Jsem zase doma, hurá!

Začínám sobecky, přece mi o víkendu u kamarádky vůbec nebylo zle, ba naopak. Rozmazlovali mě, příliš to uteklo od pátku večera do nedělního odpoledne. Tolik péče z vás udělá nespoutané dítě.

Zapomněla jsem si nasadit druhou, návštěvní tvář! Mám pocit, že jsem odjela se spoustou dluhů a jak je splatím netuším... Třeba mi někdo poradí.

Jak se chováte na návštěvách, jste-li někde po druhé, po třetí?

Já zřejmě přestávám být opatrná, krotká, váhavá, nejistá, nejspíš mi rozum vypíná a naši by kleli!

Jo jo, byla jsem u Lucky v Jihlavě. I její mamina ztrácela na přísnosti, maličko, ale přece… Byla evidentně vyčerpaná po škole, zkouškách a pár nehodách v rodině…

Nepřišla na nás ani jednou do pokoje, že je nás moc slyšet!

Dostaly jsme obě pantofle, ať můžem na balkon. Přestože večer bývá chladněji!

Koupila nám dvoulitrovku koly a nechala jídlo na noc!

Jen na oko protestovala, že jsme vypily flašku medoviny, kterábyla tak napůl její!

Přes zmiňovanou únavu měla oči všude, sledovala 3 4 různé situace a ještě zvládala, co měla zrovna na práci!

Vzala nás na kolotoče, kde jsme dostaly od Lucčiny babičky dvě stovky a od kolotočáře jízdu zdarma!

A tahle maminka mi šla v neděli v prudkém dešti k babičce pro jídlo s sebou!

Nedivila se, když jsem v neděli volala známému, aby pro mě přijel do Jihlavy autem, prý je to dokonce lepší!

No není úžasná?:)

První večer nebylo tak chladno, po cestě autobusem jsem si naopak ráda užívala vzduchu, aspoň cestou z auta domů.

Dostaly jsme kafe, víno, chlebíčky, ovoce se šlehačkou - v hotelu by to nebylo lepší!

A potom? Další porce vzduchu na balkóně, povídání, zmíněná medovina, pozůstalé, snad ještě lepší chlebíčky a najednou byly 3 v noci. Neslyšela jsem ptáčky - v Praze popletení světly pískají někdy už v jednu po půlnoci.

Sobotní dopoledne bylo lenivé, koláč, kafíčko - proč ne, vždyť pouť naplánovali až po obědě. To byl malý kámen úrazu:)))

Po dvanácté jsme šly i s maminou k babičce na kulajdu - asi znáte tu koprovou polívku s vajíčkem, houbama a bramborama. Tahle dobrá babička tam dala i šlehačku. Fakt výborná záležitost, nedejte si pak dva talíře! Před jízdou na kolotoči! Vždyť jsem psala, že mi rozum vypíná! Prostě - plán byl plán a jeden talíř nebo dva…..

Jakmile jsme opustily babiččino obydlí, začalo pršet. Sakra, jak já to dělám? Brzo dostanu do Jihlavy zákaz vstupu!

Jely jsme na náměstí a chvíli čekaly. Za pár minut vykouklo laškovné sluníčko, kolotočáři utřeli sedačky a hurá do akce!

Začínááámeee, pozívááámeee, jedemeee, adrenalin adrenalin! To mě rozesmálo, slyším to už letos na druhé pouti a nevím, kde to ti komedianti vzali! Pamatuju z dětství i lepší kolotoče, ale dnes je adrenalin módní slovo!

Vyzkoušely jsme s luckou dvě atrakce a potom objevily třetí a do třetice nejlepší! Smála jsem se a ječela celou cestu! A to jsme nevysely hlavou dolů, prosím!

"Holky, dolů, jedna jízda stačí, kouknem se ještě jinam!"

Podřídila jsem se s vrčením malého tygra, nepůsobilo však na okolí, asi ho pohltila hudba a okolní hlahol.

Ke cti jihlavské poutě musím říct, že mi nezaléhaly uši, jako na Matějské například! Slušně jsme se i při hudbě dorozumívaly.

No, co jsme našly dál? Cítila jsem vatu, langoše, pořád hrozil déšť!

"Bude pršet, stejně bude pršet, holky!"

