Je právě

sobota 10. května 2014

Prchání před horkem - Karolinka červenec2013

Tak schválně, kdo je rychlejší - to těžkopádné, vytrvalé sluníčko nebo člověk, který je pro něj zrnkem písku? Nebo je dovolená od toho, že jí dovolíte mít vlastní vůli? Stačí jedna změna a plány jsou k ničemu, jen nápady přicházejí jako mořské vlny!


Chystali jsme se na valašsko za naší babičkou formánkovou! Vyjedeme ve čtvrtek a vrátíme se v neděli. Ale ouha, hotel byl zcela plný. Zamluvili jsme si teda tři noci na pondělí až středu a ve čtvrtek hurá domů. Třeba tam bude chladněji než v Praze!
 Trošku jsme se spletli - v Praze si pršelo a slunko hurá s náma na cesty. K tomu v Regiojetu vynechala klimatizace! Dýchat se tam nedalo, ale dostali jsme aspon mošt a vodu navíc, mňam! V Hranicích na moravě jsme přestoupili do chladivého vlaku českých drah – příjemná změna! čekal nás ještě jeden přestup ve Vsetíně pak se ubytovat a najít babičku! To bylo radosti! Dostali jsme večeři a do rána jsme se rozloučili!

Teskně jsem sledovala v telefonu počasí, jak je v Praze zrovna chladno, ach, to musí být bájo! Ale co, vždyť je léto, dáme si sprchu a bude nám fajn. Pokojík byl malý, jediný co měli. Čistý, útulný, ručníky, konev na kávičku, internet i televize, všechno, jakoobvykle. Ba i s bonusem! Tenhle pokojík nám zbyl naschvál! Všechny, vážně všechny úžasné vůně z kuchyně přišly až k nám. Slintala jsem jako pes. Takhle mě trýznit... To bylo nelidské. A jestli si myslíte, že se najíte a vůně vás přestanou zajímat, tak to je velký omyl. V noci byl chvíli klid, ale hned v 6 ráno se zase rozezněl koncert ingrediencí!

V úterý jsme však nešli na hotelovou snídani, babička nás zlákala do cukrárny. A tak jsem snídala takový zákusek podobný medovníku - to fakt nedělám často. Určitě jsem už snídala i kremrole nebo štrůdl, ale to píšu jen kvůli jistým čtenářům, kteří se jistě ozvou!
A tak jsme trávili i úterý mlsáním, povídáním s babičkou, probíráním se vzpomínkama. Potkali jsme náhodou bývalou servírku, která se naštěstí vrací, neboť práce v nějaké fabrice - to jí vůbec nesedí! Hned jsme se objali, křičeli radostí a oslavili to zmrzlinou!

Babička jela v podvečer domů, ale my s tygříkem jsme se osiřelí necítili. Už tam známe prostředí i pár lidí.  Přecejen na nás čekalo ne zrovna vítané překvapení. Na cestě z večeře kolem recepce jsme se tam stavili, že vyrovnáme účty! Vedoucí penzionu nikdy nespí, nevím, co ho přesně pohání!


Takže to máme dvoulůžkový pokoj na dvě noci!
Ha, co? Chtěli jsme tři!
To jsem nemohl slíbit, je tady úplně plno!
No... Chyba byla zřejmě v tom, že dny 29. Až 31. 7. Bral jako data od do a ne noci včetně té poslední!
Zarazilo nás to, babička bude smutná. Nám jakoby zmizel den... Nedalo se nic dělat, ale byl by to šok, kdybychom šli ve středu nic netušící na oběd a někdo by se dožadoval našeho pokoje.
Zavolali jsme našim, jestli si u nich můžem prodloužit dovolenou a pak jsme tak různě lelkovali u televize, internetu a sprchy ve voňavém pokojíku!

Babička náš odjezd vzala sportovně, slíbili jsme totiž, že brzo přijedeme zase!


Návštěva karolinky utekla, sotva jsme se nadechli! Koupili jsme si v místním „našem“ oblíbeném elektru sluchátka, dál jsem se snažila nabažit se čokoládovokokosové zmrzliny, což byl úkol drahý a nekonečný!

Přijel pro nás taťka, na chvilku jsme se stavili u příbuzných a tradá k našim! Z okýnek fičel vítr, auta se předjížděla, vypnula jsem navigaci, aby mě ukazatel rychlosti nestrašil! Až po uvítací Zmrzlině jsme došli domů za mamkou. Konečně přízemní byt, ve kterém není ubíjející vedro. Neteř, kterou měli naši na pár týdnů spala 2 noci jinde - nepopírám, že to bylo fajn, jednou bez dětí! Milé maličkosti pokračovaly - velká cola za necelou dvacku, dva tygrovy oblíbené saláty, trošku toulání v sámošce! Chtěly mě potěšit i kvašáky, ale byly to spíš slanečci, moc se nevyvedly.
Jo poznámka dost zcestná - zjistila jsem, že pár dnů chodím v zabarveném původně bílém tričku! A jak jsem se měla dobře!

Přišel další nečekaný bonus, který by nás minul, kdybychom odjeli na dovolenou v původním termínu! Přijeli Oraváci, co k nim jezdíváme v létě už pár let. To bylo vítání. Nechali mě pátrat, kdo je kdo a nechtěli promluvit! Ještě, že byli jen tři! Potom Serafín řekl, že si tajně přál nás potkat! Boží cesty jsou tajemné!

 Řešili jsme mimo všechno nové i situaci, kdo by co komu dal, kdyby vyhrál! Tygr by kupoval auta, Serafín stavěl domky, taťka by rozdával miliony a já bych cestovala:))) Pobyli přes hodinku a jeli dál. Neteř už byla doma! Kromě toho, že je přesvědčená ve 12i o tom, že se svět točí kvůli ní umí dost česky na to, jak málo příležitostí má v Rakousku trénovat! Má u mě plus za to, že tahala taťku na zmrzlinu! A aby to nebylo tak jednotvárné, nakrájeli jsme rohlíky na kostky a šli krmit kačeny k rybníku! Zpočátku byl klid, ale jakmile zamířily do vody první kostičky, ozvalo se jejich volání houfně a to nejen z vody, ale i z trávy kolem nás. Loudila jsem na mamce fotky, jako malá, moc mě to bavilo!)

Nastal den odjezdu. Bylo kruté horko, ale tygr spolehlivě ovládá aplikaci na rezervace jízdenek do Regiojetu, tak našel místa ve vlaku o 2 hodiny později! Dovolená byla nejen opožděná, ale taky delší:) Našla si svůj rytmus i odbočky!

V Praze bylo horko, v bytě sauna! V noci byla sice bouřka, ale asi moc silná, kdovíkam to řachlo, takže na uvítanou přestala téct voda a pustili ji až v úterý v noci! Ale i tak, doma je doma a ta náklonnost funguje pořád a opakovaně! Díky Bože, že jsi byl s náma! Horku jsme neutekli, ale měli jsme se pěkně!

Žádné komentáře:

Okomentovat