Rady, hlášky a další demolice

   Požádáte často dřív o radu, než se do něčeho pustíte? Nebo sami rady rozdáváte plnýma hrstma?
Mrzí mě, že jsem si ty veselé výroky a moudra nepsala dávno, bylo by jich už několik stránek!
Jeden z mých nejrannějších výkřiků, na který si vzpomenu bylo:
 "Numa numa numeeej"! Myslím, že to byl výraz nadšení. Když po delší době potkám někoho, kdo mě zná od školky, zavolá tak na mě!
"A heleee, numa numa numej! Jak se máš"?
Zřejmě tím k sobě přitahuju směšné, zamotané věty. Mátla jsem okolí a ono mi to vrací:)
   Co by dítě jsem slýchala slova jako rast, dva, tři, poištář, faborit, popňúzik, klusťoch, klačenka, magmet, později noibuk, zkomoleninky, které však měly jasnej význam. Několikrát jsem zkusila naznačit, vysvětlit, opravit aspoň své blízké, bohužel bezvýsledně. Musím to vzít jako jejich rys a nechat to být. Pochopit se to dá, tak o co jde...
   Já osobně jsem neměnila písmena, rovnou j sem slova zkracovala:
balík na bal, krabici na krabu, hrnek hrn, ponožky pony, kapesník kap... Ne však s úmyslem být zajímavá, jen mě to bavilo... A do dnes baví...
Těžší to začne být u zkreslenin typu:
redbúk - "notebook", skypovat - "chatovat",
disket - "disketa, cd nebo dvd"...
Moje pověstná mamina do dnes natáčí, i když myslí vypalování a médiím k tomu určeným řekne často ještě kazeta.
Starší ségra pod slovo internet zahrne net i počítač. Když začala vyvádět, že jí ten blbej internet nemluví, byla jsem chvíli dost vedle - měla na noutu ztlumený zvuk!
Na chatu mi přistála věta kamarádky:
"Už jsem si zvykla, matka je totiž učením moudrosti nebo tak nějak to je."
Hmmm, nestačím se divit.
   Když potom máma další kamarádky spadla na zem, jak tak byla "disponovaná", teta si myslela, že windows jsou kabel a kámošce máma bouchala do notebooku, protože hučí a fouká, žasla jsem, že svět ještě trošku drží pohromadě.
   Baterka v mobilu prý slábne jen tomu, kdo volá, nikoli volanému.
Sms nedorazila, asi sestru v Odrách nenašli.
Přestanete-li slýchat upozornění o nízkém kreditu na volání, znamená to, že má ten informátor dovolenou.
Toho všeho jsem už obětí a žiju. Fascinuje mě to.
Na závěr perličky mé maminky:)
"Papej mrkvičku, budeš mít zdravý očička", slýchala jsem doma. Já vím, mysleli to dobře... Slepá jsem pořád a pomůže jen zázrak. Zatím bude snadnější zvyknout si, než doufat v sílu mrkve...
   "A víš, proč jsem já tak tlustá? Protože tatíček pořád žere"...
Mami, mami, ty se k němu přidáváš nebo po něm snad dojídáš? Mlsá se s ním úžasně, to dobře znám... Hlavně po nocích!