Nepršelo, ještě ne. Musely jsme zase na ten dobrý kolotoč - když už tu je:)

Chtěla jsem dva lístky, mamině by to ušetřilo cestu, když se svezem rovnou dvakrát. Nechtěla, nevím proč, reptala jsem a nebojte, trest přišel!

Jízda byla zase perfektní, můj žaludek si to už tak moc nemyslel, ale protože jsem nedávno hrdě prohlašovala, že pojedu dvakrát, stála jsem si za svým.

Mamina svolila, chtěla pro lístky jít, ale kolotočář nás nechal jet zadarmo! Byl moc hodný, naše slepota ho vůbec nevyváděla z míry, vodil nás a usazoval, prostě pohodář!

Poslední jízdu mi raději nepřipomínejte. Chvilku zima, chvilku horko, zkoušela jsem dusit v sobě křik i křičet, natáčet hlavu do stran, s kolotočem se smiřovat i prát, dýchat v různých rytmech, slibovat, omlouvat se, domlouvat si, - polívka dobrá, kolotoče taky, přece dvě dobré věci nepůjdou proti sobě - kam by ty zvratky lítaly? Nebude to trvat, ne dlouho, těším se na zem a nechci se těšit, miluju kolotoče - přežila jsem… přežila!

Bylo mi jedno, kam dál, bez klobásky, bez vaty, je mi líto takhle se šidit. Trochu jsem se bála i do auta, bude zatáčet, brrrr! Nikdo by mě nedostal do obchodu bez vzduchu, šla jen mamina s babičkou…

"Holky holky, stálo vám to za to?"

"Jooooooo," odpověděly jsme jednohlasně!

Pravda, po pouti jsem poprvé musela trochu odpočívat, ale večer bych šla nepoučitelně zase… Žaludek přijal rohlík se šunkou, rajčata, dostal i kolu a byl už klidný a spokojený.

Konečně zase pršelo a voda nás zbavovala touhy jít se vozit!

Sobotní večer patřil kopírování dat, filmům a jídlu, jak jinak… Viděly jsme drsný dokument o drogově závislých. Jen tak na něj nezapomenu.

Na balkón ani pomyšlení, byl studený a mokrý.

Neděli jsme proflákaly - s tím dnem neumím odedávna zacházet. „Malá vsuvka ze současnosti – díky Bohu neděle konečně miluju!“

K obídku byla výborná kachna, tak nějak je to při mých návštěvách rituál. Pak jsem sebou plácla na svůj nafukovací pelech a dedukovala o balení. Těšila jsem se pomyšlením na nastávající jízdu autem domů, pojedu ve předu, to se mi poštěstí málokdy! Žádný nacpaný, vydýchaný autobus plný pachů, musela bych dát batoh do zavazadlového prostoru a trnout, jestli se mi vrátí.

Dostala jsem s sebou koláč, kynuté knedle, karbanátky, fazolové lusky na smetaně, třešně, bombóny, lunchmead - už chápete, proč se cítím, jako dlužník?

Máma by oprávněně řekla, že se chovám, jako bych přišla z koncentráku a viděla jídlo po letech…

Máš pravdu, mami! Když mě tam tak chutná, jako všude, kde nemusím nic chystat. Ne, vážně, mamina i babička vaří suprově, škoda, že nebydlí blíž!

Mimochodem, můj tygr byl na víkend u svojí mámy a přivezl nakládané houby, sušenky a řízky - bezva hody!!!

Loučení jsme neprotahovali, objala jsem maminu i Davida - žasnu, jak se zotavuje - a šly jsme s Luckou dolů.

"Tak ahoj, zase příště, jestli to vaši vlastně dovolí!"

"A co by nedovolili? Ahoj, ahoooj!"

Cesta domů uběhla příliš rychle, celou jsme ji se známým propovídali kromě jiného o atrakcích a mořské nemoci.

U našeho žlutého paneláku čekal můj zlatý tygr, přijeli jsme skoro současně. Šel vyprovodit bratránka a zase si mě našel:)

Tak mám za sebou letos 3 poutě a na chvíli je klid… Nemůžu ale slíbit, že budu všechny víkendy doma… Blíží se hokeje, v září musíme s Luckou oslavit zkoušky, párkrát objedeme rodiče -

zase v duchu slyším svou moudrou matičku - "zapalujou se ti lítka, lítala bys, co?"

Zapalujou, mami! Zase máš pravdu!