Měl to být popis návštěvy u Ivet Kollertové v Litvínově, ale spíš to dopadlo trochu smutně a vznikla úvaha o „“přizpůsobování se a nepřizpůsobování…
Je ve třech veseleji, než ve dvou?
Tři můžou přece tvořit tři různé páry...
A jeden tvor přesto zbyde... Nebo dvojici dělí...
Taky se cítíte občas třetí?
To vůbec nemluvím o lásce...
Tenhle článeček je trochu... nevděčný a trochu vděčný:) Takové dedukování, vypsání se, abych mohla napsat další!
Dohodnou se líp 3 chlapi nebo 3 ženský?:)
Na povaze záleží někdy víc než na společném zájmu..., přitom bych to občas potřebovala naopak! Společný zájem je totiž důvod, který mě často spojuje s lidmi o hooooodně jinými než jsem já...
Na netu se dorozumíváme snadno, neskáčem si do řeči, neboť to nejde... Sliby zní jako plány... To, na čem se shodnem by mělo platit! Stvrdíme to telefonními čísly:) Krátkou schůzkou...
Kde ty ty ukecaný kamarádky bereš, zazdil to můj pruhatý tygr!
Jednou mě takhle "uvězní" avon, po druhé touha jít ven, například na výlet za vzdálenou kamarádkou... Ne a nedám si pokoj!
Avon můžu mít od ségry, ale jen poštou plus dobírka nebo vozit těžkej batoh z Moravy. Uznejte, že obojí je blbost... To radši chvilka s „mou upovídanou“ sympatickou Avonlady:)
Na výlety bych s asistentkou jezdit mohla, ale dost se to prodraží:)
Další věc je čekání, to mi strašně nejde - až někdo přijede do Prahy, až bude teplo, až, až, až...
Tak jsem s nadšením přijala nabídku projet se do Litvínova... Protože tu paní, se kterou jsem měla jet znám jen z facebooku - působila seriózně - sešly jsme se u nás doma na kafe... Pojmenuju ji třeba Bell - jako zvon!
To, že se tygr nedostal ke slovu mohlo znamenat, že neměl už co dodat nebo mě to mělo varovat:) Jenže - výlet za mou internetovou maminkou stál za všechny útrapy i naslouchání:) - jsem si říkala... myslela... namlouvala!
Málem jsme vyjely pozdě - prej no co... jede další autobus.
Samozřejmě, zítra je taky den a nespolehlivost bývá normální...
Cestou na nádraží jsem se dozvěděla dost netušených maličkostí, které však naštěstí na naši výpravu neměly opakovaně vliv!
V autobusu jsme si povídaly, aby utíkal čas... Za náma seděli 2 lidi s bílým pejskem a půjčili nám ho v košíku! Bílé pejsky já ráda, díky!
Málem jsme v Mostě přejeli, neboť zastávka 1. náměstí vůbec nevypadala jako náměstí... Řidič si zapamatoval, že nás má upozornit...
Bell je taková lavina - mluví a mluví, sama sobě ozvěnou, sama sebe rozeznívá... Snad není, co by nemohla dodat, když mluví druzí... V busu to šlo, něco jsem vypustila, na ostatní reagovala. Pořád jsme totiž byly jen dvě...
Ale v cíli čekal někdo třetí, o ni šlo především, důvod výletu i jeho náboj Má virtuální maminka Ivet Kollertová a její kočky!
Jenže..... Bell nestačilo, že spravovala kočkám škrabadlo, povídáním se nejspíš dobíjela... Dlouho jsem neslyšela tolikrát slova:
A já... a já zase... nebo - to mám sama ze sebe radost:(
Tak probíhala celá návštěva - otázky bez úplných odpovědí, otázky bez odezvy, nevyřčené otázky...
Cítila jsem podráždění, smutek, štěstí, teplo dlaní!!!
Věřím, že jsem u Ivetky nebyla naposledy...
Cestou zpátky jsme padaly hlady, protože by byla škoda okrádat se o čas s Ivet návštěvou restaurace... Těšila jsem se na chleba v batohu, na čokoládu, na vrčení motoru...
Bell po všech plánech a variantách, co si s sebou vezme měla taky hlad, no tak jsme se podělily, na chvíli to stačilo... Tohle není výčitka, ráda jsem nějak přispěla k průběhu naší cesty... Domů jsem dorazila docela unavená… Jasně k tomu přispěla i z části probděná předešlá noc…
Líbí se mi - že Bell vidí,: zní to asi sprostě nebo zoufale, ale říkám to s úsměvem:)
čte, co mají ve stánku, ve kterém jsme městě...
Taky oceňuju, že fotí - i když to do značné míry dělá pro sebe a je to její koníček..
Je hodná a ochotná, ale příliš toho najednou slibuje, jako by byla nejlepší a potom dost nestíhá... Ono to nebolí, když s tím počítáte a přinejmenším tušíte, co brát s rezervou...
Zvykám si, snažím se... Je mi blbý brát někoho jako možnost provětrání se, vypadnutí na chvíli z domu... To mi nejde...
Ale ve třech nám to nefungovalo - to jsme totiž my dvě s Ivet byly ty třetí!
Žádné komentáře:
Okomentovat