Poslední mezipřistání! - 3. část našeho desetidenního letního nebytí doma!

Můj plán je můj plán, ale nedá-li bůh, bude z něj hromádka třísek... Nebo ho něco odsune...

Třetí a poslední část našeho desetidenního nebytí doma:)

Když jsem dřív psala o balení léků, hodily se, ne že ne! Tygřík bohužel onemocněl... Hřál a byl krotký... Pil acilpirin, později jsem mu dala něco protizánětlivého na bolest a doufala, že dojedem domů...

Začaly se ozívat ledviny, jako už jednou kdysi... Nastydl od klimatizace ve vlaku, foukala tak blbě do zad.

V pátek u ohýnku to ještě šlo, byl krásný podvečer... V noci sebou házel a já málo spala... Sahala jsem na něho. Chtěla jsem pryč...

Ráno mručel, jak asi dojedeme... Nešli jsme na snídani - byla beztak pořád stejná...

 Přemýšleli jsme, kdo z Karolinky by nás hodil k našim, až mě napadlo zavolat mladší sestře, jestli má švagr volno - naštěstí měl!

Nastala další fáze jednání, ukecat maminu... Obávala jsem se toho, protože hlídala synovce, u našich zakotvila i starší sestra se svým Španělem, táta se nedávno vrátil z nemocnice, ještě my do toho - prostě docela mumraj!
 Vzala telefon snad po dvou zazvoněních a zněla čile:)

"Nazdar mami, mám tě ráda! - povídám stejně čile... skoro rozverně...

"Co se ti stalo?" ptá se...

"Ty víš, že když mě vzbudíš, můžeš mi říct co tě napadne a já to dovolím, že jo? No, co mám s váma dělat..."

...Bože, mně nedošlo, že je teprve 9 ráno... Málem jsem ji vyděsila, v polospánku chápe pomalu a vnímá jen půlku věcí - jako ostatně asi my všichni...

"Ach jo, mami, promiň, já už mám dávno den. My hned zmizíme, jen to půjde, neboj! K vám je to prostě kratší než do Prahy, nezlob se!"

Tak nějak rezignovaně, smířeně, ospale  řekla, že to nevadí, někde se vyspíme...
 Dala jsem si v Tipsportu poslední kávičku, zmrzlinu - vanilkovoostružinovou, děda to platil, protože vyhrál:) Cítila jsem úlevu, že se našlo východisko, dvě hoďky v autě jsou příjemné řešení...

K obědu jsme dali "kyselicu" - místní podobu zelňačky - brambory a kuře...

Vzali jsme batohy, vrátili klíček - řekli ahoj - pokojíčku... babičce a dědovi... ostatním... Zůstanem věrní, tak zase někdy!!!

 Švagr Arnošt přijel zhruba o hodinu dřív...Cestu jsme propovídali, žádný spěch - jsme v dobrých rukou. Jízdu jsem si užívala už proto, že nebyla v plánu:)

Po příjezdu k našim jsem se musela smát... Moc se to pravda neslušelo... Sestřenka prý veze na pohotovost Španěla Roberta s bolavým uchem, tak jestli se tygr přidá k nim?:) Znělo to jako - jdeš taky na pivo?:) Prima - tak rychlé řešení jsem nečekala... 90 Kč a antibiotika.

 Zůstali jsme i na neděli, vlaky by byly beztak plné... 3 sestry zase jednou spolu - na pár minut... Byla jsem s maminou na zahrádce - kromě krtka přišlo cizí kotě, nekousalo! Najedla jsem se rajčat, pohladila kytky Mečíky - nevoněly...

Vychutnávala jsem si s taťkou procházku po obchodě - potraviny a drogerie - jen tak bezcílně - knedlík ležel v košíku... Vybrali jsme nektarinky, hrozny - velké trsy, malé trsy, rajčátka šišky, velké, malé kuličky, v různých krabičkách... Papriky dlouhé, baňaté! Pročítali jsme nálepky na sýrech - aha, tygr je nesmí - tak zpátky do regálu... Když to vyjde, vždycky s tátou takhle někam jdu - hledáme zajímavé tvary čehokoli, čenichám kolem pečiva,stavíme se pak na benzince pro bagety...

Taška přistála na chodbě a šli jsme spolu ještě na pivečko a čerstvé, teplé bramborové lupínky.

Vyprávěli jsme si - jak mu bylo v nemocnici, švindloval, aby ho pustili dřív domů - štve mě a zároveň chápu, je tam nuda. Věřím, že by ho nepustili jen tak...

Blížila se minibouřka a zahnala nás domů:)
 Mamina prala, vařila, jiná už nebude... Nejmíň 3krát jsme jeli přes Olomouc a provokovali ji smskama, že vystoupíme... Bránila se, až se stejně nakonec neubránila...

Nesnáším přepadovky, ale bude-li někdo v nouzi, vynasnažím se pomoct, fakt:) Ona je maminečka statečnější, než já, víc vydrží...
 Se starší ségrou jsme se nehádaly, jaký div! Mezipřistání u našich bylo prima.

 V ponděli jsme zamířili do třetice domů. Konečně doopravdy:) Horkých deset dnů za náma - bylo třeba aspoň vyvětrat byt... Prosila jsem v duchu, ať v kuchyni nehnijou žádné brambory - je odporné se jich dotýkat... Nezklamaly, byly "hodné!" V lednici čekal koláč od pronajimatele - zas ten švédský, geniální! Jenže... - tygr začal držet dietu a jen mě samotnou těšil koláč o trochu míň... Hlavně, že se ledviny uklidnily, horečky jsou pryč... Můžu klidně spát.

Jenže nemůžu, protože večer a v noci dávají na Eurosportu tenisové Us open a rozházím si životosprávu... Tak... To udělám - dobrovolně! A potom až zase v lednu u dalšího turnaje!

Nějak jsem docela zabloudila, pardon... Dovolená je - pryč! Uletěla –
ale mám znovunalezeného zlatého motýlka a z něj radost!

Taky máme litr malinovice – „málem jsem napsala malinové slivovice“ – krásně voniiiiii! Na trávení chrobáků!

Máme i zážitek z Klatov – kdy jsme 4 – čtyři lidi opravovali knoflík na riflích, než nám došlo, že jeho dvě části k sobě nepatří a je třeba nový!

Mám spoustu nových fotek – 5 nepojmenovaných, auuuu!

 Mimochodem, hledám dobrovolníka, který by mi občas popsal, co je na fotce! Nehlaste se všichni:)

Mám dobrý pocit, že kromě nadávání na vedro jsem si taky pár dnů užila:)