Je právě

pátek 23. května 2014

Ozvěny

Pojďte si popřemýšlet o tom, co s náma dělají zvyky. Jak čekáme, že samy pominou a ono nic!


Přestala jsem téměř pít kafe, prostě se mi ta chuťová lačnost vypnula, potřeba taky. Semtam si ho dám, když to mám spojené s nějakým místem. Doma to přešlo a piju jen čaj. Neusilovala jsem o to, loni jsem si ho odepřela podvakrát na týden, víc nic! A letos, jednu neděli v březnu je to jinak. Nebudu ho pít tolik, pak nespím, řekla jsem si... Ze zvyku mě napadne jít kafe uvařit, zvyk se odrazí někam zpět a neudělám to. Necítím ani radost, úlevu, ani ztrátu, jen je to divný.

Kafíčko, taková vášeň, bývalá:) Znak mého užívání si, dobrovolná příslušnost k široké skupině kafařů:)
Vůni kafe pořád miluju, to mi zůstalo! Dostala jsem svobodu, dar dát si ho občas a jeho vláda nade mnou zmizela. Takový režim, nastavení se mi líbí!
Popravdě mi však něco chybí - podléhání něčemu, i když už to není konkrétní - kafe se to netýká, ale ty vlny přichází a hledám, bráním se jim. Musím hodně dávat pozor, čím to psychické prázdno zaplním... Jak to vysvětlím...
Takže tak docela svobodná nejsem, ne úplně, učím se odevzdávat něco, co nemám. A pořád říkám, že jdu s někým na kafe!

Aktualizováno:S kafem je docela sranda! Přijdem do Macdonalda a na dotaz, co si dáme odpovím: „dvě kafe, jé já nechtěla kafe, tak kafe a malou fantu! Každému dvě mlíčka a dva cukry!“
„A“A na co budou tobě“, ptá se tygr? „do… no aha, do Fanty nepatří!“


Vysadila jsem po letech antidepresiva, Ne zbrkle, jako už jednou. Tentokrát mě Bůh vede ve snech, dává mi víru a to mě posiluje. Modlitby druhých jsou mi oporou! Hůř se soustředím, možná přijdou těžší dny - nechci se vracet, toužím jít dál!
Přesto se přistihnu, jak přemýšlím nad svou náladou, čekám, co mě vykolejí, divím se, že se to nestalo.
 Díky Bohu však převažuje radost! Vím, že je se mnou, léčí mě a snímá břemena. Jen zkouším popsat ozvěnu jejich nepřítomnosti - to, že si uvědomíte, kolik se k nim pojilo zvyků, prohlášení, která vás vracejí zpět a je třeba je odbourávat, nahrazovat:) Je to někdy piplačka, jindy zajímavá hra.
A abyste věděli, soustředím se už líp a to o těžších dnech může napsat každý a s depresí to pranic souviset nemusí!!!
Aktualizováno: Z deprese mě Bůh vysvobodil! Děkuju za to den co den!


A aby změn nebylo málo... - jen takový podnadpis!
Když si někde kupujete byt, předpokládáte, že v něm jednou, časem, někdy, možná, asi, nejspíš budete bydlet. Tenkrát to bylo jasné, jenže jak čas běžel, zdálo se tohle řešení daleko a kupily se ty odsouvací slova...
Na Moravu se nám nechce. Uměla jsem si představovat, semtam se i těšit, jaké to jednou bude - v noci klid, žádné davy, snesitelnější léto, čistý vzduch.

Nájemníci odcházejí a je hodně těžké sehnat v tom kraji nové. Proč, proč, proč? Byt byl více jejich než náš. Kéž se najde někdo další, komu bude sloužit!

Za poslední přesrok jsme poznali strašně moc fajn lidí, měli jsme svatbu, přilnuli k NAŠÍ církvi, nějak nedokážu v nejlepším přestat... Ještě jsme spolu byli málo... Všichni netráví tolik času na internetu a ani to tak docela není ono...
Dobrá, zvyknem si jinde, někdy, asi, možná... Až přijde čas. Jestli přijde! Přijde-li, zvyknem si, věřím tomu. Bože, prosím, dopřej nám ještě zůstat:)


Pořád jsem ochotná tvrdit, že jsem introvert - ráda semtam mlčím, umím být sama, představuju si dlooouhé procházky, svoje vlastní místečko na kopci. Přesto poslední měsíce si povídám s tolika lidma, o nichž téměř nic nevím... Těším se mezi ně! Přála bych si míň přemýšlet a nechat promlouvat své srdce... Jenže ono to zrádce zase nechá na mě a slova mi někdy nestačí. nebo se rozběhnou kolem a já je nenajdu, neposkládám přesně... Nebo je nevyslovím. Ale už mě to netíží. Nějaká moje introvertní část asi ještě pracuje jinak:)


Zakončím tohle tápání vesele.
Omylem jsem si dala kafe v lahůdkách. Neztratili jsme se, to né! Místo bylo správně, ale vůbec mě nenapadlo říct, že si dám čokoládu..., minerálku. Jsem "otrok a stroj":) a řekla jsem kafe! Bylo dobré!
Na nákup a posezení venku u stolku nepotřebujem běžně moc času, tentokrát se to trochu vymklo! Zakecali jsme se s klukem, kterej se nabídl, že nám odnese hrníčky. Mluvil legračně česky, byl původem z Angoly a prej ať si šáhnu, jak je černej:) Kudrny měl ostříhané a pusa mu jela a jela - česky! Vsadil si pár zápasů, co kdyby vyhrál, než sežene práci, jakoukoli. Moc mu přejem nějakou dobrou! Slíbili jsme si, že půjdem do jeho církve a on do naší... Čas utíkal a my jsme nespěchali! Svět je někdy krásně malý, jako na dlani!


"Nebeský Tatínku, nahraď tu ozvěnu svým hlasem, naše tápání tvým pokojem!  Nasyť nás svým slovem a rozsvěcuj ho, když tě potřebujeme slyšet! Zažeň naše obavy tvou láskou a nauč nás ji rozdávat dál. Kéž si dokážeme vzít tvá zaslíbení! Kéž jednou propojíš celý svět! Amen!

Žádné komentáře:

Okomentovat