Litovala jsem, že v předešlém rozebírání našeho nevyváženého trojlístku nebylo nic o návštěvě samotné, ale vidíte, přeceněn jsem ve své „hromádce pokladů“ našla podrobnosti:)
Nevadí, že jsem v pátek skoro nespala, vstávala brzo, na poslední chvíli se koupala a ráno s vlhkými vlasy jsem mazala chleby… nalívala kafe do flaštičky… hledala jsem čokoládu… číslo kámošky, se kterou mám jet. Vzbudila jsem tygra… všecko mi trvalo… Zívala jsem, venku zima, batůžek čekal na první dobrodružství!
Mobil do kapsy, zimní bundu na sebe, zkontrolovat doklady, peníze, dárky… Těšení se mě drželo samo, s ním si rozumím! Takový kamarád mě už zavál do všelijakých koutů!
Tentokrát jsem měla namířeno za spisovatelkou Ivetou Kollertovou, jejíž osud vám přiblíží kniha Svlečená do naha!
Má na svých dveřích vizitku, na níž je psáno:
Iveta Kollertová – Mějte se hezky!
A mé průvodkyni děkuju za výstižné popisky fotek!
U Ivetiny postele najdete peřináč, stolek s poličkama, židli, koš a spoustu jiných skrýší!
U Ivetiny postele najdete peřináč, stolek s poličkama, židli, koš a spoustu jiných skrýší!
Má po ruce notebook, varnou konev, kafe a hrníčky, pánev i paličku na maso – ne na návštěvníky!
Dále mlsání pro kočičí mazlíčky! No… - jsou to pořádní huňáči – jeden dlouhý, druhá široká a třetí přítulný! S posledně popisovanýn Míšou jsem si vyhrála nejvíc!
Ten dlouhý kocourek Mrňous miluje výšky a kočička zase paničku!
Panička své přátele, verše, Káju Gotta, občasné výlety na vozíku, v neposlední řadě dceru a dvě vnoučata!
Přála by si na zeď namalovat les, ještě víc úpravu bytu! Možná i bydlení v přízemí, aby nepotřebovala výtah!
Když nasloucháte jejím touhám, chytáte se za hlavu, jak strašně jste rozmařilí, bohatí a nenasytní!
Chtěla by se projet bytem –žel plným bariér… Nějak jsem si nedovolila se tam procházet, možná příště!
Ráda by jela na koncert nebo muzikál…
Touží po tak prostinké činnosti a tou je koupat se!
Snad jediné, co jsem mohla dělat bylo naslouchat a vstřebávat její příběh… Tak úplně to nevyšlo. Má průvodkyně totiž taky ráda vypráví…
Držela jsem Ivet za ruku, přijala jsem cigárko i kafe, kočičí přízeň i místo u postele – přinesla jsem jen vůni větru a sílu dálek, spoustu pozdravů a obdivných vět mých známých!
Osudy se proplétaly, útržky vět střídaly jiné… tiše hrála hudba.
Nebyli jsme na obědě… škoda plýtvat časem a rozcházet se, jídlo počká!
Nebyli jsme ani venku – aby se Ivet projela na vozíku a to mi je trochu líto…
Má průvodkyně spravovala kočkám škrabadlo, já si jednu jeho plyšovou polici dávala na hlavu jako klobouk! Potom jsem si prohlížela pokoj… Taky Ivetin prstýnek… Maličký popelník, podložku na posteli pod prostěradlem.
Ivet mi s propisek stavěla její rodný a milovaný Koldům… Středová část a 4 křídla… Mají tam i hotel a v něm jednou přespím. Třeba na jaře…
Ivet je obrovsky skromná, myslí spíš na druhé! Plánuje další knihu,
Její příběh by mohl být i zfilmován… - najdou-li se peníze.
Je velice otevřená a stejně tak snivá – svět je jí malý, tak si jich vybásní tisíce! Jejím veršům však musí rozumět úplně každý!
Ivet, pár věcí jsme si nestačily říct, ale není všem dnům konec, viď?
Děkuji za tvoje přátelství, kterého si velmi vážím!
Zároveň děkuji své průvodkyni, že nesplnila slib a nenechala mě ani v metru, ani v Mostě! Fajn, že věřila, že nejsem vyšinutá histerka a nehodlám ji nařknout z kdovíčeho nebo dělat scény:)))
Snad jí taky výlet se mnou něco dal a necítila se jen jako vodítko!
A závěrem článku verše, jak jinak!
A závěrem článku verše, jak jinak!
Iveta Kollertová
Oceán slovíček z podprstů tryská,
Každý má veliká i malá štístka,
Vyprávím tu o snech, které se splní,
Jezdím si po vodě, již větřík zvlní,
Projíždím vesnice, zkoumám i města,
Jednou jsem popelka, jindy nevěsta,
Motýlem barevným mohu se stát,
Zdá se mi o zemi na tisíckrát,
Chtěla bych obzorem proplout jak mrak,
Ráno jsem beruškou, navečer pták,
Paprskem chci jen být, co oknem vlít,
I zvonkem vánočním pro děti znít,
Snění je upřímné tvořím je s láskou,
I s tváří ošklivou stanu se kráskou,
Obloha zčernala temnými pruhy,
Stane se vzápětí zajatcem duhy,
Procházím po cestě, nohy mě nesou,
A smutky na duši už žádné nejsou,
Zase jsem královnou velkých citů,
Dám ti jich několik, slyšíš, jsi tu?
Žádné komentáře:
Okomentovat